Lutonina

Lutonina

Historie
První kolonisté přišli na území dnešního Valašska ze sousedních moravských zemí. Během 16. a 17. století přichází na toto území pastevecký lid, který významně ovlivnil způsob hospodaření jak v severní, tak v jižní části Valašska svou salašnickou technikou chovu dobytka - hlavně ovcí. Valašští kolonisté pocházejí pravděpodobně z rumunských Karpat odkud se dostali až na Moravu. Valaši v 16. století vytvořili samosprávu, která spadala pod olomoucké biskupství s tzv. fojtem ve svém čele.

Střet dvou kultur (moravské a karpatské) se projevil na lidové kultuře, např. na stylu staveb - dřevěnic, které se stavěly podél potoků. V případě Lutoniny podél potoka Lutoninky.

Hlavním zdrojem obživy se stalo zemědělství a salašnický chov dobytka, s nímž souvisel také trojpolní systém hospodaření: ozim-jar-úhor. Jako ozim se pěstovalo žito a pšenice, jako jar oves a ječmen. Na malých kamenitých políčkách sváděli obyvatelé tohoto kraje každodenní, těžký zápas o tu nejzákladnější obživu.

O vzniku jména se dochovaly dvě pověsti. První vypráví o tom, jak chtěla jedna šlechtična vystavět na "Háji nad Výpustou" hrad. Tento záměr se nšak nikdy neuskutečnil a ona toho velice "lutovala" a z toho pochází jméno Lutonina.

Ve druhé pověsti se dozvídáme, že za pohanských dob býval v těchto místech hřbitov. Lidé "lutovali" své zemřelé a tak osada, která zde vznikla, dostala název Lutonina.

Vysvětlení jména Lutonina je však následující. Jméno vzniklo z původního jména ves, lhota Lutoňova.

První písemná zmínka o obci Lutonina pochází z roku 1261 a je spojena se založením cisterciánského kláštera Smilheim ve Vizovicích, kdy byla obec darována klášteru spolu s osadou Vizovice a dalšími 24 obcemi. K vizovickému panství patřila Lutonina až do roku 1848, kdy došlo k zániku feudálního systému.

Důležitým dokumentem, který se dochoval z roku 1585 je Urbář, který uvádí:
"R. 1585 bylo tu 22 usedlostí a to: rychta zákupní s lánem rolí, 5 gruntů s pololánem rolí, 4 grunty s půldruhou čtvrtí rolí, 6 podsedků a 1 mlýn.

Jména usedlých téhož roku jsou:
Staněk Fojt, Pavel Sivý, Jan Dolák, Martin Jahoda, Mikuláš Jeníků, Martin Bartošů, Jíra Hrb, Jan ..., Vávra Žlebečných, Adam Blahonců, jakub Krňů, Vašek Matúšů, Martin Lysý, ..."

Platy a povinnosti byly jako z jiných dědin a nad to odváděl každý usedlý zdejší měřici chmele in natura.

V roce 1594 koupil vizovické panství Emerich Dóczy. Také on se snažil o to se obohatit na úkor poddaných, navíc za jeho panování došlo k zostření náboženských rozporů, neboť se snažil přinutit obyvatelstvo k návratu ke katolické církvi, stejně tomu bylo v celé oblasti Valašska. Valašsko bylo před Bílou horou nekatolické a Morava byla zemí náboženské svobody a snášenlivosti. Po bitvě na Bílé hoře však byla všechna práva a privilegia moravských stavů zrušena.

Utužování nevolnictví a náboženského útlaku vedlo v letech 1621-1644 k řadě valašských povstání, které s přestávkami trvalo až do 1. poloviny 18. století. Povstání valašského lidu vypuklo na přelomu roku 1620-1621 a teprve po 20 letech se podařilo habsburské vládě jej potlačit použitím přesily a nedodržením spojeneckých úmluv ze strany valašských spojenců. Všichni účastníci odboje byli krutě potrestáni. Z Lutoniny bylo odsouzeno 9 obyvatel k trestu smrti.

Po porážce povstání docházelo k pozvolnému obnovování hospodářského života, i když byli lidé nově ohroženi Turky a později i uherskými nájezdníky. V této době se projevil zvýšený pohyb obyvatelstva a postupně se obsazovaly opuštěné grunty novými hospodáři. V roce 1775 bylo v Lutonině 14 sedláků, 6 velkých a 3 malé podsedky a 27 chalup.

Roku 1781 zrušil Josef II. nevolnictví. Tím se značně zlepšila situace poddaných, i když byli stále nuceni odvádět určité poplatky. Poddaní z Lutoniny byli nuceni odvádět ročně 440 zl. a 28 kr.

Další reformou byl toleranční patent r. 1781 K povolenému evangelickému vyznání se přihlásila téměř celá obec. Tomuto předcházela následující událost. Roku 1777 byl na Hostýně čten falešný toleranční patent, aby se zjistilo smýšlení obyvatelstva. Přes 40 obcí se přihlásilo k protestantství. Z Lutoniny to bylo 240 osob. Mnoho protestantstských vůdců bylo po této události odsouzeno na pevnostní práce do Uher.

V roce 1790 měla Lutonina 74 domů a 407 obyvatel, v r. 1834 82 domů a 438 obyvatel.

Roku 1872 byla v Jasenné zřízena škola a v roce 1896 byla postavena školní budova. Tato škola byla soukromá, církevní či konfesijní. Církevním usnesením byla tato škola r. 1901 uzavřena. Došlo k rozšíření školy veřejné. Obec Lutonina si chtěla roku 1903 zřídit vlastní školu, avšak obecní zastupitelstvo nesouhlasilo. Povolení ke stavbě bylo získáno až v roce 1931, avšak hospodářská krize vše přerušila a škola již postavena nebyla.

Po rozpadu feudálního řádu však nebyla odstraněna majetková a sociální nerovnost. Vedle sedláků v obci těžce hospodařili drobní rolníci a v nejhorších podmínkách žili bezzemci. Po živelných pohromách a nemocech byli nuceni ti nejchudší hledat obživu jinde - v úrodnějších krajích nebo až v Americe.

V roce 1900 měla obec 95 domů a 450 obyvatel.

První světová válka zasáhla i Lutoninu. Narukovalo celkem 96 mužů starší 18 let. Nikdy se nevrátilo 12 obyvatel.

Vyhlášení československé samostatnosti bylo přijato s nadšením, ale k podstatným sociálním změnám nedošlo ani nyní. Částečně se zlepšila zaměstnanost díky Baťovým závodům ve Zlíně. Většina však zůstala bez zaměstnání a bez prostředků.

"Každý občan nejen v Lutonině, ale i v okolních vesnicích, neměl štěstí pracovat u firmy Baťa. Zvláště, když byl starší anebo se angažoval politicky, tak se do továrny nedostal."

V roce 1934 začala firma Baťa stavbu trati Zlín - Valašská Polanka, což ovlivnilo život v obci. Firma vykoupila některé pozemky a stavení. Dále postavila v obci 6 baráků pro ubytování svých pracovníků. Úkolem bylo prodloužit trať do Púchova. Velká hospodářská krize na počátku 30. let zasáhla i Lutoninu. V roce 1935 bylo v obci 30 nezaměstnaných.

Dne 17. března 1939 vtrhli Němci do Lutoniny a II. světová válka a protektorát zasáhla také Lutoninu. V roce 1940 začali posílat české občany do Německa na nucené práce do Německa. V této době vznikly i zde protifašistické skupiny. Až do samého konce války se nacisté snažili za každou cenu umlčet vše české. K oživení národní kultury přispěla i činnost Divadelního kroužku při Sboru dobrovolných hasičů a také založení "lutonské dechovky". 4. května 1945 byla obec Lutonina osvobozena a od té doby se píší moderní dějiny této obce.

Po válce se zlepšily bytové poměry občanů úpravami dosavadních domků a nově bylo postaveno 30 bytových jednotek. Adaptací ze starého hostinského sálu byl v obci r. 1955 vybudován Kulturní dům s jevištěm, ke sportovním účelům bylo vybudováno hřiště, byla postavena pošta (1957-58), samoobsluha smíšeného zboží (1959-60) a pohostinství. Byly vybudovány chodníky a kanalizace.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.antee.cz/lutonina/index.php?nid=619&lid=CZ&oid=18116, na kterých najdete další informace.