Zlín

Zlín

Město Zlín je s 80 tisíci obyvateli průmyslově-podnikatelským centrem regionu střední Moravy.

Historie města sahá daleko do středověku (první písemná zmínka se pojí k roku 1322), kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem pro okolní valašské osídlení, živící se převážně pastevectvím. Zlín byl sídelním městem majitelů panství a žil postupným rozvojem městské samosprávy. Změnu v tomto poklidném vývoji přinesla až průmyslová revoluce.

Důležitým mezníkem zlínské historie se stal rok 1894, kdy zde byla založena obuvnická firma rodiny Baťových. Díky zcela vyjímečnému růstu a prosperitě firmy a vlivu Tomáše Bati, který byl též starostou města, se stal Zlín v meziválečném období moderním městským centrem, vynikající architektonickým stylem i životním tempem.

Enormní meziválečná stavitelská činnost T. Bati a jeho týmu renomovaných architektů (J. Kotěra, F. L. Gahura, M. Lorenc, V. Karfík) proměnila pětitisícové městečko v aglomeraci unikátní funkcionalistické architektury s 43 500 obyvateli.

Kulturní zajímavostí města jsou mimo jiné zlínské filmové ateliéry, proslavené v 60. letech animovanými a trikovými filmy Karla Zemana a Hermíny Týrlové.

Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva z více faktorů, které ovlivnily skutečnost, že po změně politického režimu v roce 1989 nastal ve Zlíně prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit, které dnes daleko převyšují republikový průměr.

Magistrát města Zlína, v návaznosti na tradici, jež na zlínské radnici založil Tomáš Baťa v období jeho působení ve funkci starosty, podporuje podnikatelské aktivity a zve investory k účasti na společných projektech.

Historická data
1322 - první písemná zpráva o městečku Zlíně
1397 - rozšíření městských práv (listina Zdeňka ze Šternberka)
1509 - královské privilegium na výroční trhy
1605 - Zlín vypleněn za vpádu Bočkajovců (protihabsburské povstání uherské šlechty)
1644 - pět zlínských měšťanů popraveno při potlačení valašských povstání (třicetiletá válka)
1779 - zřízení první manufaktury ve Zlíně (bělení prádla) 1849 město zničeno velkým požárem
1850 - brettonská továrna na zápalky
1866 - Zlín obsazen pruskou armádou (prusko - rakouská válka) 1870 Florimontova továrna na boty
1894 - založení Baťovy továrny na boty
1907 - T. G. Masaryk zvolen zlínskými voliči za poslance vídeňského parlamentu
1913 - Zlín sídlem soudního okresu (okresní soud působil od r. 1923)
1917 - župní sokolský slet ve Zlíně
1919 - volební vítězství sociální demokracie - zlínský starostenský úřad v rukou sociálních demokratů (1919-21) a komunistů (1921-23)
1923 - T. Baťa zvolen starostou Zlína, budování zahradního města
od r. 1926 - výstavba moderního centra
1929 - zlínský zámek a velkostatek zakoupen Baťovým podpůrným fondem
12. 7. 1932 - při leteckém neštěstí zahynul Tomáš Baťa. Firmu dál vede nevlastní bratr Jan Antonín Baťa
1932 až 1939 - další rozvoj města (školství - Studijní ústav, kultura - tradice Zlínských salonů, architektura - návštěva Le Corbusiera)
1935 - Zlín sídlem okresního úřadu
1936 - zřízeno reálné gymnázium
1937 - řízena obchodní akademie a průmyslová škola
1938 - připojeny obce Kudlov, Příluky, Mladcová, Prštné a Louky - vytvořen Velký Zlín
1937 až 1938 - stavba Správní budovy firmy Baťa, tzv. jednadvacítka. Dominanta města (výška 77,5 m), jedinečná kancelář ve výtahu. Zlín nazýván "Mekkou moderní architektury" či "Městem století"
1944 - bombardování Zlína
1945 - znárodnění Baťových závodů
1946 - zřízeno Divadlo pracujících a Filharmonie pracujících (dnes Městské divadlo a Filharmonie B. Martinů)
1949 - Zlín přejmenován na Gottwaldov
1949 až 60 - sídlo Gottwaldovského kraje
1959 - zřízen ateliér pro design Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
1960 - zřízena pobočka SVŠT Bratislava - od r. 1969 Fakulta technologická VUT Brno se sídlem ve Zlíně
1967 - otevřena nová budova Divadla pracujících
1968 - počátek výstavby rozsáhlého sídliště Jižní Svahy
1989 listopad - změna politického režimu
1989 prosinec - návštěva T. Bati ml. ve Zlíně
1990 - navrácení názvu Zlín
první demokratické volby do zastupitelstva města po r. 1946
návštěva prezidenta Havla
Zlín statutárním městem
1995 - zřízena Fakulta managementu a ekonomiky
1997 zákonem o vytvoření vyšších územních samosprávních celků rozhodnuto o vytvoření zlínského kraje
1998 - počátek působení Nadace Tomáše Bati ve zrekonstruované Baťově vile
14. 11. 2000 - založení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
2001 - město Zlín se stalo metropolí nového Zlínského kraje

Zajímavosti

Budova radnice
Nejstarší zmínka o zlínské radnici je z roku 1569. Jednalo se o jednopatrovou budovu na západní straně náměstí. Nově vystavěna byla v roce 1586. Měla renesanční podobu a jedno její křídlo sloužilo jako zájezdní hostinec.

V roce 1920 byla vypsána soutěž na novostavbu zlínské radnice. Vítězným se stal návrh zlínského rodáka architekta Františka Gahury. Krátce nato 27. 8. 1921 původní renesanční radnice vyhořela. O rok později byl položen základní kámen radnice nové, dokončené v roce 1923 právě podle Gahurova návrhu. Do dnešní podoby byla radnice dokomponována v letech 1936 - 1937, kdy došlo k její přístavbě v ulici Bartošově. Architekt Gahura je i autorem sochy kováře na severní fasádě. Naproti radnice můžete zhlédnout sochy světců sv. Floriána a sv. Donáta z 18. století. Na náměstí slouží k odpočinku menší park s fontánou.

Městské divadlo
Profesionální divadelní scéna byla ve Zlíně založena v roce 1946 a zpočátku sídlila v budově Malé scény na Štefánikově ulici. Městské divadlo, tehdy s názvem "Divadlo pracujících", bylo postaveno jako první po válce v tehdejším Československu. Dokončeno bylo v roce 1967 podle návrhu architektů M. Řepy a F. Rozhona. Kapacita sáluje 800 diváků.

Městské divadlo Zlín je v současnosti považováno za jedno z nejkvalitnějších regionálních činoherních divadel v ČR. Kromě vlastního repertoáru nabízí řadu představení hostujících divadel, a to i operních. Divadelní foyer je využíváno Státní galerií ve Zlíně. Zlín pořádá tradičně na začátku května mezinárodní divadelní festival Setkání - Stretnutie. Několikrát ročně mohou zájemci během dnů otevřených dveří nahlédnout do divadelního zákulisí.

Římsko-katolický kostel sv. Filipa a Jakuba
Pochází pravděpodobně z 15. až 16. století a je jednou z dominant města. Oproti barokní podobě má širší a vyšší hlavní loď, okna jsou darem zlínských farníků. Ve zvonici jsou ocelově zvony z Vítkovic a varhany od bratří Riegrových z Krnova. V letech 1969 - 1970 byla provedena rekonstrukce interiéru.

Kolektivní obytný dům
V letech 1945 až 1950 byl postaven ve středu města dvanáctipodlažní Kolektivní dům. Navrhl ho architekt Jiří Voženílek. Byl to první pokus o realizaci nových forem bydlení. Byty o vysokém standardu byly vybaveny uměle osvětlenými a odvětrávanými kuchyňskými boxy, umístěnými stejně jako ostatní příslušenství uvnitř dispozice. V přízemí se nacházela restaurace, klubovny, na rekreační terase tělocvična. Jesle a mateřská škola jsou ve zvláštním přízemním křídle, přístupné suterénem budovy.

V dolní části bývalé vysokoškolské menzy, na ploše 270 m², byl v září 2003 otevřen nový kulturní institut nazvaný Alternativa. Konají se zde přednášky, veřejná čtení, večery poezie, módní přehlídky i recitály, loutkové divadlo, aukce, videoprojekce, veřejné besedy s občany, výstavy, vzdělávací aktivity.

Evangelický kostel
Architektura evangelického kostela je pojata střídmě a jednoduše. Stavbě dominuje štíhlá věž zvonice navazující na dvě hranolovité stavby. Autorem projektu je architekt Vladimír Karfík.

Hvězdárna
Hvězdárna se nachází v areálu Gymnázia Zlín. Kromě pozorování oblohy se můžete zúčastnit přednášek, zhlédnout výstavu modelů apod. Pro školy a skupiny je možné objednání pořadu na zvolené téma.

Areál Lazy
Odbor městské zeleně ve spolupráci s Lesy České republiky zřídil nový areál turistických a cyklistických tras nad městskou částí Lazy. Dominantou areálu je altán "U spáleného dubu", podél stezek jsou k dispozici lavičky, odpočívadla a informační tabule, které seznámí turisty s místním ornitologickým průzkurnern, s navrženýrn způsobern hospodaření lesa podle schváleného lesního hospodářského plánu a podobně. Stavby, které jsou vyrobeny ze dřeva, mají přírodní charakter a zapadají do místní krajiny.

Městské lázně
STEZA, spol. s r. o., Vladirníra Karfíka ve spolupráci s Ladislavem Ambrožkem a Josefem Holečkem na místě bývalé cihelny firmy Baťa, v blízkosti domovů mládeže a areálu základních a středních škol. Původně se zde nacházel bazén 12 x 25 m, kde se v současné době konají mimo jiné kurzy vodního aerobiku a potápění atd. V roce 1985 navázal arch. Jiří Kotásek stavbou 50m bazénu na stavbu 25m bazénu. Prostor mezi oběma krytými plovárnami je vyplněn venkovním bazénem, venkovním dětským brouzdalištěm, průlezkami a zelenou plochou k relaxaci. V areálu se dále nachází dětský bazén s ohřívanou vodou, pára, finská sauna, masáže, spinningové studio, posilovna, občerstvení, potápění s dětmi - Plaváček.

Památník Tomáše Bati - Dům umění, internáty
Do nově rozvíjejícího se města Zlína přicházeli každoročně čtrnácti letí mladí muži a ženy. Pro ně bylo nutno stavět ubytovací objekty - internáty a svobodárny. V roce 1927 byla zahájena výstaVba celé čtvrti pro hromadné ubytování. Jedná se o dvě řady volně stojícíCh objektů tří až pětipodlažních, stejně dlouhých (80 x 20 ml. Dokončeny byly v roce 1937, autorem je arch. František Lydie Gahura. Přízemí objektů tvoří společenské a obslužné vybavení, další etáže jsou ubytovací, členěné na jednotlivé pokoje. V dnešní době jsou internáty využívány jen z poloviny pro ubytování.

V roce 1930 byly postaveny v dalších částech města a jeho okolí první svobodárny - na Letné, ve čtvrti Díly a v Otrokovicích - Baťově.

V roce 1933 byla zahájena výstavba kulturního centra, které uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty. Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně vzdělávacího charakteru vrcholících na ose parku objektem Památníku Tomáše Bati. Došlo však jen k částečné realizaci objektu památníku a dvou studijních ústavů. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průbéžnými zasklenými plochami. Památník Tomáše Bati, nejpůsobivější architektonické dílo F. L. Gahury, je moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V roce 1954 byl památník přestavěn (akademický architekt J. Staša) na Dům umění a vznikly zde prostory galerie výtvarného umění a zlínské filharmonie.

Umělý svah
Autorem sportovní haly Novesta je akademický architekt Miloš Totušek. Sportovní hala pro míčové hry je situována severně od Zirnního stadionu a spolu s ním tvoří jeden významný sportovní komplexve středu města, který je architektonicky propojen pomocí společných nástupů a oddechového atria. V přízemí jsou klubovny, 8 hráčských šaten s příslušenstvím, 10 pokojů pro ubytování, byt správce a technické zázemí. Divácké patro obsahuje vstupní halu s šatnou a bufetem, espresso, sklady a sociální zařízení. Na nejvyšší úrovni je hala 24 x 48 metrů a tribuny o kapacitě 3 200 diváků.

Autory zimního stadionu byli J. Kriške, Š. Zelina, konstrukce ing. J. Zernan. Jako v mnoha jiných městech i ve Zlíně se zirnní stadion stavěl na etapy. Nejprve vlastní ledová plocha, později betonové tribuny s hráčským zázemím uvnitř, zastřešení a konečně dostavba vstupní části. U zlínského stadionu je originální právě jeho zastřešení - konstrukce mohutného střešního světlíku.

Stezka zdraví
Stezka zdraví postavená na pozemcích městských lesů pod Tlustou horou nabízí pro obyvatele našeho města řadu možností pro aktivní trávení volného času - běh, cykloturistika, dětské hry, posilování, rozcvičení, rodinné výlety a vycházky. K "jádrovému území stezky zdraví" , kde se nalézá atypický lesní altán, lanová visutá lávka a pět stanovišť se cvičebními prvky (hrazdy, bradla, žebřiny, skluzavka, dětská hopsadla atd.), vede několik značených přístupových tras: z Letné - ul. Pod Rozhlednou, ze čtvrti Pod Majákem, z Prštného - ul. Nerudova a z Podhoří -ul. U Slanice. V orientaci v zemí Vám pomohou informační tabule.

Společenský dům - Interhotel Moskva
Podle studie architekta Miroslava Lorence z roku 1931 byl postaven železobetonový skelet. V průběhu výstavby se T. Baťa s architektem Lorencem nepohodl a nařídil, aby se ve čtvrtém podlaží postavily dva vzorové pokoje, a to jeden arch. Gahurou a druhý arch. Karfíkem. Na základě projektu Vladimíra Karfíka byla budova dokončena v roce 1933. Jedenáctipodlažní objekt se v té době stal hlavním společenským střediskem města. V prvním a druhém podlaží jsou restaurace, kavárny, klubovny, herny a reprezentační místnosti. Kapacita hoteluje 300 pokojů. V jedenácté etáži je vyhlídková terasa.

Hotel se specializuje na pořádání různých společenských (např. Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež, Mezinárodní internistické dny) a firemních akcí v kongresovém sále a saloncích. Přímo v hotelu se nabízí široká škála doplňkových služeb - fitcentrum s whirlpoolem a saunou, solárium, kadeřnictví, kosmetika, bowling, prodejna upomínkových předmětů, minimarket, cukrárna aj.

Velké kino
Velké kino bylo postaveno v roce 1933 původně jako provizorium. Budovu navrhovalo stavební oddělení firmy Baťa, a. s., Zlín. Autorství je připisováno F. L. Gahurovi, ale prokázáno je až při úpravě interiéru na divadelní sál v roce 1939. Po výstavbě bylo kino vlastně prvním objektem kulturního vybavení města, určeným pro masové návštěvy a dimenzovaným pro tehdy neuvěřitelných 2270 osob! Bylo určitě největším kinem v předválečném Československu a zřejmě i ve střední Evropě. Stalo se svým jednoduchým kubusem neodmyslitelnou součástí náměstí a podtrhlo dominantní postavení Společenského domu najeho jižní straně.

Obchodní dům a Tržnice
V roce 1927 byl postaven první obchodní dům, dnešní tržnice, s křídlem kiosků, které byly později zbourány. Kromě obchodů v ní byly i jídelna a kino. Tuto budovu navrhla a postavila firma A. Jambor, "autorizovaný civiIní inženýr pro architekturu a pozemní stavby v Hranicích".

Šlo o první aplikaci železobetonového skeletu továrních budov na budovy veřejné. Teprve o 5 let později v roce 1932 byl postaven v blízkosti prvního obchodního domu další devítipodlažní obchodní dům.

Univerzita T. Bati
Dne 14. 11. 2000 prezident Václav Havel podepsal zákon o zřízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB), čímž byla úspěšně ukončena legislativní část nutná pro vznik UTB. Přípravné práce spojené se vznikem UTB byly zahájeny v roce 1993, ve kterém akademický senát Fakulty technologické Vysokého učení technického ve Zlíně schválil spolu s volbou děkana také volební program zahrnující přípravu vzniku univerzity. Za závažné kroky vedoucí ke vzniku univerzity lze považovat zejména přípravu infrastruktury. V roce 1995 vznikla Fakulta managementu a ekonomiky a v roce 1997 Institut reklamní tvorby a marketingových komunikací.

V roce 1999 bylo vyhlášeno Memorandum o zřízení univerzity ve Zlíně za přítomnosti senátorů, poslanců, přednostů, starostů a ředitelů školských úřadů okresů zlínského regionu. V roce 2004 se vzdělávalo na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně 3 500 studentů z České republiky i ze zahraničí, kteří navštěvovali denní, distanční a kombinovanou formu studia. Očekává se akreditace dalších dvou až tří nových fakult a samozřejmě rozšíření stávajících výukových a ubytovacích prostor.

Zlínský mrakodrap - 21. správní budova
21. správní budova obuvnické firmy - zlínský mrakodrap byl jednou z prvních výškových staveb v Evropě. Po zásluze získal společně s celým průmyslovým areálem bývalých Baťových závodů ocenění Stavba století. Budova byla dokončena v roce 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Tato sedmnáctipodlažní budova je vysoká 77,5 metrů. Každé podlaží bylo velkoprostorovou kanceláří pro 200 lidí. Obslužné prostory (výtahy, schodiště, WG, klimatizace) byly vyčleněny mimo hlavní prostor.

Budova je plně klimatizována, má rychlovýtahy, páternoster a jako konstrukční lahůdku můžeme uvést výtah - kancelář šéfa firmy o rozměrech 6 x 6 metrů s klimatizací a s umývadlem. Samozřejmostí je potrubní pošta či podlahové zásuvky elektrického proudu. Toto vrcholné Karfíkovo dílo je dnes národní kulturní památkou období funkcionalismu. Po rekonstrukci zde sídlí Krajský úřad ve Zlíně.

Obuvnické muzeum
Základ expozice muzea obuvi tvoří rozsáhlá sbírka historické a exotické obuvi sestavená firmou Baťa ve 30. letech 20. století. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od 15. století až po současnost. Jsou zde umístěny různé typy obuvi ze všech kontinentů světa. Sbírka byla poprvé představena veřejnosti v roce 1931. Zlínské muzeum tak patří k nejstarším obuvnickým muzeím na světě. Dokumentuje výrobu obuvi po stránce technologické a zachycuje rozvoj průmyslové výroby obuvi na Zlínsku.

Na projektu patrně participoval architekt Gahura.

Areál Baťových závodů
První tovární budovy se začaly stavět již v roce 1906, účast architektů zde ještě není zaznamenána, i když Gahurova spolupráce je velmi pravděpodobná. V roce 1924 začala přestavba stávající továrny, staré budovy se asanovaly a nahradily se novými, stavěnými novou technologií. Po krátkých orientačních studiích byl zvolen základní dispoziční modul 6,15 x 6,15 m.

Standardní etážová budova obsahovala vertikální jádro s výtahem, schodištěm a některými pomocnými plochami. Železobetonový skelet byl vyplněn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Sloupy byly nejprve čtvercové, kruhové se začaly vyrábět teprve od roku 1930. Typizované průmyslové objekty byly řazeny šachovnicově do větších výrobních souborů a vzájemně propojeny dopravním zařízením. Výstavba závodu měla charakter etapové výstavby. Jednotlivé objekty byly postupně a v nejkratších lhůtách stavěny a uváděny do provozu.

Koncepce užívaného standardu uvolnila obvodové stěny a umožnila tak dokonalé prosvětlení celé pracovní plochy. Tímto systémem koncepce objektu se dospělo k uvolnění vzájemné závislosti mezi stavební a technologickou částí objektu, tedy respektování principů univerzality, opakovatelnosti, variability a flexibility stavební a technologické části.

K úpadku Svitu vedl dovoz laciných bot z Východu, kterému Svit nemohl konkurovat. Dále pak podvojná zadluženost a při zadluženosti Svitu byla vypracována špatná strategie podniku, která nevedla k posílení pozice Svitu ve světě, ale k jeho záhubě.

Zámek Zlín a Muzeum jihovýchodní Moravy
Peníze na zakoupení zámku r. 1929 poskytl městu starosta Tomáš Baťa. Město se postaralo, aby zámek sloužil veřejnosti (r. 1930 budovu pronajalo Baťovu Podpůrnému fondu), a bývalé šlechtické sídlo bylo nazýváno jako lidový dům nebo klubovní dům.

Část prostorů zde byla na jaře 1931 poskytnuta k otevření nevelkého muzea s expozicí historické a exotické obuvi (do r. 1933). Jinak bylo využití budovy zpočátku dost různorodé - část sloužila k hotelovému ubytování (do r. 1933) nebo jako úřednické byty (do r. 1935). nékteré místnosti využívala Hudební škola Dvořák, jiné zase církev československá a také baptistická; v přízemí bylo skladiště obchodního domu Baťa, ale i židovská modlitebna a také kavárna (1935).

Tato různorodost se zrněnila r. 1935, kdy zámek začal sloužit převážně úřednírn institucím jako sídlo zlínského okresního úřadu. Za války budovu užívali němečtí okupanti, po osvobození r. 1945 zde bylo řadu měsíců velitelství Rudé arrnády, v srpnu 1945 se zárnek stal sídlem sekretariátu komunistické strany, počátkem 50. let byly v budově umístěny úřadovny vojenské správy. K důležité zrněně došlo r. 1958, kdy se zámek stal sídlem muzea a kulturnírnu vyžití slouží dodnes. Kromě pracovišť a výstavních sálů Muzea jihovýchodní Moravy jsou zde též expozice Státní galerie. V klenutých prostorách přízemíje už po řadu desetiletí umístěna známá zámecká restaurace.

Vila T. Bati
Stavět ji začala v roce 1901 firma Františka Nováka z Vizovic podle plánů, které sama vypracovala. T. Baťa byl však s výsledkem nespokojen a ještě v rozestavěnosti dal vilu přepracovat architektu Janu Kotěrovi. Dokončena podle jeho návrhu byla v roce 1911. Na výzdobě interiéru se podílel malíř Kysela, zahradu navrhl architekt Thomayer. Dům se záhy stal nejen příjemným obydlím, ale i místem, kam si mladý průmyslník zval své přátele a hosty, mezi nimiž byli nejen obchodní partneři, ale také vynikající vědci, umělci, technici a finančníci, u nichž hledal radu a inspiraci.

V průběhu času však zbylo z vily torzo. Když se po listopadu 1989 T. Baťa do Zlína znovu vrátil, nemohl svůj rodný dům téměř poznat. Myšlenka restaurovat Baťovu vilu se rodila dlouho. Prvním krokem bylo ustavení české větve Nadace Tomáše Bati. Snahou bylo vytvořit co nejvěrnější kopii původního objektu.

Všechny změny byly provedeny velmi citlivě a přesně v původním duchu. Nadace nyní v Baťově vile sídlí a pořádá zde své vlastní konference, semináře a školicí programy zaměřené na různá témata, dále koncerty a výstavy začínajících i známých umělců, podporuje obchodní a ekonomické vzdělávání ve školách ve spolupráci s organizací Junior Achievement. Některé sály ve vile jsou k dispozici jako konferenční prostory pro veřejnost.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.mestozlin.cz/page/1617.neprehlednete/, na kterých najdete další informace.