Nedašov

Nedašov

Obec Nedašov je situována v jihovýchodní části Zlínského kraje, v příhraniční oblasti se Slovenskou republikou. Obec a jeho okolí spadá do oblasti známé jako Závrší a je součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 vyhlášena biosférickou rezervací. Zdejší krajina je převážně hornatá, má kopcovitý charakter s velmi členitými plochými hřebeny a mírnými svahy, což je příznačné právě pro Bílé Karpaty. Volně v přírodě je možno spatřit řadu vzácných rostlin a dřevin.

Oblast leží v nadmořské výšce v rozmezí od 400 do 850 m nad mořem, což také svědčí o členitosti a rozmanitosti zdejší krajiny. Vesnice je rozložena většinou v údolí, podél potoka Nedašovky, tekoucího od východu k západu z hory Cigán, dále podél silnice proti proudu potoka tekoucího od severu z Nedašové Lhoty. Část vesnice se rozkládá také podél silnice jihozápadním směrem k Návojné a v povodí řeky Hrušovky. Potoky z oblasti Závrší se vlévají do řeky Vláry a tím přináleží k povodí řeky Váhu, úvodí Dunaje a Černého moře. Střed vesnice leží v údolí s nadmořskou výškou 405 m nad mořem, ale vzhledem k hornatosti okolní krajiny, je zde možno nalézt místa se značnými výškovými rozdíly, a to jižně od Nedašova horu Holý vrch (830 m nad mořem) a východně horu Kaňůr (691 m nad mořem).

V dřívějších dobách byla toto oblast součástí někdejšího brumovského panství, jehož centry byly zpočátku Brumov a později Valašské Klobouky (dnes je možno toto bývalé brumovské panství ztotožnit s mikroregionem Jižní Valašsko). Z této doby a z doby prvotního osidlování dnešního území, se zachovala řada kulturních památek, vypovídajících o životě chudého Valašska. Ty nejvýznamnější a kulturně nejhodnotnější historické památky jsou dnes součástí Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (např. koliba na lihách). Některé národopisné tradice se v obci zachovávají při různých příležitostech doposud (dožínky, fašanky, tragačníci a klepáčníci o velikonocích).

Stěžejním problémem, se kterým se v současné době obec a potažmo celá oblast mikroregionu potýká, je velká nezaměstnanost. Z důvodu rozdělení státu a vzhledem k tomu, že se obec nachází v příhraničním pásmu, byla dopravní obslužnost omezena na minimum, což se velmi negativně projevilo na zaměstnanosti a společenském vyžití zdejších lidí. Druhou a to přímo smrtící ránu této oblasti zasadila nepovedená privatizace české ekonomiky, kde v jejím důsledku zanikla celá řada, do té doby klíčových průmyslových podniků. V obci samotné, až na pár živnostníků, žádné pracovní příležitosti nejsou, proto se lidé, stále častěji vydávají za prací do bližších měst, jako jsou Brumov, Valašské Klobouky, Slavičín, Zlín a někteří i mnohem dál.

Přesto, přes všechny problémy a strasti, které život v této oblasti přináší, se sem všichni dobří rodáci rádi vracejí, protože povaha lidem z Valašska nedovolí zapomenout, kde vyrůstali a kde mají své kořeny.

Nejstarší historickou zmínku, týkající se obce, nalezneme v Historickém místopisu Moravy a Slezska a ta praví, že: "Nedašov se poprvé připomíná r. 1422 a náležel tehdy k panství hradu Brumova". Někteří se domnívají, že se v dávných dobách Nedašov rozkládal podél potoka Hrušovky pod Babí horou. Tato domněnka vznikla s nálezem keltské bronzové sekery, nedaleko Babí hory v dubovém háji, ve kterém se prý přinášely oběti pohanským bohům. V těchto místech byl také nalezen pazourkový nůž, který je dnes součástí expozice vlastivědného muzea v Olomouci.

O původu Valachů se mezi odborníky vedli dlouhé spory. Jedni zastávali názor, že Valaši jsou poslovanštění potomci starých keltských Bojů. Další názor tvrdil, že moravští Valaši pocházejí z Rumunska, kde se jedna oblast také jmenuje Valašsko. Asi nejpravděpodobnější, je však domněnka, že moravští Valaši jsou ryze slovanského původu a název Valaši jim byl přisouzen pro způsob života a podmínky, ve kterých žili. Většinou se jednalo o podmínky poddanské.

Obec spravoval rychtář, volený obcí a potvrzovaný vrchností a to vždy na jeden rok. Jeho zástupcem byl fojt, který byl oproti rychtářovi člověk svobodný. Fojtství bylo vždy dědičné a zbavené povinnosti vůči panstvu. Pro ostrahu pořádku a hranic, byl k dispozici sbor portášů, který byl dělen na šest skupin po devíti mužích a jednom desátníku. Na rozkaz vrchnosti byli povoláváni i do bojů a bitev. Jejich zbraní byl silný obušek, sekera, krátká ručnice a šavle. Dále k jejich výstroji patřil tulec na střelný prach, olovo a provazy na spoutávání. Jako šatu používali valašského národního kroje, který sestával z úzkých nohavic z bílého sukna z vlny, brucleku (vesty), dlouhého pláště, opánků nebo vysokých bot a čepice vydrovky.

Lidé na Valašsku žili velmi prostě. V době, kdy nerobotovali "na pánském", si museli obstarávat živobytí pro sebe a své rodiny. Pěstovali různé plodiny, zpracovávali vlnu, kůži, konopí a len. V roce 1537 přešel Nedašov do rukou pana Adama z Lomnice, který Nedašovu udělil "právo úmrtní". Toto právo zaručovalo, že při úmrtí místního usedlíka, který nepořídil závěť, připadlo jeho vlastnictví nejbližším příbuzným. Do té doby připadal majetek vrchnosti. Dále pan Adam z Lomnice udělil obci "právo žaludové a bukové", což znamenalo, že poddaní mohli v panských lesích sbírat žaludy a bukvice. Za tuto milost musel každý dům odvádět měřici ovsa a jednu slepici.

V 18. století se robotovalo také na panství brumovského hradu. Robotovalo se na pánských polích, v lesích, na brumovské faře, v místním pivovaru a v pánských sklárnách ve sv. Štěpáně a ve sv. Sidonii. Na práci chodili lidé pěšky, a protože některá pracoviště byly dosti vzdáleny, přestěhovali se někteří s povolením vrchnosti blíže. V těchto těžkých letech hodně lidí umíralo na tuberkulózu, různé záněty a podvýživu. Zrušením nevolnictví v 18. století císařem Josefem II. a zrušením robot v roce 1848 se život lidí na Valašsku o něco ulehčil, i když tvrdé životní podmínky zdejších lidí se nezměnily.

V 19. století a počátkem 20. století patřil Nedašov pod hejtmanství Uherský Brod. V roce 1918 vznikem Československé republiky, se stal Uherský Brod okresním městem, pod jehož správu patřil Nedašov do 1. ledna 1949, kdy byl okres převeden do Valašských Klobouk. V roce 1960 byl valašskokloboucký okres zrušen a 1. července 1960 byl Nedašov včleněn do tehdejšího okresu Gottwaldov (původně Zlín). V roce 1989 se, po čtyřiceti letech, opět přistoupilo k původnímu názvu okresu Zlín.

Turistické zajímavosti

Brumov-Bylnice
- zřícenina hradu: královský hrad založený nejpozději v 1 polovině 13. století
- kostel svatého Václava: gotický kostel ze 14. století
- sousoší Nejsvětější Trojice: barokní skulptura na náměstí z roku 1777
- socha svatého Floriána: barokní socha z roku 1755
- socha svatého Gottharda: barokní socha z roku 1773
- socha svatého Jana Nepomuckého: barokní socha z roku 1730
- kašna na náměstí: kašna z roku1868
- židovský hřbitov: památka dokumentující život brumovské židovské obce
- pivovar: funkční pivovar, soubor staveb různého stáří
- socha svatého Jana Nepomuckého: umístěna u silnice vedoucí ke Svatému Štěpánu

Divnice
- park u zámku: významný krajinářský prvek
- mariánský sloup: klasicistní skulptura na návsi
- socha svatého Floriána: barokní skulptura
- socha svatého Jana Nepomuckého: barokní socha z roku 1745
- socha svaté Tekly: barokní skulptura

Drnovice
- památník Ploština: památník na místě, fašisty vypálené osady
- kaple na Ploštině: kaple na místě, fašisty vypálené osady

Haluzice
- zvonice: roubený objekt šestibokého půdorysu.

Lačnov
- domy č. p. 13 a 15: usedlosti s komplexem hospodářských budov.

Lipová
- kamenný kříž: lidová práce s reliéfní výzdobou z roku 1876
- kaplička Panny Marie: rustikální stavba z roku 1776
- dům č. p. 79: objekt se zajímavým prostorovým řešením
- komora domu č. p. 22: prvek lidové architektury, zajímavé průčelí domu

Návojná
- kříž na návsi: lidová architektura z roku 1863
- dům č. p. 4: objekt lidového stavitelství s hospodářskými budovami

Nedašova Lhota
- zvonice: roubená valašská zvonice z roku 186, zvon z roku 1755
- dům č. p. 38 se stodolou: typická valašská zemědělská usedlost

Petrůvka
- kříž na návsi dřevěný kříž: ukázka řezbářské lidové práce
- socha svatého Floriána : sochařská práce ikonografického typu v 19. století
- socha Immaculaty: kamenická práce z roku 1872

Rudimov
- zvonice: roubený objekt pozoruhodného půdorysu
- kříž u domu č. p. 15: dřevěný kříž s reliéfy, lidová práce z roku 1820
- mohyly Spalica, Paličky a Gradca: archeologické lokality, doklady slovanského osídlení
- arch. lokalita Gradca, Na plošinách: arch. lokalita s nálezy převážně ze střední doby hradištní

Sidónie
- pec u domu č. p. 106: technické zařízení kopaničářské usedlosti
- domy č. p. 65, 66, 67, 68, 69, 70: sklářská kolonie se společnou pecí na chleba, přelom 19. a 20. století .

Slavičín
- zámek : barokní zámek z 18. století
- zámecký park: park anglického typu
- kostel sv.Vojtěcha: kostel se středověkým jádrem a barokní přestavbou
- kaple Panny Marie: klasicistní architektura
- záložna budova z roku 1893: zachovalé původní nástěnné malby
- socha svatého Jana Nepomuckého: barokní socha z pol. 18. století, v kapli kostela sv. Vojtěcha

Svatý Štěpán
- kaplička: lidová architektura

Šanov
- kříž kamenný kříž: z přelomu poloviny 19. století
- stodola u domu č. p. 25: roubený objekt lidového stavitelství

Štítná nad Vláří
- kostel svatého Josefa: kostel z roku 1787
- socha svatého Jana Nepomuckého: sochařská práce z 30. let 18. století

Študlov
- dům č. p. 82: usedlost s komplexem hospodářských budov

Újezd
- kostel svatého Mikuláše: empírová stavba
- socha svatého Jana Nepomuckého: barokní socha z 18. století
- zbytek hrádku Hradištěk: zbytky středověkého hrádku, cenná archeologická lokalita

Valašské Klobouky
- stará radnice : barokní dům uprostřed náměstí s prvky valašské lidové architektury
- děkan. chrám Povýšení sv. kříže: chrám se středověkým jádrem a renesanční věží
- dům č. p. 194: měšťanský dům s pavlačí z 2 poloviny 18. století
- mariánský sloup: sousoší z roku 1761, sv.Florián, sv.Tekla, sv.Vendelín a Anděl Strážce
- kaple svaté Anny: kaple z roku 1843
- socha svatého Jana Nepomuckého: barokní socha z roku 1733
- pranýř: kamenická práce z 16. století, nejstarší z pranýřů u nás
- Bratmannova vila: secesní památka, dílo architekta Huberta Gessnera
- dům v Soukenické ulici č. p. 34: roubený dům s roubenou komorou v podkroví
- dům č. p. 105: měšťanský dům z 20. let 18. století s dřevěným štítem
- Hornův dům: dílo architekta Huberta Gessnera z roku 1900
- fara: budova z roku 1782
- kaple svatých Cyrila a Metoděje: novogotická stavba z 80. let 19. století s malbami F. Lindauera
- hrobka Antonína Zimy: hrobka z 2. poloviny 19. století

Vlachova Lhota
- socha svatého Jana Nepomuckého: barokní socha
- dům č. p. 44: roubený dům, valašské lidové stavitelství

Vlachovice
- kostel svatého Michala: středověký kostel z roku 1739
- opevnění kostela: stopy ohradní zdi na návrší
- socha svatého Jana Nepomuckého: plastika z roku 1711
- socha svatého Floriána: plastika z roku 1869
- tvrziště Kaštýl: mohutné terénní relikty středověké vodní tvrze
- tvrziště na úpatí hory Hradisko: terénní relikty drobnějšího středověkého opevnění

Vysoké Pole
- kaple Panny Marie: stavba s prvky gotiky z roku 1870
- kříž u kapličky: kamenická práce z roku 1777
- kříž u kapličky nad studánkou: kamenická práce z roku 1838
- kříž u silnice: kamenická práce z počátku 19. století