Nová Paka

Nová Paka

Z minulosti Nové Paky
Novopacko je podivuhodně tajemným místem, kde si snad daly schůzku všechny síly přírodních a duchovních světů. V křížích, či dalších geometrických tvarech a bodech, se prolínají v jakési odvážné symbióze protikladů, ale i v laskavosti, která tak lehce může sklouznout do světů netušených.

Nová Paka je tím snad předurčena svojí polohou; není ani v kraji, ani v horách, ani v Českém ráji. Prostě koketuje v přírodě, duchovnu, citech, v bláznovství. V každém případě je to zvláštní zapomenutý ráj pro lidi, kteří netouží být v místech slavných, ale v jiných a zahleděných do sebe. Myslím, že tohle všechno se projevilo v povaze a jednání obyvatel města a projevuje se to dodnes. Je zde cítit snaha být prvním a nebo alespoň zvláštním. Proto tolik slavných rodáků, proto tolik pozoruhodností. Nebojím se říci, že na Nové Pace je nejkrásnější její okolí. Snad to způsobuje krevelově zbarvená půda, tvary kopců, které v sobě skrývají pohádkové poklady drahých kmenů, ale stojí za to sestoupit dolů do takřka desetitisícového města, ležícího v trojúhelníku slávy vlastně tří hradů (Kumburk, Pecka, Levín).

Pod východní částí náměstí, při soutoku dnes zakrytých potoků Brdského a Rokytky, vznikl patrně základ města, o jehož existenci víme od roku 1357. Na farní kostel sv. Mikuláše byl dosazen tehdy první duchovní a od té doby se hovoří o městě Paka Mladá. Když stojíme na náměstí tak si uvědomíme, že kostel byl přestavěn poněkud nešťastným způsobem v novogotickém slohu v roce 1872. Pro nás je důležité, že na vnitřní výzdobě chrámu se podíleli členové rodu Suchardů z Nové Paky.

První sochou ve městě byl mariánský nebo-li morový sloup, který je datován 1716, dle údajů o morových ranách bude asi starší, ale pro nás je důležitější skutečnost, že mezi farní kostel a mariánský sloup byl v roce 1898 postaven pomník Mistra Jana Husa, jako první Husův pomník umístění na náměstí. Za této složité situace přišel v roce 1904 do Nové Paky vůdce českých spiritistů Karel Sezemský, který zde začal vydávat časopis " Posel Záhrobní " a publikace v nakladatelství Spirit. Na náměstí stojí také kašna z roku 1814 se sochou sv. Floriána. V této kašně je prý podle pověsti bláznivá voda - kdo se jí napil, měl jistotu, že bude packým bláznem. Moc slavných lidí se hlásilo k tomu, že tuto vodu kdysi pili a byli na to hrdí.

Když jsme se již zmínili o hradu Kumburku (Goldenberku) je zcela patrné, že poddanské město Nová Paka mělo se zlatem cosi společného. Právě dík pověsti o nalezení zázračné sošky Panny Marie v nedalekých dolech ve Stupné vznikla ve městě nejkrásnější stavba - pavlánský klášter s chrámem Nanebevzetí Panny Marie. Z Nové Paky se stalo významné poutní místo a samotný chrám patří mezi nejkrásnější barokní stavby první čtvrti 18. století ve střední Evropě. Stavbu kláštera financovali majitelé panství, ale klášterní chrám s nádherným vybavením již platilo město.

Chrám byl vysvěcen v roce 1724 a postupně byl doplňován. Jsou zde dvě plátna slavného barokního malíře Petra Brandla, fresková výzdoba od J. Kramolína, obraz Josefa Führicha a Josefa Zeleného. Nádherná stavba chrámu s průmětem pěti elips klenby od neznámého vynikajícího architekta vás zaujmou stejně jako balustráda kruchty s kapelou amoretů a varhany z roku 1750, řezbářské práce místní rodiny Suchardů i kryté schodiště ke chrámu z roku 1737. Klášter byl zrušen v roce 1785 respektive v roce 1789 a od roku 1872 sloužil jako nemocnice. Při klášteře existovala sochařská a stavební dílna, ze které pochází první kamenná stavba na náměstí (fara), ale i řada soch ve městě samotném a okolí (sochy světců před klášterním chrámem, socha sv. Rodiny, sv. Václava při silnici k Brdu a mnohé další.

Zajímavá je socha sv. Alžběty z období kolem roku 1720, kde je patrný vliv Braunovy školy z nedalekého Kuksu (socha je v ulici Svatojánské a je již na třetím místě). Díky klášteru vlastně vznikla slavná sochařská a řezbářská dílna rodu Suchardů, ale na zlomu 19. a 20. století zde působili i dvě malířské dílny Kretschmerova a Mühlova. Tyto dílny dodávaly především ikony do Ruska a na Ukrajinu. Vyučilo se zde mnoho malířů, jako členové rodiny Čílů, Karel Havlata, básník Jan Opolský a další.

Zajímavá je hřbitovní kaple " Bolestné Panny Marie ", kterou v letech 1700-1709 nechalo vystavět několik novopackých měšťanostů. Pozornost návštěvníka jistě vzbudí Řecko-katolický kostelík, který do svého rodného města nechal v roce 1930 přemístit továrník Otto Kretschmer z Obavy u Užhorodu. Novější stavbou je modlitebna Jednoty bratrské a kostel Československé církve husitské, která je zdobena vitrážemi rodáka města ak.malíře Otakara Zeminy.

V samotném centru města vás vedle zbytků roubených podkrkonošských chalup upoutá Suchardův dům, kde je umístěna historická expozice a jsou zde i komorní prostory pro pořádání výstav výtvarných umělců z regionu. Suchardův dům nechal v novorenesančním slohu postavit Antonín Sucharda mladší v letech 1895-1896. Na výzdobě domu se podíleli členové rodu Suchardů. Je zajímavé, že Suchardové se věnovali výtvarnému umění, od nejstaršího Jana Suchardy st., který se přes původní povolání tkalce stal výtvarníkem vlivem klášterního chrámu, přes 200 let až dodnes.

Z této rodiny pochází například slavný sochař Stanislav Sucharda (1866-1916) - autor pomníku Palackého v Praze, jeho mladší bratr Vojta Sucharda (1884-1968), vytvořil mimo jiné po roce 1945 plastiky apoštolů pro poškozený Staroměstský orloj v Praze, z rodu Suchardů pochází mnoho dalších umělců, mimo jiné i ak.malíř Cyril Bouda a Anna Podzemná-Suchardová, která jako jedna z mála žen navrhovala známky. Vliv Suchardovy dílny způsobil, že hned ve stejné ulici se narodil pozdější český sochař Bohumil Kafka (1878-1942), autor snad největší jezdecké sochy na světě (Jana Žižky na Vítkově v Praze).

Nedaleko Suchardova domu se narodil i malíř Josef Tulka, přítel Mikoláše Alše, spoluautor výzdoby Národního divadla v Praze. Všechny významné výtvarníky pochopitelně vyjmenovat nelze. Tradice se prodlužuje do doby ne příliš vzdálené. Z Nové Paky pocházejí členové skupiny 42 - sochař L.Zívr, malíř Fr. Gross, fotograf Mir. Hák, malíři Otakar Číla, Ot. Zemina...Slavných osobností je daleko víc a zasahují do všech oblastí života. O tom se dozvíte v muzeu v Suchardově domě, na jehož sgrafitové výzdobě odpověděl A. Sucharda packým občanům, když vyslovili údiv nad tím, že tady staví " dům kamenej a malovanej ", slovy "Komu se nelíbí stavení za peníze mé, ať si postaví jiné za peníze své". V Suchardově domě najdete zajímavý novopacký betlém, loutky a mnoho dalších věcí.

Nad Suchardovým domem vznikla nová budova, ve které je umístěna Klenotnice drahých kamenů, expozice spiritismu, Informační středisko a Městská knihovna. Dík tomu ,že nedaleko je kino a vedle Městské kulturní středisko se podařilo soustředit kulturu ve městě do jednoho místa. Nová expozice spiritismu je vlastně evropským unikátem stejně jako Klenotnice drahých kamenů. Na tomto jakémsi muzejním náměstí si můžete prohlédnout také veliký zkamenělý araukarit, což byl jehličnatý strom, rostoucí před 250 miliony lety. V Klenotnici nenajdete pouze šperky, jsou zde vystaveny poklady země, které se nacházejí v pouhém okruhu 10.km kolem Nové Paky. Vedle klasických drahých kamenů (achátů,jaspisů, karneolů, ametystů, křišťálu..) jsou to i prokřemenělé zbytky stromů, přesliček, kapradin, plavuní..Je to vlastně procházka geologickým vývojem naší země. Pak jenom můžete dumat o magické síle kamenů, jejich léčivých účincích a tím tak trochu i o sobě.

Samotná Nová Paka i okolí vybízí k řadě vycházek, při nichž vás potěší pohled do kraje i na hory krkonošské, na dřevěné roubené stavby, zapomenuté pískovcové sochy světců i na venkovské kostelíky. Při troše štěstí najdete na krevelově zbarvených polích drahý kámen nebo prokřemenělý zbytek dávných stromů a rostlin. Nová Paka stojí za návštěvu, možná vás překvapí.

Sochy na náměstí
Sochy to podobně jako lidé nemají vůbec jednoduché. Především v našem městě s nimi bylo v minulosti dávné i novější pohybováno až není zdrávo. Rád bych se zmínil o sochách, které jsou umístěné na náměstí a jejichž osud je oproti jiným relativně klidnější. Musíme si uvědomit, že náměstí bylo daleko menší než nynější. Před farním kostelem stály tři domy, mezi nimi a kostelem byla ulička, která byla s ulicí Komenského spojena dřevěným mostem. Z této ulice se přicházelo na náměstí po kamenném mostě, který byl od dřevěného oddělen potokem.

U potoka mezi oběma mosty stál dřevěný domek, který byl v roce 1861 zbořen a potok byl překlenut. Místo dvou mostů byl zřízen jediný a náměstí bylo na východní straně rozšířeno i po zboření tří domů před kostelem. Na severní straně zasahovala do náměstí stará radnice, která byla zbořena ve třicátých letech minulého století. Náměstí bylo v těchto místech šikmé a snižovalo se více k severu. V sedmdesátých letech 20. století se náměstí nesmyslně zbytečným bořením rozšířilo opticky na západ a ztratilo intimitu a malebnost starého rynku. To říkám jen úvodem, abychom si uvědomili základní podmínky pro umístění soch v tomto prostoru.

Patrně nejstarší sochou na náměstí, ale i v celém městě je Mariánský sloup s balustrádou, na jejíž rohových pilířích stojí sochy sv. Rocha, sv. Jana Evangelisty, sv. Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého. Podstavec sloupu má na západní straně pod reliéfem krucifixu nápis: EX VOTO, ANNO 1716. Ano, vše by bylo jasné, ale historik města Antonín Kotík píše u roku 1666: „Na zbožný úmysl, aby město bylo chráněno od ohně, vystavěna jsou na náměstí „Boží muka“ a ustaveno prosebné procesí, jež se tu neděli před sv. Matoušem po náměstí k farnímu kostelu konávalo. Vysoký sloup s pozlacenou soškou Panny Marie v „Božích mukách“ nese však nápis: EX VOTO“, tj. „ze slibu“ a rok 1716. Jsou to patrné známky horlivého působení nových katolických farářů“. Tolik citát, ale opět ale, tak i tak.

Skutečně v době stavby kláštera vznikl 11. dubna 1666 na náměstí veliký požár, který zničil celou severní stranu i s radnicí a dalších 34 domů a 6 stodol. Krutou ránu před tím zažilo město požárem a drancováním Švédy v roce 1643, v roce 1563 vyhořelo takřka celé město. Strašná morová rána přišla naposledy v roce 1586, kdy zemřela polovina obyvatel a pak v roce 1625, kdy zemřelo ve městě 450 lidí a nestačil hřbitov kolem farního kostela, takže těla byla pochována k polední straně, tedy na jih od města. Dnešní hřbitov sv. Jiří byl vysvěcen v roce 1662. Podle legendy se Novopačtí v roce 1586 i v roce 1625 modlili s prosbou o pomoc před obrazem Panny Marie a skutečně mor ustal. Pak slíbili, že Rodičce boží postaví krásnou sochu. Učinili tak, ale kdy? Snad opravdu ve zmíněném roce 1666. Vidíte, že to není jednoduché a to různým legendám kolem Mariánského sloupu není konec, zmíním se o nich v souvislosti s pomníkem Jana Husa.

Ani s Kamenným křížem před farním kostelem sv. Mikuláše to není jednoduché. Ve všech pramenech je uváděn jako rok jeho vzniku letopočet 1766. V kronice Města Nové Paky jsem u roku 1789 našel zajímavý text: „V tomtéž roce na ten den před Nanebevzetím Panny Marie zkasírovanej jest na rynku misionálskej kříž a na tom místě vyzdvižen jest kamennej kříž. Kterýžto kamennej kříž Jan Procházka (čís. 16) sám svou vlastní rukou udělal a vytesal na svůj vlastní náklad ho postavil. To ale při tom jest nejdivnější, že on jakživ dřív před tím mimo jednoho futra, které u svých dveří má, nic kamenického nedělal“. V Novopacku pak najdeme, že kříž stál nejdříve na náměstí u č. p. 5 na rohu podloubí (nahradil dřevěný misionářský kříž, postavený misionáři v roce 1743), odtud byl přenesen k farnímu kostelu, potom před dům č. p. 227, pak na most mezi školami a konečně v roce 1929 se vrátil k farnímu kostelu.

Další velice zajímavou sochou na náměstí je socha sv. Floriána na kašně, u které je všude uváděn rok vzniku 1814. Podle úsudku Ant. Matějčka je na náměstí první sochou z tzv. klášterní hutě mariánský sloup a socha sv. Floriána s kašnou je poslední prácí této dílny. Mám podezření, že socha sv. Floriána, která je mimochodem z jiného materiálu než podstavec a kašna je z doby, kdy kašna byla dřevěná. Podle údajů v kronice města z roku 1923 držel sv. Florián v ruce nádobu, ze které lil vodu na hořící klášter.

Když byla zřízena kašna kamenná, vysekal na ni znaky sochař Sucharda (děd zemřelého Stanislava) a utesal soše sv. Floriana nádobu i s hořícím klášterem. Možná je všechno úplně jinak, ale pravdu zatím zjistit neumím. Kašna byla v historii města velice důležitou nejen kvůli pitné vodě v dobách, kdy ještě nebyl městský vodovod. Prý kdo se této vody napil, byl dozajista packým bláznem, bláznovství z něj sejme polibkem pouze čistá panna. Pro zajímavost uvádím, že do kašny vedl starý dřevěný vodovod od skály za Drážným mlýnem přes Horku.

V době stavby státní silnice v roce 1814 byl místo starého vodovodu zaveden vodovod nový, který vedl ze studny nad Šibeňáckým rybníkem. Není tady původ omylu v datování? Podle mě určitě. Rok 1814 není ani datem vzniku sochy, ani datem vzniku kamenné kašny, ale datem změny přívodu vody. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem se v roce 1970 do Nové Paky přistěhoval a spatřil jsem kašnu s červeně natřeným kovovým zábradlím a v kašně místo vody byla hlína a kytičky. Jsem rád, že se v roce 1973 podařilo kašnu zvednout, restaurovat a opatřit znovu vodou, tentokrát z městského vodovodu.

Pomník Jana Husa byl za obrovské účasti lidí slavnostně odhalen na náměstí v Nové Pace 18. 7. 1898. Kolem jeho postavení bylo mnoho vzruchu. Jedná se o třetí pomník Husův postavený v Čechách, ba na světě (první z roku 1872 je od packého Antonína Suchardy ml. v Jičíně, druhý byl odhalen ve Vojicích v roce 1897), ale ten náš je prvním, který byl postaven na náměstí. Nepatří mezi nejpěknější, dělal jej místní rodák Antonín Lukeš, který se vyučil u Suchardů. Podle legendy vznikl mezi konzistoří a městem spor, zda může stát mezi farním kostelem a Mariánským sloupem socha Jana Husa. Spor byl prý nakonec vyřešen tak, že socha Panny Marie na morovém sloupě byla otočena, aby Husa neviděla. Je to jen legenda. Na starých snímcích se Panna Maria stále dívala k západu.

V roce 1931 vytvořil zdejší rodák Bohumila Kafky pro průčelí tehdejší Okresní záložny (nyní Česká spořitelny a. s.) dekorativní Sochy "Spořivosti" a "Zemědělství“ a jakoby chtěl svým spolurodákům ukázat v mramoru, jak je velikým umělcem. Daleko přirozenějším dojmem působí dva Reliéfy sochaře Josefa Wagnera "Práce" a "Spořivost", které lemují vchod do tehdejší Městské spořitelny (nyní Komerční banky a. s.). To jsou tedy hlavní sochy a plastiky na náměstí, ale přece jenom jsme na některé zapomněly. Ve dvou výklencích na farním kostele sv. Mikuláše do náměstí jsou umístěny dvě plastiky světců, jsou patrně z roku 1872, kdy byl kostel dost nešťastným způsobem přestavěn. Teď mě tak ještě napadá. Víte, že na náměstí máme i bustu K. H. Borovského? Stačí jen zvednout hlavu a na domě čp. 16 (vedle Centrálu) mezi prvním a druhým patrem ji uvidíte. Na místě tohoto novorenesančního domu stál až do roku 1900 krásný dřevěný dům s lomenicí s rokem 1769.

Na dnes zbořené západní straně náměstí stála Kamenná socha Panny Marie se dvěma pískovcovými kužely na průčelí novorenesančního domu Borčických. Tu se mi podařilo v polovině sedmdesátých let minulého století zachránit a dnes je vystavena v Suchardově domě. Celkovou opravu dnes potřebuje především Mariánský sloup a kříž u kostela. Snad se to podaří. Sochám musíme pomáhat, hovoří o nás.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.munovapaka.cz, na kterých najdete další informace.