Běchary

Běchary

Obec Běchary leží asi 17 km jihozápadně od města Jičína a asi 4 km jižně od Kopidlna. Obec se skládá z částí Běchárky a Běchary. Z historických památek se v obci dochoval především kostel sv. Vojtěcha. Ten byl postaven v roce 1708 na místě původního gotického kostela ze 14. století. Z obce je možné podniknout pěší či cyklistické výlety do jižní části CHKO Český ráj, kde se nachází velké množství přírodních, historických či technických památek.

Poloha
Ves Běchary je vzdálena asi 3 km jihovýchodně od Kopidlna na hranicích jičínského okresu. Původně se jmenovala Běchaři, tedy bydliště běcharů. Jméno naší obce vzniklo pravděpodobně z dob germánského osídlení a to z germánského slova "becherer", což znamená výrobce dřevěných nádob, pohárů na pití, které Germáni vyráběli. Dokladem toho jest první pojmenování naší obce jako "Behár, Bechar" atd., které možno zjistit v "Regesta Bohemiae et Moraviae".

Nejstarší historie
Nejstarší zmínka o vsi pochází ze zlomku nejstaršího urbáře pražského biskupství, který se dochoval na přídeští dnes neznámého rukopisu knihovny Národního muzea. Když ho v r. 1881 vydal Josef Emler, určil dobu jeho vzniku rokem 1290 a pod tímto datem je v literatuře uváděn. Podle novějšího rozboru textu urbáře, který roku 1960 uveřejnil Rostislav Nový, byl urbář založen v letech 1283 - 1284. Tedy v době, kdy skončila nešťastná poručnická správa Oty Braniborského. Proto jsou v urbáři uvedeny i pusté lány. Podle tohoto urbáře patřily k běcharskému biskupskému zboží polnosti v Běcharech, Dětenicích, Kamensku /zaniklá ves, později dvůr/, Křelině a Sedlišti, časem přibyly pozemky v Budčevsi a Vesci. V Běcharech bylo dvacet dva a půl lánu polí, z nichž čtyři lány mělo osm vinařů, jeden lán měl nápravník, který měl k biskupství vojenskou povinnost. Devět lánů bylo pustých. Z každého lánu se platilo půl hřivny stříbra /1 hřivna, později též "kopa grošů", bylo 60 grošů/.

Dále zde byli dva dozorci, kteří dohlíželi na to, komu jsou platby posílány a dva podsedkové, kteří neměli téměř žádné pole a vykonávali posílky. V r. 1290 bylo uvedeno 36 lánů polí, z nich 8 vinařů mělo pět a půl lánu. Peněžní renta z lánů byla jedna hřivna stříbra a naturální dávky 10 stychů /asi 930 litrů pšenice, 6 kuřat a dva sýry/. Král Václav II. udělil v r. 1292 pražskému arcibiskupství privilegium zřídit v Běcharech dvůr. Urbář pražského arcibiskupství z roku 1390 uvádí zde 40 lánů a 40 zahrad. Byl zde Sloták, který měl 4 lány a platil jen ze dvou. Ze dvou nic neplatil, protože zde sloužil jako kamenostřelec /vrhač kamenů/. Vykonával zde tedy vojenskou službu.

V roce 1349 rozhodl arcibiskup Arnošt z Pardubic, aby poddaní z Běchar, Budčevse a Kamenska ve žních pracovali dva dny týdně u žeretického dvora /u Mladé Boleslavi/, který patřil pražskému arcibiskupství. Kromě pražského arcibiskupství měl v Běcharech také nějaký majetek Sezema z Běchar, který byl r. 1322 obviněn, že s dalšími pěti zemany z okolí způsobil Vokovi z Rotštějna na jeho statku v Údrnicích škodu za 200 hřiven stříbra. Podle Sedláčkova díla Hrady, zámky a tvrze království českého byl v Běcharech 1382 purkrabí Bohanec, což by nasvědčovalo tomu, že zde byla tvrz.

Památky a pamětihodnosti

Běcharský kostel sv. Vojtěcha a majitelé Běchar
Nejstarší zmínka i běcharském kostele a plebánii /faře/ je z r. 1312, kdy biskup Jan IV. z Dačic srovnal spor zdejšího plebána Štěpána se zderazským klášterem o desátky z klášterní vsi Chotěšic. Ze zdejší plebánie a kostela se pole desátkového rejstříku z roku 1369 pololetně platilo 36 grošů papežského desátku. Patřily tedy Běchary - jako i Drahoraz - mezi nejbohatší farnosti v okolí. Podací právo /schvalovat jmenování faráře /měl hradecký arcijáhen, který zde měl dvůr zastaven trvalému nájemci Janu Krojovi ze Žitětína za 24 kopy grošů ročně. O Běcharských plebánech se zachovaly jednotlivé zprávy. Tak v roce 1378 urovnával běcharský farář spor zemanů z Češova a Sobčic s kapitulou sv. Apolináře. Nic bližšího není známo o sporu, který měl r. 1397 běcharský farář Buzkon s Alešem z Běchar. Do roku 1402 měl faru v Běcharech Vavřinec z Březové, který měl v letech 1391 - 1401 faru v Lounech. v r. 1402 získal papežův souhlas k tomu, aby mohl mít dvě obročí. Nebyl kněz, studoval práva, vstoupil do dvorské služby krále Václava a většinou dlel v Praze. Proto ho na farách, kde vybíral pouze poplatky, zastupovali kněží střídníci. Vavřinec z Březové užíval jako běcharský plebán kulatou pečeť.

Po vypuknutí husitských bouří se stal umírněným husitou a proslavil se jako autor Husitské kroniky. V roce 1402 směnil faru v Běcharech s Epifanem za jeho faru ve Všestarech. Farář Epifan zůstal v Běcharech až do roku 1414, kdy se souhlasem hradeckého arcijáhna Adama z Nezetic směnil faru s Vilémem za faru v Ředhošti. Již za rok po odchodu Viléma na faru do Staré /Starých Hradů/ přišel sem farář z Ledče. Roku 1416 se souhlasem arcibiskupa Konráda z Vechty směnil zdejší farář Jan faru s Janem z Týnce /o. Mladá Boleslav/.

Poslední zpráva o zdejším faráři je z roku 1423, kdy plebán Jan byl v Žitavě ve vyhnanství. Za faráře Mauritia v r. 1400 věnovali bratři kněz Drslav a zeman Václav z Cholenic novému oltáři Všech svatých v kostele sv. Vojtěcha v Běcharech stálý důchod 8 kop grošů ročně z Bílska a Židovic. V r. 1407 přidal kněz Drslav k této dotaci ještě 2 kopy grošů ze svého platu faráře v Sovenicích /o. Nymburk/, ale r. 1419 převedl tento plat zpět do Sovenic. V roce 1416 byl nájemcem dvora v Běcharech, který patřil pražskému arcibiskupství, Ondřej z Běchar, řečený Holý.

Po husitských válkách přicházely postupně žerčicko-běcharské statky pražského arcibiskupství na nové majitele. V r. 1436 císař Zikmund zapsal Jankovi z Desčerp zástavu na statek Žerčice s tvrzí v Žerčicích a několika vesnicemi, mezi nimi jsou Běchary, Kamensko a Budčeves. Listina se odvolává na zástavu pražského arcibiskupa Konráda z Vechty. Císař Zikmund v listopadu 1437 zapisuje Václavovi z Mačovic a jeho manželce Anežce vsi Běchary, Budčeves, Kamensko a Kostelní Hlavno /o. Mladá Boleslav/.

Václavova druhá manželka Anna měla v Chotěšicích vladycký statek s tvrzí, k němuž byly Běchary připojeny. Dvůr v Běcharech brzy nato koupil Ctibor z Pařezu, ale ves Běchary zůstala ještě asi 80 let u Chotěšic. Jeho syn Jan se připomíná 1445. Své právo na Mladějov prodal své maceše a psal se z Běchar a Pařízku. V letech 1457 - 1465 byl rychtářem v Jičíně. Se svou matkou Annou rytířkou z Běchar měl 1460 -1477 dům v Jičíně. Jeho syn Václav z Běchar prodal v roce 1484 po jeho smrti rychetní právo i rychtářskou lázeň v Jičíně Samueli z Hrádku a Valečova, majiteli Velišského panství a města Jičína. Podle kroniky vršecké fary patřil tento dvůr kolem r. 1500 vladykovi Bavoru Bádenskému z Újezda. Druhý dvůr v Běcharech měl Vaněk z Běchar, který r. 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy.

Kolem roku 1500 se v Běcharech objevují Halamové z Běchar. Mladý rytíř Jan Kopidlanský zabil v hádce 3. října 1506 v Praze Jana Cukra z Tamfeldu. Protože se to stalo v době vyhlášeného míru při výročním trhu, byl ještě téhož dne odsouzen a sťat. Jeho bratr Jiřík zapsal svůj dědický podíl matce a bratrovi a listem z 18. července 1507 vypověděl boj Pražanům a dalším městům. Loupil a pálil jejich vsi a dvorce. Toho se účastnil i jeho pomocník Vaněk Halama z Běchar. Když v roce 1508 najímal lidi n vypálení Hradce Králové, byl u Hradce zajat, mučen a předán Pražanům. V Praze byl 8. září právně tázán zemskými soudci, odsouzen a 9. října 1508 na Pohořelci sťat. V literatuře se mylně uvádí, že byl sťat 1509, ale pondělí 9. října - jak píší prameny - bylo 1508 a ne 1509, kdy bylo úterý. Jiřík Kopidlanský po ukončení bojů potrestán nebyl. Těmto událostem se dosti podrobně věnoval Palacký ve svých Dějinách národa českého v Čechách a v Moravě a Václav Kaplický v historickém románu Škůdce zemský Jiří Kopidlanský.

Syn popraveného Vaňka Halamy, Jan Halama z Běchar, zdědil po otci majetek v Běcharech. V roce 1555 vystupoval Václav Halama, syn Jana Halamy, jako svědek ve sporu mezi panstvími Kopidlno a Veliš. Jeden dvůr v Běcharech v r. 1569 vlastnil Diviš mladší Tuněchodský z Poběžovic. Později snad tento dvůr převzal Matyáš Zásmucký ze Zásmuk, který 1582 vystupoval jako svědek na listině o prodeji polí Václava Halamy. Ten někdy v této době byl již asi hejtmanem panství Kopidlno, prodal majetek v Běcharech a koupil dům v Kopidlně.

V roce 1596 jako spoluhejtman kopidlenského panství spolu s dalšími kopidlenskými úředníky hojně popíjel v domě Doroty Písařky v Jičíně. Pak se dopustili ve městě veliké výtržnosti, která byla řešena soudně. Není známo ,jak s ním byl příbuzný Jindřich Halama z Jičína, který s manželkou Kateřinou z Libštejna roku 1584 zdědil domek v Kolíně po panně Lucii Bělské z Kaříšova. Když v r. 1527 prodal Zikmund Kopidlanský /bratr zemského škůdce Jiříka/ moravskému pánu Václavu Haugvicovi z biskupic panství Kopidlno, patřily k němu i Chotěšice a Běchary. Haugvicův syn Jan prodal r. 1559 panství Kopidlno, ale bez Běchar, které si ponechal a r. 1564 přenechal českému králi Ferdinandu I..

Ves Běchary byla připojena k panství Staré Hrady, kam patřila až do roku 1609, kdy ji tehdejší majitel Starých Hradů Oldřich Desiderius z Pruskovic od panství odprodal i s přikoupeným dvorem Baltazaru Rombhácovi ze Suché. Ten ji připojil ke svému panství Kopidlnu jehož součástí zůstala až do konce feudalismu. Kdy zanikla fara v Běcharech nevíme, ale podle pamětní knihy kopidlenské fary byl kostel v Běcharech ještě 1649 farním a byly k němu přifařeny Běchary, Budčeves, Cholenice a Mlýnec. V době rekatolizace, kdy museli odejít ze země všichni nekatoličtí kněží, byl zdejší kostel sv. Vojtěcha filiální k faře v Kopidlně. Podle hlášení komisařů nad reformací z r. 1652 byl kopidlenský farář Jakob Jaron, člen křížovnického řádu, jediným knězem na šlikovských panstvích Kopidlno a Veliš. Od roku 1787, kdy byla obnovena fara ve Vršcích, jsou Běchary filiální k ní. V roce 1903 usilovala zdejší obec o vlastní duchovní správu. Pro nedostatek peněz se osamostatnění neuskutečnilo.

Socha sv. Františka Serafínského
Tato hodnotná barokní socha z r. 1775 měnila své umístění, než zakotvila na návsi u čp. 57, kde stojí dosud. Původně byla plastika osazena před čp. 38 /bývalou školou/ odkud byla v r. 1883 po opravě přenesena ke kostelu. Zde setrvala až do 15. 4. 1922, kdy musela ustoupit novému pomníku padlých hrdinů z 1. sv. války. Ještě v roce 1907 byla socha dobrovolnou sbírkou obnovena. Na nižším kvadratickém soklu spočívá štíhlejší dřík, jehož spodní část je ohraničená volutami. Ze střední části dříku vystupuje reliéf sv. Antonína Paduánského. Horní část dříku je plasticky ukončena mušlemi. Na dřík navazuje vlastní plastika sv. Františka Serafínského v mnišském rouchu. Podstavec býval opatřen dvěma nápisy, které jsou však dnes již nečitelné. Jeden, vztahující se ke sv. Františku, v sobě obsahoval chronogram /= součtem písmen římské abecedy v textu značil letopočet/ a zněl takto: Sv. Františku skrze spojení V ranách s JežÍšeM VyžáDej šťastné skonČenÍ a život osLaVený . Druhý zněl takto: Sv. Antoníne Paduánský Serafínské Řehole Slávo oroduj za nás Obyvatele.

Hoření kříž
Při silnici do Židovic, vlevo, kousíček za obcí, u hrušky, obec nechala v r. 1885 postavit pískovcový kříž. O svátku Božího těla k němu byla konána procesí. Autorem kříže je hořický akademický sochař Antoním Myslivec /údaje o svém autorství vyryl na boční stěnu ve spodní části soklu/. Jedná se o dobře provedenou profesionální práci. Podstavec dosahuje výšky 1,95 m. Má hranolovitou, odstupňovanou podobu, členěnou profilovanými římsičkami, v horní části je přizdobený plastickými festovy. Plastika ukřižovaného Ježíše dosahuje výšky 1,75 m. V boční horní části soklu je již velice špatně čitelný nápis: Nám pak nesluší se chlubiti, nežli u kříže Pána našeho, Ježíše Krista. V roce 1920 dala paní Růžena Bělinová kříž na prosbu svého otce Františka Ječného opravit. Bohužel již několik let leží plastika ukřižovaného Krista rozbitá nedaleko svého podstavce. Najde se novodobý mecenáš, který plastice pomůže vrátit její důstojnost?

Dřevěný kříž - U doleního kříže
V běcharské kronice se dočteme i o dubovém kříži, který stával asi 1 km od Běchar, směrem k Židovicům, tam, kde polní cesta odbočuje směrem k Běchárkům. Snad tam stával dubový kříž od nepaměti. Jeden z těchto křížů dal postavit v r. 1848 hrabě František Šlik. Vyprávělo se také, že zde byl tento kříž postaven proto, že když hrabě Šlik na tomto místě spadl z koně při selské bouři v r. 1848, neublížil si. V r. 1900 nechali na tomto místě vyzdvihnout hrabě Ervín Šlik s manželkou Teresií kříž nový, opět dubový. Podoba ukřižovaného Krista byla provedena z kovu a snad i pozlacena. O svátku Nejsvětější Trojice dne 2. června 1901 byl slavnostně vysvěcen p. vikářem Janem Tichým z Ostružna. Běcharská obec se pak zavázala, že bude tento kříž pro budoucnost udržovat v dobrém stavu. Dnes na výše uvedeném místě najdeme pouze základy kříže. Samotný kříž byl Donátem přenesen ke kostelní zdi v Kopidlně.

Boží muka
V osadě Běchárkách či Malých Běcharech dala obec Běchary zřídit v r. 1863 boží muka. Jsou zhotovena z pískovcového kamene. Mají podobu dvou, na sebe posazených kvádrů, od sebe oddělených ve spodní části profilovanou římsičkou. Horní část kvádru je zakončena profilovanou pískovcovou stříškou, do které je ukotven železný kříž. V horní čelní části kvádru je vytvořena bohužel dnes již prázdná nika. Pod ní je vsazena břidlicová obdélná destička s textem: ZDRÁV BUĎ KŘÍŽI NAŠE SLASTI SPÁSO NAŠÍ ZEMSKÉ VLASTI NA NĚMŽ KRISTUS ZA NÁS HŘÍŠNÉ PNĚL RUCE I NOHY HŘEBY PROBITY MĚL. V r. 1908 byla Boží muka opravena nákladem Antonína Douska, čeledína ze dvora v Malých Běcharech. Přesto, že byl velmi chudý, takto poděkoval Pán Bohu za uzdravení svých dvou těžce nemocných dětí. O posvícení dne 4. 10. 1908 se sem vypravilo procesí a Boží muka byla požehnána p. Františkem Okrouhlickým.

Pomník padlým
V malém parčíku pod kostelem, jež je od silnice dobře viditelný, stojí pomník padlých hrdinů z 1. světová války. Jeho autorem je K. Ryba z Jičína. Tento pomník je zhotoven z pískovcového kamene. Dva schůdky vedou k velkému obdélníkovému kvádru, na jehož vrcholu leží plastika, zpodobňující padlého legionářského praporečníka. Na čelní stěně kvádru je vytesán text: SVÝM PADLÝM BRATRŮM KTEŘÍ DALI ŽIVOTY ZA SOVBODU A ČEST SVÉHO NÁRODA 1914 – 1918. Pomník byl slavnostně odhalen 18. května 1922. Za zmínku stojí, že celková cena pomníku byla 20.650,36 Kč a z výtěžku slavnosti a darů bylo získáno celkem 19.250,36 Kč.

Pamětní kámen
Půjdete-li z Cholenic do Běchar, vpravo v zatáčce, v pozadí s objekty zemědělské výroby, v příkopě pod ochranou šípkového keře můžete objevit nenápadný kámen. Ve státním seznamu památek mu bylo přiděleno číslo 1108. Pískovec má nepravidelný tvar o rozměrech zhruba 30 cm/ výška/ x 40 cm. Není zde patrný zásah lidské ruky, jak je tomu v případě smírčích křížů, pouze velké iniciály K. V. sdělují, že i tento kámen byl kdysi objektem nějaké události. Nebo to snad mohl být prastarý hraniční kámen? Ví to někdo?

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.bechary.cz, na kterých najdete další informace.