Dobrá Voda

Dobrá Voda

Nejstarší historie
První písemná zmínka o Dobré Vodě (Dobrewodye) pochází z roku 1395, je datována zprávou z 10. září 1395 (v pátek po Narození P. Marie), která charakterizuje dobu nastalou po smrti Kubína z Třebnouševse. Po jeho smrti byly jeho statky v Třeb-nouševsi, Dobré Vodě, Stračově, Nové Vsi, Jeřicích, Březovicích, Černoticích prohlášeny za odúmrť spadlou na krále Václava IV, který je vymáhal

Proti královskému právu vystoupili různí odpůrci jako Tas a Bucek z Třebnouševse, Václav z Jeřic, Beneš z Krčina řečený z Risemburku. Nakonec byla všechna práva dána králem Petru řečenému z Rašína (dieto Rassien), který tak držel statky v Třebnouševsi, Jeřicích, Dobré Vodě, poplužní dvůr ve Stračově a dědičné právo v Nové Vsi. O dva roky později je Dobrá Voda (Dobrawoda) zmiňována v souvislosti s kostelem v Chomuticích. Václav z Radce, děkan u Sv. Apolináře v Praze, a jeho sourozenci Přech (Prziecho), farář v Chomuticích, Albert a jejich sestra Bětka obdařili platy kapli sv. Markéty při farním kostele v Chomuticích. V této souvislosti je zmiňován lán pozemku v Dobré Vodě, který dříve držel Vaniček (Wanczek), po jehož smrti zde zůstaly jeho děti. Na tomto statku byl vykázán zmíněné kapli vedle platu ve Třtěnici jako nadace roční plat 106 grošů.

Roku 1415 se objevují jména pánů z Dobré Vody na Listě pánů Českých a Moravských do Kostnice z 2. září 1415, kterým protestovali proti upálení Mistra Jana Husa a zatčení Mistra Jeronýma Pražského. Mladota, Zdislav a Bartoloměj z Dobré Vody přivěsili vedle mnohých jiných své pečeti k tomuto stížnému listu.

Rod králů z Dobré Vody
Koncem 15. a počátkem 16. století měl Dobrou Vodu v držení rod Králů. Z tohoto českého vladyckého rodu pocházel Mikuláš Král z Dobré Vody, který roku 1448 dobýval Prahu ve vojsku Jiřího z Poděbrad. Jeho potomci sídlili na drobných statcích v okolí Hořic. K roku 1478 je zmiňován Jan Král z Dobré Vody. Po něm statek Dobrou Vodu drželi jeho dva synové Jan a Václav. Na tomto statku měla jejich sestra Dorota zapsané věno, které bylo po její smrtí prohlášeno za královskou odúmrť. Král Vladislav Jagellonský dal svou listinou vydanou v Budíně v neděli na den hodu svaté Trojice (18. května) roku 1505 Dorotino věno Janu Rašínovi z Risemburku.

V 16. století vystupovaly Horní a Dolní Dobrá Voda již jako oddělené držby těchto bratrů, Jana a Václava z Dobré Vody (Dobrawuda). Dobrá Voda byla v držení několika osob najednou, které své díly dále prodávaly, postupovaly a odkazovaly. Pojmenování Hoření a Dolení pochází z pozdější doby.

Dobrá Voda z pohledu národopisu
Procházíme-li dnešní Dobrou Vodou, objekty zdejší lidové architektury se dají spočítat na prstech jedné ruky. Je jich celkem pět a to čp. 40 (staré č. p. 32), č. p. 43 (31), č. p. 46 (37), č. p. 56(17) a č. p. 142 (64). Jejich dnešní vzhled má však již málo společného s celkovým vzhledem a malebností původních roubenek. Zdejší lidová architektura patří typově k lidové architektuře severovýchodních Čech, kterou představuje přízemní roubený dům s předsunutou lomenicí a kabřincem ve štítovém průčelí. Domy bývaly trojdílné, komorového typu (světnice - síň - komora nebo dvě komory), střechy opatřené žitnými došky nebo šindelem s několika pásovými zdobnými lomenicemi. Typickým objektem původní lidové zástavby byla hospoda Barbory Kloutvorové čp. 18 v Dolení Dobré Vodě (zbourána roku 1912 a na jejím místě stojí bývalý hostinec "U Brádlů").

Usedlosti bývaly převážně trojstranné (záleželo na majetnosti), jejich součástí byly chlévy a maštale, navazující na obytnou část domu, většinou z pískovce. Dále špýchary a stodoly, případně další drobné hospodářské objekty (kurníky, chlívky pro prasata apod.) V Dolení Dobré Vodě bylo ve 20. letech 20. století ještě přes polovinu obytných domů roubených (tj. kolem 40), v Hoření Dobré Vodě 11. Patrně v souvislosti s místní cihelnou a částečnými přestavbami mění roubenky v této době postupně střešní krytinu za pálené tašky, pouze na domech zděných, které se více začínají stavět od konce 80. let 19. století, se objevila i krytina z břidlice (šifrová). Tehdejší stavitelé zděných domů uměli citlivě propojit nové se starým, a proto nové zděné domy nenarušily celkový vzhled obcí. První eternitové šablony pokryly střechu novostavby Františka To-nara čp. 15 z Dolení Dobré Vody v r. 1925 (jeden čtvereční metr stál 23 Kč), a nejvíce se rozšířily až v 50. letech 20. století.

V souvislosti s lidovou architekturou nelze nezmínit roubené polygonální stodoly (8 boké), kryté došky. Byly součástí větších usedlostí. Od konce 20. let 20. století byly postupně bourány a nahrazovány novými, s pískovcovými nebo cihlovými sloupky, svislým bedněním a sedlovými střechami, většinou krytými pálenými taškami. Poslední roubená stodola krytá došky byla zbourána v roce 1969.

Památky

DOLENÍ DOBRÁ VODA

Svatý Václav
Barokní pískovcová plastika hlavního patrona české země stojí na návsi před budovou staré školy. Je datována rokem 1780. Byla pořízena ke cti sv. Václava a na odvrácení cholery, která tehdy řádila. Na pískovcové základové desce je osazen nízký, v přední stěně vínovitě profilovaný sokl. Na něj nasedá vyšší kvádrový podstavec s barokní profilací v bočních stěnách, zakončený v horní částí stupňovitě profilovanou obloukovou římsou. Přední stěna, přizdobená volutami v plastickém rámci, obsahuje tesaný nápis: A: 1780/, dne 28. září /Obnoveno 1879//. Světec je zpo-dobněn v tradičním pojetí - je nakročený, na hlavě má knížecí čepici, levou zdviženou rukou drží praporec a pravá ruka je položena na štítu s orlicí.

Socha stála původně asi o 6 m severněji blízko bývalé kovárny. V roce 1879 byla přemístěna na současné místo a zároveň obnovena. Kronika školy o tom vypovídá: "Dne 28. záři 1879 byla znovu posvěcena důstoj. farářem z Hořic Haklem. Důstojný p. farář vyšel s procesím z Hořic a osadníci zdejší šli mu s učitelem a školní mládeží až za Hoření Dobrou Vodu naproti s hudbou, kdež byl od žákyně přiměřenou řečí uvítán, na to oboje procesí při hudbě a střelbě odebralo se k soše, kdež důstoj. p. farář měl slavnostní řeč a vykonal obřad církevní."

Krucifix - Ukřižovaný
Půjdete-li polní cestou k budovám bývalého výkupního skladu podél oploceného sadu, na jeho konci v kopřivách naleznete nízký pískovcový základ s vyšším kvádrovitým podstavcem.

Je to smutný pohled na torzo krucifixu, který zde od r. 1812 vítal pocestné, jdoucí k "Bažensky cestě", aby dále putovali do Hořic. Vlastní plastika byla patrně dílem lidového umělce. V dotazníku 7, r. 1920 se uvádí, že se jednalo o krucifix "s kriskem neumelim* a že "po prevratu rozbit". Ukřižovaného zde nechal postavit Václav Vávra, jak hlásá švabachem psaný nápis na přední stěně soklu: "Zweleben/ Z nakladu/ wencel. wawra/1812.//" V r. 1898 byl ještě obnoven nákladem rodiny Skaloudových, ale začátek 20. století se mu stal osudným.

Sv. Jan Křtitel (zaniklá památka)
Tato pískovcová barokní plastika stávala u Čelišovy cihelny. Zmiňuje se o ní ještě Národopisný sborník okresu hořického z r. 1895: "Jak barbarsky mnohdy nepovolaná ruka dotýká se starých památek, tomu nasvědčuje socha sv. Jana Křtitele. Natřen olejovou barvou vzbuzuje útrpnost kolem jdoucích. Smělý pohyb i této postavě jest dán, jenom zlozvyk doby barokové, svalstvo mnohdy v napuchlosti modelovati..." Dotazník z r. 1920 již uvádí: "k vuli hline jej složili několik roku však nepostavili... "

Zvonička (zaniklá památka)
Před čp. 19 (nové č. p. 44) stávala lípa a u ní obecní sloupová zvonička. Za 1. světové války byl však zvon zrekvírován pro válečné účely. Po válce již obec nový zvon nezakoupila. Proto uspořádala v lednu 1927 veřejnou dražbu. Sloup i s lípou koupil tehdejší majitel čp. 19, řezník František Caldr.

HOŘENÍ DOBRÁ VODA

Ukřižovaný - Krucifix
Pískovcová plastika z r. 1859 je umístěna v parčíku, lemovaném řadou tují u křižovatky silnic do Hořic a Lískovic. Původně stála u silnice, směřující z křižovatky obcí k Hořicím, ale musela ustoupit stavbě nové správní budovy zemědělského družstva. Na základové desce stojí sokl, na jehož přední stěně je v rámci vyrytý nápis: "Budiž při mně/ V čas smrti mé/ V poslední čas/ Budiž můj hlas/ Ježíš, Maria a Josef."//

Na zadní stěně je vyryto: (dnes již velmi špatně čitelné) "Tento pomník/ ku duchovnímu vzdělání/ zbožných osadníků postavil/ Tobiáš Kořínek výměník /v Hoření Dobré Vodě L.P. 1859"//. Na ústředním kvádrovém podstavci je v mělké nice vytesán reliéf zpodobňující sv. Josefa a Marii, držící za ruku Ježíše. Sokl je v horní části ukončen stupňovitou profilovanou římsou s palmetou ve středu a s půlrozetami při okrajích. Na římsu je posazen krucifix, jehož pata je stupňovitě profilována a členěna vodorovnými římsami. Jedná se patrně o práci některého z místních školených kameníků s uplatněním prvků lidové práce.

Korunování Panny Marie
Pískovcový reliéf slojí na zahradě bývalého Rychterova mlýna čp. 130 (drive 23). Je datován 1858. Masivní, téměř 4 m vysoký objekt, má podobu kapličky s mělkou nikou. Na základový sokl je usazen nižší kvádrovitý podstavec, na jehož čelní stěně je nápis: "Nejsvětější Trojice/ Naše Opatrovnice/ Zbožně k Tobě vzdycháme/ O pomoc Tě žádáme!"// Reliéf, znázorňující korunování Panny Marie, je profesionální kamenická práce s přihlédnutím k lidovému pojetí. Ústřední zdobná část s reliéfem vychází z vodorovné vícestupňové profitované římsy, na bocích je obohacena o pilastry s korintskou hlavicí a je uzavřena obloukovou stupňovitě profilovanou římsou s volutovou palmetou. Na zadní stěně reliéfní desky je nápis: "Z nákladu Tobiáše Kořínka/ v Hoření Dobré = Vodě a pomoci dobrodinců - v roku 1858"//.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.dobravodauhoric.cz, na kterých najdete další informace.