Pozlovice

Pozlovice

Na samé hranici chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v blízkosti Luhačovic, leží Pozlovice. Svým umístěním patří do jedné z deseti oblastí s nejlepším životním prostředím v České republice. Zdejší lesnatá krajina tvoří plynulý přechod mezi kopcovitým Valašskem a rovinatým Slováckem.

Ráz krajiny dotváří přehradní nádrž, jejíž prvotním úkolem bylo zamezení povodním a která je dnes využívána hlavně k rekreačním účelům. V oblasti služeb Pozlovice vhodně navazují na lázně Luhačovice svými rehabilitačními pavilony, hotely, restauracemi či cukrárnami. Dále v nabídce nechybí půjčování lodiček a horských kol, vyhlídkové jízdy na koních a jízdy kočárem po širokém okolí. Kdo má zájem, může využít masáže, lázeňské procedury, sauny, kryté i venkovní bazény, minigolf a tenisové kurty. Velmi oblíbené jsou procházky po okolí, kterému dominuje kostel svatého Martina z 16. století, přestavěný v 18. století v barokním stylu.

Obec Pozlovice se rozkládá na jižním okraji Vizovické vrchoviny v nadmořské výšce 302 m na hranici CHKO Bílé Karpaty. Svým umístěním patří do jedné z deseti oblastí s nejlepším životním prostředím v České republice. Je obklopena kopci a lesy, které jí dávají podhorský charakter. Sídla jsou rozložena v protáhlé kotlině a směrem k jihu přecházejí do zastavěné části Luhačovic. Dnem údolí (298 m) protéká Pozlovický potok. Kotlina se otevírá k jihu, kudy proniká teplejší proudění. Ze severu je chráněna před studenými větry horami Komonec (672 m), Brda (600 m) a Větrník (432 m).

Pozlovice patří k starým sídlům Luhačovského Zálesí. První písemná zpráva je z roku 1412 (tehdy patřily Elišce ze Šternberka na světlovském panství). Vlastnila totiž gotický hrad Starý Světlov (jeho ruiny možno najít na rozhraní katastru Pozlovic a Podhradí směrem ke Komonci).

Dominantou obce je zrenovovaný katolický kostel sv. Martina. V průběhu husitských válek byl kostel i fara v držení kališnických kněží. Původní dřevěný kostel byl přestavěn v roce 1642 nákladem majitele panství Pavla Serenyiho. Po nájezdu Tatarů a Turků (1664) byly vybudovány nový kostel i fara. Za nájezdu Kuruců z Maďarska (1704) byly ves i fara vypáleny a nová farní budova byla vystavena v barokním stylu s erbem hrabat Serenyiů (1757).

Kostel je obklopen prastarým hřbitovem a ohrazen. Pod pravou kaplí je možno shlédnout náhrobky posledních příslušníků rodu Serenyiů. Interiér kostela svatého Martina je proveden v barokním stylu. V roce 1790 až 1798 byly pořízeny historicky cenné varhany, nyní renovované. Také hřbitov s cennými kamennými náhrobky a stélami byl rozšířen a parkově upraven.

V roce 2001 byly Pozlovice zařazeny do seznamu lázeňských míst ČR. Mají k dispozici 450 lůžek v lázeňských zařízeních a přes 2 tisíce ve vybaveních hotelového typu i soukromých vilách.

V katastru obce Pozlovice se nachází vodní nádrž – údolní přehrada typu zemní hráze - budovaná v letech 1912 - 1930. Pravý břeh tvoří hranice Chráněné krajinné oblasti „Bílé Karpaty“. Retenční prostor hráze 1,5 milionu m³. Hráz vyrovnává a reguluje stálý vodní stav (250 tis. m³), slouží k účelům sportovním, rekreačním i rybolovu. Přístup silnicí II/492 Zádveřice – Luhačovice.

Ve státním seznamu kulturních památek jsou: kříž pod kostelem (1763), socha sv. Jana Nepomuckého (1774), Boží muka při polní cestě k Horní Lhotě (poč. 18. stol.), Boží muka při cestě na Luhačovice (1801), Boží muka při křižovatce Řetechov (1719), kamenný kříž jižně od kostela (poč. 18 století), kříž nad Martincovým mlýnem (1663).

K nejvýznamnějším osobnostem Pozlovic patří univerzitní profesor PhDr. Antonín Václavík (1891 – 1959), autor monografie Luhačovské Zálesí.

Historie obce Pozlovice
Místní jméno vzniklo příponou -ovice k osobnímu jménu Pozl, které je utvořeno stupňovací partikulí po -k, „zlý“ značí ves lidí Pozlových. Můžeme usuzovat, že název vznikl v období rekatolizace, tedy bývalí obyvatelé byli jiného vyznání (po zlých lidech) nebo jiná varianta nabízí (časté vpády vojsk) možnost, že zde pobývali zběhové, lapkové, což je odůvodněno častým drancováním a vypálením Starého Světlova.

Poprvé se Pozlovice připomínají v roce 1287 (Pozlovicensem). V tomto roce vybudoval vladyka Soběhrd kostel s farou a pravděpodobně i školu. Další zmínky jsou z let 1399, 1412, 1579 Pozlowicz, z roku 1633, 1718, 1751, 1846, 1872 Poslowitz, roku 1670 Pozlowitz, 1671 Pozlowicensis, roku 1846 Pozlowice, 1872, 1881, 1924 Pozlovice.

Panství od r. 1629 vlastnila rodina Szerenyiů, která se zasloužila mezi jiným o založení lázní, které byly postupně zdokonalovány a rozšiřovány až do dnešní podoby.

K pozlovické faře patřily až do 70. let 18. století i Luhačovice.

Za císařovny Marie Terezie (25. 2. 1785) byly Pozlovice povýšeny na městečko s tržním právem - 2 trhy (týdenní a výroční nebo dobytčí).

V letech 1850 - 1949 byly Pozlovice součástí soudního i politického okresu Uherský Brod. V letech 1949 - 1960 spadaly Pozlovice pod ONV Uherský Brod. V roce 1945 byl v obci ustanoven MNV, od roku 1979 spadají Pozlovice pod MěstNV Luhačovice. 24. 11. 1990 se obec osamostatnila a má vlastní obecní úřad.

V roce 1996 obec získala titul Vesnice roku střední Moravy.

Tipy na výlety

Jízdy na koni - Pozlovice
Jezdecká stáj Bodlákovi v Pozlovicích nábízí:
• vycházky do přírody
• výcvik na lonži
• jednorázové hodinové lekce
• 10hodinový kurz výcviku jezdce i koně
• výcvikové kurzu pro děti na ponících
• ustájení koní v boxech

Povinné vybavení pro jezdce:
- bezpečnostní přilba + chapsy (možnost zapůjčení)
- dlouhé příléhavé kalhoty, obuv s hladkou podrážkou

Lázně Luhačovice
Luhačovice jsou největší moravské lázně s dlouhou tradicí lázeňské léčby dýchacích cest, trávicího ústrojí, diabetu a pohybového aparátu. Proslulé jsou přírodními léčivými prameny, příznivými klimatickými podmínkami a příjemným prostředím, ve kterém se snoubí krásná příroda a typická architektura.

Na území Luhačovic vyvěrá 16 hydrouhličitanochloridosodných kyselek a jeden sirný pramen. Nejznámějšími minerálními prameny jsou Vincentka, Aloiska, Elektra, Pramen Dr. Šťastného a Sv. Josefa. Teplota vyvěrající vody se pohybuje mezi 10 – 12°C. Luhačovické vody jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě pro vysoký obsah minerálních látek a pro vynikající proplynění volným kysličníkem uhličitým.

Cyklotrasa Obora
Cyklotrasa Obora je určena méně zdatným cyklistům a dětem. Na trasu je vhodné nastoupit v centru města. Po pravém břehu Šťávnice vede nad pramen Ottovka. Dále stoupá úpatím Malé Kamenné na lesní svážnici k nejvyššímu bodu 391 m n. m. Po krátkém mírném sjezdu kříží komunikaci do obce Řetechov. Dále pokračuje po asfaltové účelové komunikaci směrem na Horní dvůr. Délka trasy: 8,3 km, maximální převýšení 146 m.

Zajímavá místa na cyklotrase Obora

Slovanské mohyly - vrch Krhova
Na tomto místě bylo nalezeno celkem 60 mohyl z 9. století, především skromných bez výbavy. Nebožtíci byli pohřbívani buď na úrovni půdy nebo do hlubších hrobových jam, kostry zde nebyly nalezeny.

Jezírko lásky
Malá přehradní nádrž postavena za účelem zásobárny vody pro lesní zvěř. Podle pověstí je pro štěstí v lásce, manželskou stálost a věrnost potřeba omočit v jezírku levý ukazováček.

Autovláček Luhačovice - Pozlovice přehrada
Provoz autovláčku bývá zpravidla od dubna - října.
Informace a prodej jízdenek:
Městské informační středisko LUHAINFO, Masarykova 950 (MěDK Elektra), Luhačovice, tel + fax: 577 133 980, email: luhainfo1@mesto.luhacovice.cz

Baťův kanál
Vnitrozemský průplav Otrokovice - Rohatec vznikl v letech 1936 - 1938 ze dvou nezávislých iniciativ - zlepšení hladiny spodních vod po regulacích Moravy a mini realizací starého snu o propojení Dunaje Odry a Labe. Vodní cesta se po r. 1948 dále nerozšiřovala, plavba byla pro neekonomičnost ukončena v r. 1960. Skončilo také zavlažování rozoraných luk. Do roku 2002 se turistické využívání vodní cesty stalo jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí Moravského Slovácka (40000 návštěvníků ročně). V současnosti je jedním z hlavních problémů rozvoj Baťova kanálu, především nedostatečná infrastruktura vodní cesty.

Baťův kanál je historickou vodní cestou, realizovanou v 30. letech 20 století pro zvýšení hladin spodních vod, závlahy a plavbu. Byl dlouhý 50 km a spojil Otrokovice s Rohatcem. Stavba se skládá z pohyblivých jezů s výsuvnými tabulemi a závlahovými klapkami, plavebních komor, soustavy závlahových a drenážních kanálů roztroušených po celé krajině. Plavební kanál je částečně veden po řece Moravě a částečně nově vykopaným umělým korytem, které se od řeky odděluje ve Spytihněvi, znovu se spojuje ve Starém Městě. Ve Veselí se kanál znovu odděluje, ve Vnorovech se s řekou unikátním způsobem kříží a pokračuje až do Rohatce. V současné době je přístupno a propojeno 43 km původní trasy Baťova kanálu a 17 km navazujících říčních kilometrů. Po vodě tak jsou spojena města Otrokovice a Strážnice, mezi nimiž se propluje 10 plavebními komorami.

Hrad Buchlov
Dominantou pohoří Chřiby, ležícího v západní části okresu, je hrad Buchlov, jehož počátky se datují do 1. poloviny 13. století. Byl založen českým panovníkem jako strategicky obranná pevnost středního Pomoraví a správní středisko se soudní pravomocí tzv. loveckým právem. Patří k nejvýznamnějším památkám české ranné gotiky. I když byl hrad v trvalém majetku krále až do 16. století, byl často dáván do zástavy šlechtickým rodům. Od konce 15. století jej vlastnili páni z Cimburka, od 16. do 18. století se v jeho vlastnictví vystřídaly moravské rody pánů ze Žerotína, ze Zástřizl a z Petřvaldu. Posledními držiteli Buchlova se stala v roce 1800 hraběcí rodina Berchtoldů, jejichž zásluhou vzniklo v prostorách hradu muzeum přístupné již od poloviny 19. století veřejnosti. Do vlastnictví státu přešel hrad v roce 1945. Dnes v něm můžeme shlédnout dobové interiéry spolu s přírodovědnými sbírkami a bohatou knihovnou.

Zámek Buchlovice
Opravdovým architektonickým skvostem je zámek v Buchlovicích, který dal zbudovat Jan Dětřich z Petřvaldu ve slohu pozdní renesance italským stavitelem Domenicem Martinellim na přelomu 17. a 18. století. Vnitřek zámku je bohatě zdoben freskami,a také štukami z dílny Baltazara Fontany ve slohu ranného baroka. Salony jsou vybaveny nábytkem ve stylu Ludvíka XV. a XVI. Rodinné portréty i četné umělecké předměty vyplňují a zdobí místnosti tohoto panského sídla. Zámek je obklopen překrásným parkem se schodišti, terasami, obeliskem, bazeny a kamennými vázami. Jeho velkou ozdobou je množství vzácných exotických stromů a keřů. Odbornou péči o hrad a zámek zajišťuje Památková správa Buchlovice.

Zámek Holešov
Obdélnou budovu tvoří čtyři křídla se středním nádvořím. Rohy stavby - nároží - jsou zdůrazněna polygonálními věžemi. Od okolního terénu je zámek oddělen příkopem, čímž nabývá na mohutnosti. Průčelí jsou střídmě plasticky členěna střídajícími se trojúhelníkovitými a segmentovými frontony nad šambránami (rámové ostění oken a dveří) a dalšími raně barokními prvky. Hlavní průčelí je obráceno sloupovým portálem k městu. Vnitřní průčelí jsou v přízemí prolomena mohutnými zděnými arkádami, patra, přes která probíhají pilastry (ploché hranaté výstupky ve zdi s dekorativním účelem) vysokého řádu, jsou členěna jako průčelí hlavní. Prostory přízemí a patra jsou klenuty, druhé patro je plochostropé.

Hodnotná je především bohatá štuková výzdoba kleneb prvního patra, stejně jako výplně malované na plátně a osazené do štukových rámů. Štukatury mají vysokou uměleckou úroveň a náleží mezi nejhodnotnější, jaké u nás vznikly. Ve druhém patře stojí za pozornost malované interiéry, vyzdobených různou tematikou, např. pokoj s pompejskými malbami, s tropickou vegetací aj. V přízemí při zadním průčelí umístěna salla terrena, probíhající výškou dvě podlaží.

Zámek vznikal od r. 1650 podle návrhu Filiberta Luchese na místě středověké tvrze. Typus je středověkého původu, jako obranné stavení. U holešovského zámku se obranná funkce ztrácí a začíná převládat výtvarná funkce honosného sídla. Typickým prvkem je zahrada. Budova byla dostavěna r. 1717. Stavbu zahájil Jan hrabě z Rottalu a v době baroka nechal František Antonín Rottal dotvořit interiéry a vybudoval sál pro zámecké divadlo a koncerty. Nemovitá kulturní památka 2. stupně. Interiéry zámku jsou veřejnosti v současnosti nepřístupné.

Svatý Hostýn
je nejnavštěvovanějším poutním místem na Moravě a po Velehradě také nejpamátnějším. Již po tři století je hostýnská hora (735 m n.m.)se svou mariánskou svatyní (Basilica minor) cílem tisíců poutníků, kteří zde nacházejí útočiště ve svých životních strastech i potřebách.

ZOO a zámek Lešná
Zoo Zlín netvoří klece, ale moderní biopark s prostornými expozicemi zvířat, ve kterých žijí společně savci a ptáci různých zoologických řádů. Areál je členěn do zoogeografických oblastí, takže jako návštěvníci poznáte typické a nejznámější zástupce zvířat různých světadílů (Afriky, Asie, Austrálie, Jižní Ameriky, Eurasie). Má krásný historický park a pestré přírodní prostředí s velkým množstvím vodních ploch, protékajícími potůčky, s vodopády v expozicích zvířat a vodotrysky u vodních nádrží. Zajímavý je rovněž členitý areál Zoo s terénem pokrytým pestrou rostlinnou vegetací tvořenou téměř 600 druhy a varietami dřevin.

Velehrad
Na poč. 13. stol. byl postaven původně gotický cisterciácký klášter, později jezuitský, s torzem pozdně románské baziliky P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Za husitských válek byl poničen. Barokní obnova proběhla v průběhu 16. a 17. stol. Na Moravě je to nejvýznamnější poutní místo.

Velehrad byl postaven v blízkosti hlavního sídla Velkomoravské říše - Starého Města a byl sídlem arcibiskupa a věrozvěsta Metoděje. V nedaleké obci Modrá byla postavena replika předvelkomoravského kamenného kostela v místech bývalého velmožského dvorce.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.pozlovice.cz/, na kterých najdete další informace.