Dětenice

Dětenice

Obec Dětenice se nachází v okrese Jičín, kraj Královéhradecký.

Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1052.

Pamětihodnosti
• Zámek Dětenice
• Kaple svatého Jana Nepomuckého
• Socha Panny Marie

Části obce
• Dětenice
• Brodek
• Osenice

PIVOVAR A MUZEUM – ZÁMEK DĚTENICE U JIČÍNA V ČESKÉM RÁJI

Historie vaření piva v Dětenicích
První zmínka o vaření piva v Dětenicích pochází z roku 1307 za panování Beneše z Dětenic a Valdštejna.

Pověst vypráví o loupeživém rytíři Arturovi, který do českých zemí přišel odněkud ze severu a který se svojí chátrou přepadal vesnice v okolí Staré Boleslavi. Vždy vtrhl do vyhlídnuté vesnice, pobil všechny muže, ženy i děti. Na živu nechal jen mladé panny. Ve vesnici se zdržel tak dlouho, dokud nevyjedl zásoby. Panny jemu a jeho mužům musely být zcela po vůli, měl je jako své otrokyně. Při každém úplňku si Artur vybral vždy tu nejkrásnější pannu, která mu musela podle jeho tajného receptu uvařit zázračné pivo lásky. Aby se recept nikdo nedozvěděl, nechal ubohé panně vždy uříznout jazyk. Pivo nechal ležet do příštího úplňku. Tímto způsobem si obstarával tato kouzelné pivo, které v hojné míře se svými kumpány popíjel a údajně jim toto pivo dávalo sílu nadlidské chuti na sex a tím je nutilo páchat všechny ty násilnosti. Rytíř Artur byl velmi krutý a drsný člověk, ale po jeho nápoji lásky toužil kde kdo. Mnohými bitvami prošel vítězně, až léta páně 1307 táhl se svými žoldáky přes dětenické panství. Beneš z Dětenic a Valdštějna, pán Dětenického hradu či tvrze, jak je porůznu psáno, vytáhl se svými zbrojnoši na Artura. Své meče zkřížili na místě zvaném Na horkách. Rytíř Artur byl krvavě poražen a byl uvrhnut do dětenické hladomorny. Z jeho chásky nezbyl ani muž. Všichni do jednoho byli ubiti.

Mocný Beneš z Dětenic věděl o kouzelném nápoji, a proto Artura nezabil hned na bojišti. Chtěl vlastnit recept na toto pivo. Nechal Artura tak ukrutně mučit, až loupeživý rytíř svůj tajný recept prozradil. Potom Artura nechal Beneš za jeho ukrutnosti zaživa zakopat. Dle získaného receptu za úplňku svojí krásnou dcerou, ještě pannou, nechal Beneš z Dětenic ve Starém sklepě pod hradbami svého sídla uvařit kouzelné pivo lásky. Od té doby se v Dětenicích, vždy při úplňku, pannou vařilo pivo dle bájného receptu loupeživého rytíře Artura a ti, kdo ho pili, si zvyšovali svou potenci. Zda je to pravda? Kdo ví? Snad jen zdi Starého sklepa, či zdi zámku Dětenice by mohly potvrdit, či vyvrátit tento příběh.

V roce 1790 byla hrabětem Clam-Gallasem postavena vedle Starého sklepa budova varny s ležáckými sklepy, spilkou a ledárnou, a tak byla výroba piva rozšířena na 1000 hl ročně.

V roce 1822 nechal baron Wessenberg přistavět sladovnu. V roce 1866 za Pruské války, když vojsko táhlo skrz Dětenice, vjel pruský generál do zámecké síně na koni a žadonil se otevření pivovarnických sklepů pro svoje vojáky, že prý slyšel o síle dětenického piva. Baron Wessenberg mu vyhověl. Pruský generál se nechal strhnout chutí piva natolik, že celý týden se nehnul z pivovaru, válka neválka. Poslední stavební úpravy převážně na sladovně proběhly koncem 19. století za maltézských rytířů.

V této době byla výroba piva zvýšena na 8 000 hl ročně. Velkopřevor maltézských rytířů kníže Othénio Lichnovský z Werdenbergu a Voštic dodával dětenické pivo na stůl samotnému císaři Františku Josefovi a jeho nástupce, hrabě z Hardeka, posílal pivo až do Španělska pro španělskou královnu Sofii, která se do dětenického piva zamilovala při svých pobytech na zámku v Dětenicích. Pivo ze zámeckého pivovaru v Dětenicích mělo pověst v té době šlehačky na dortu. Ještě dnes mezi sběrateli pivních lahví je nejcennější láhev s maltézským křížem z dětenického pivovaru.

V roce 1903 koupili pivovar velkoprůmyslníci majitelé cukrovaru bratři Blochové.

Výstav piva dosahoval 12 000 hl ročně. V roce 1927 koupil pivovar stavitel a podnikatel ing. Řehák, který ho pronajal sládkovi Čeňkovi Petákovi, který pivo přímo hýčkal. Přesto se spotřeba piva rok od roku zmenšovala, mladé pokolení již nešlo ve šlépějích svých pivních otců. Výstav ani zdaleka nedosahoval předválečného stavu, pohyboval se okolo 6000 hl ročně. Jak sám Peták napsal: „Snad vrátí se zas krásné časy a česká chmelovina bude perlit za třesku čiší a bude dána dětem již do vínku, pak smáti se budou i sládci a budou volat „Živio!" V dětenickém pivovaru se vařila černá dvanáctka lásky dle receptu rytíře Artura, světlá dětenická desítka a také dětenický pivovar měl zastoupení prvního plzeňského akc. Pivovaru v Plzni na výrobu Gambrinusu, kterého se vařilo cca 2000 hl ročně.

Dětenické zámecké pivo bylo po staletí perlou mezi českými pivy. Bohužel přišel rok 1948 a s tímto rokem i doba temna pro české pivovarnictví. Začalo znárodňování a pozdější masové rušení mnoha pivovarů. Tento osud potkal i dětenický pivovar v roce 1955.

Od té doby pivovar chátral a pustnul až do roku 2000, kdy ho koupili noví majitelé, kteří obnovili tradiční výrobu piva podle prastarého a zázračného receptu loupeživého rytíře Artura. Zrestaurovali pivovar do původního stavu.

Dnes můžete obdivovat nádherné historické sklepy, včetně památného Starého sklepa, kde byly druhotně vloženy barokní klenby a je zde dnes zřízena středověká knajpa. Můžete na vlastní oči vidět výrobu pohádkového piva lásky, tak jak probíhala v dávných dobách. To je vaření na otevřeném ohni. Scezování přes slámu. Kvašení a ležení v dubových kádích a sudech. Díky této, v dnešní době jedinečné historické metodě výroby piva, můžete ochutnat pivo takové, jaké pili naši praotcové. Pivo jako křen. A také si můžete prohlédnout originální pivovarnické muzeum.

Kumburk
Zbytky gotického hradu asi 9 km od Jičína. Postaven počátkem 14. století. Jmenoval se původně Goldenburk. Ve válkách husitských jej držel orebitský hejtman Hynek Krušina z Lichtenberku, ochránce kališníků v našem kraji. V Panenské věži byla v letech 1611 - 1619 vězněna Eliška Kateřina Smiřická pro svou lásku k prostému kováři. Inspirací pro vznik lidové písně " Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína" byla právě tato nešťastná láska. Za třicetileté války byla na hradě švédská posádka, která odtud sužovala celý kraj. Proto poručil po odchodu Švédů císař Ferdinand III Kumburk rozbořit. Rozkaz byl vyplněn roku 1658. Umístěná pamětní deska připomíná i pobyt Karla Hynka Máchy.

Je odtud rozhled na Krkonoše a jejich předhůří, Polabí až ke Kolínu, Českomoravskou vrchovinu, Jičínsko, Orlické hory, Trosky, Tábor, Kozákov, Ještěd, České středohoří.

Okolí

Hrad Veliš
Hrad Veliš byl založen kolem roku 1300 jako středisko královské moci na Jičínsku. Jméno mu dala mnohem starší ves Veliš z dob počátku feudalismu, ležící na jižním svahu vrchu. Brzy dostali hrad Vartemberkové. Vládl jim také rod Jiřího z Poděbrad a nadlouho páni Trčkové. Na počátku třicetileté války byl Veliš majetkem vůdce stavovského vojska Jindřicha Matesa Z Thurnu. Hrad přežil válku a poskytl jičínským jezuitům útočiště před Švédy, kteří několik let vládli kraji, ale Veliše nedobyli. Po válce byl hrad rozbořen, aby se nestal v budoucích válkách oporou nepřátel. Císařský rozkaz z roku 1658 byl dokonale splněn v letech 1677 - 80. Věž byla vyhozena do vzduchu, ostatní stavby byly rozebrány jako na protějším Kumburku. Z kamene hradu Veliše byl postaven dvůr Vokšice, Staré Místo, jezuitský zámek v Miličevsi a j. Zkázu hradu dokonal v 19. století čedičový lom.

Na Veliši byla nejstarší lidská sídla. Byly tu nalezeny památky z mladší doby kamenné, vzácné nálevkovité poháry z pozdní doby kamenné, střepy lužické, slezské i hradištní.

Z Veliše je krásný kruhový rozhled pod celém Jičínsku. Na severu za táborským hřbetem vystupují Krkonoše. Vlevo za Kozákovem se rýsují Jizerské hory hřbetem Černé Studnice, níže od Kozákova na severozápad začíná Ještědský hřeben s Rádlem, Javorníkem a Ještědem dále za západ homole Českého Středohoří od Ralska a Bezdězu až k Řípu. Na východním obzoru se někdy ukáží Orlické hory, častěji však Zvičina.

Turistický region Český ráj
Český ráj leží necelých sto kilometrů severovýchodně od Prahy. Geograficky je ohraničen spojnicí Mnichovo Hradiště, Sychrov, vrch Kopanina, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Jičín, Sobotka, Mnichovo Hradiště. Na východě tato malebná oblast přechází v Podkrkonoší a na severu je ohraničena pásem Jizerských hor a Krkonoš. V tomto romantickém kraji ležícím na středním toku Jizery se snoubí rozmanitost přírodních krás s bohatými historickými památkami – hrady, zámky, lidovou architekturu. A právě proto již v 19. století hosté lázní Sedmihorky začali tuto část země nazývat Český ráj.

Mimořádná členitost krajiny s charakteristickými skalními městy, rostlinnými a živočišnými společenstvy byla hlavním motivem pro vyhlášení první chráněné krajinné oblasti v tehdejší republice (vyhl. r. 1955). Z hlediska různorodosti krajiny a výskytu chráněných a ohrožených biologických druhů mají význam nejenom hluboké lesy, ale i systémy rybníků na vodních tocích a přilehlé fragmenty mokřadních ekosystémů. Jedinečnou členitost reliéfu dotvářejí i charakteristické výlevy vyvřelých hornin, jež tvoří krajinné dominanty (Trosky, Kozákov, Mužský, Vyskeř atd.).

Ve vyvřelých horninách Českého ráje navazujícího Podkrkonoší jsou mnohá naleziště achátů, ametystů, jaspisů, chalcedonů a jiných drahých kamenů. Lidé žijící v tomto kraji byli a dodnes jsou známi svojí řemeslnou dovedností. Železnobrodské sklářské výrobky, dřevěné hračky a formy semilských řezbářů, lomnické suchary, turnovské granátové šperky a broušené drahokamy si našly cestu do celého světa a dokázaly se zde prosadit.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.jicin.cz, na kterých najdete další informace.