Žlunice

Žlunice

Žlunice svou polohou patří k oblastem, které vykazují osídlení již po sedm tisíc let.  V nejbližším okolí Žlunic je doloženo obyvatelstvo mladší doby kamenné, tzv. kultury s keramikou lineární. V letech 4000 až 3500 př. Kr. bylo nad Žlunicemi sídliště lidu kultury vypichované keramiky. Našel se tam kamenný nástroj v oušku přelomený, těžká kamenná sekyra, která se používala při zpracování dřeva a amfibolitové hladítko na keramiku. Byla to doba nejstaršího osídlení zemědělského lidu u nás.

Tehdejší zemědělci sídlili ve skupinách asi o šedesáti lidech. Přišli k nám z blízkého východu, odkud přinesli i nejstarší obilniny.

Kolem změny letopočtu v prvních stoletích po Kr. se ve Žlunicích projevuje vliv římský. Ve Žlunicích se našly sem importované nádoby římské kultury. Toto období u nás trvalo první čtyři století až do začátku stěhování slovanských kmenů.

Během 6. století bylo u nás slovanské osídlení dokončeno. V našem kraji se usadil kmen Východních Charvátů. Nejstarší vsi zachovaly svá jména z dob slovanského rodového zřízení podle jména hlavy rodu. Mezi tyto nejstarší vsi náležejí i Žlunice. Snad podle jména hlavy rodu Žuluna či Žluna ves lidí Žulunových či Žlunových.

Žlunice poprvé vstupují do dějim zmínkou z r. 1297, kdy Gothard ze Žlunic vystupuje jako svědek v darovací listině, podle níž Mikuláš de Castello (Kostelec) odkazuje nějaké pozemky špitálu a řádu sv. Jana Křtitele při kostele sv. Víta v Mladé Boleslavi. Od té doby zmínek o Žlunicích přibývá. Ve 14. století byly tu asi tři vladyčí statky. Jeden byl v majetku pánů z Verdeka, s jejichž jménem je spojena stavba dosud stojícího kostela z gotických cihel, který nahradil starý kostel dřevěný. Kostel byl postaven ve druhé čtvrtině 14. stol. Na druhém statku se r. 1358 připomíná Ota. Na třetím statku, při němž stála tvrz, seděl 1356 až 1382 Petr ze Žlunic. Z některého z těchto rodů, sand od Přibíka ze Žlunic, který seděl na statku verdekovském, pocházel rod Myšků ze Žlunic. Rod vážený a bohatý, který se zvláště v 16. stol. (1520-1550) velmi rozrostl a měl po Čechách různá panství.

Časem se statky koupí či dědictvím zcelovaly. Na sklonku 15. století se Žlunice dostaly v držení Zdeňka Loučenského z Kopidlna, který je zadlužil. Od té doby byly Žlunice v držení několika pánů, jako byl Mikuláš Trčka z Lípy (1500-1507). Jan Trčka je v r. 1545 prodal Burjanovi Stránovskému ze Sovojovic. Jeho potomek Markvart 1609 prodal Žlunice i ostatní statky Marii Magdaleně Trčkové z Lobkovic. Od té pak 1612 prodány Albrechtu Václavovi Smiřickému ze Smiřic. Žlunice měly tehdy ještě tvrz a pivovar. Jeho majetek zdědila sestra Markéta Slavatová roz. Smiřická. Po Bílé hoře celý majetek Smiřických propadl konfiskaci. R. 1621 bylo dymokurské panství a s ním i Žlunice zastaveny císařskému plukovníkovi Janu Eusebiu Khanovi. Rok nato ujal se panství dymokurského i se Žlunicemi příbuzný Smiřických, Albert z Valdštejna, který je opět prodal zmíněnému Khanovi.

R. 1654 hraběnka Pálfyová roz. Khanová prodala panství Vilému Lamboyovi. Za necelých dvacet let panství opět změnilo držitele. R. 1673 vdova Anna Františka Lamboyová je prodala hraběti Ludvíku Kolloredovi z Walsee. Ještě tenkrát stála ve Žlunicích tvrz. Ludvík Kolloredo byl posledním kmenovým pánem svého rodu. Proto r. 1693 jeho statky zdědila jediná dcera Marie Antonie provdaná kněžna Montecuculi.

V letech 1700 – 1704 byl přestavěn kostel. O polovinu rozšířen směrem západním. Vystavěna věž a kostel dostal novou, tzv. plackovou klenbu. Kamil Kolloredo Walsee (1738–1785) zanechal své panství synu Františkovi (1785-1806), který byl dvakrát ženat a zanechal 4 syny a 3 dcery. Po otci zdědil panství syn Josef Kolloredo (1806-1815). R. 1814 se zasnoubil. Po roce však zemřel a vdova se podruhé provdala za hraběte Otakara Czemina, pána na Vinoři a Kbelech.

Na sv. Annu, 26. července 1914 vypukla první světová válka, která si jen ve Žlunicích vyžádala 28 obětí. Samostatnost vyhlášená 28. října 1918 přinesla nejednu změnu i ve Žlunicích. Doba po první světové válce podporovala společenský život. Občané se sdružovali v různých spolcích. Ve Žlunicích to byly: Sbor dobrovolných hasičů, Hospodářsko čtenářský spolek – později Hospodářský spolek, Spořitelní a záložní spolek, Hospodářské strojní družstvo a Ochotnický divadelní spolek „Tyl“.

Historicko umělecké památky
Dominantou obce je nepochybně farní kostel sv. Petra a Pavla a svým způsobem i farní budova. Již koncem 12. století, ne-li o sto let dříve, byl vystavěn kostel v románském slohu. Byl jistě dřevěný jako celá řada kostelů na Novobydžovsku. Původně byl zasvěcen sv. Petru. Během času kostel zchátral, a proto byl postaven kostel nový, nynější. Ten vznikl patrně ve druhé čtvrtině 14. století v souvislosti s cihlovou architekturou horního Polabí, se kterým jsou Žlunice spojeny svým vladyským rodem z Verdeka (u Dvora Králové). Kostel je cihlová stavba, což u nás v době gotické není tak častý zjev. Byl původně o polovinu kratší a patrně bez věže. Zvon, či zvony byly asi zavěšeny na dřevěné zvonici vedle kostela, jako je tomu dosud v Kozojedech.

V letech 1701 – 1704 byl rozšířen – prodloužen směrem západním a byla také přistavěna věž a boční kaple, roku 1728 druhá boční kaple. Loď byla nově sklenuta „plackovou“ klenbou – dříve měl kostel strop rovný. V presbytáři byla ponechána původní klenba gotická. Byla zazděna i čtyři okna na východní a jižní straně. Staré oltáře z r. 1821 a 1827 i kazatelna bez jakékoliv umělecké i historické ceny byly vzhledem ke špatnému stavu nahrazeny novým moderním vybavením. Je však pravděpodobné, že pod omítkou v presbytáři jsou zachovány cenné gotické fresky. Vlevo od hlavního vchodu je ve zdi kamenný náhrobek Kryštofa Mitrovského z Nemyšle. Na věži jsou dva velké zvony. Menší je z r. 1555 a druhý z r. 1620.

Poslední velká oprava kostela byla v letech 1984 – 1987. Stavba dostala novou omítku. Alukrytová krytina střechy byla nahrazena starou krytinou břidlicovou. Vnitřek byl nově vymalován. Byly pořízeny nové věžní hodiny nákladem obce.

Farní budova pochází z r. 1763. Po stránce slohové je bez většího významu.

K historicko uměleckým památkám nutno přiřadit i kamenné skulptury na veřejném prostranství. Jedná se o kamennou sochu Pieta na podstavci, pod budovou fary, od neznámého sochaře či kameníka. Byla pořízena r. 1749 nákladem Matěje Vršaly. Druhá kamenná socha je sv. Jan Nepomucký na podstavci mezi lipami při rozcestí silnic k Sekeřicím a Kozojídkám. Pořídil ji r. 1728 Jan Kohout, myslivec, za 50 zl. Třetí skulptura je kamenný kříž u budovy Jednoty z r. 1867.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.zlunice.cz, na kterých najdete další informace.