Vysoké Veselí

Vysoké Veselí

Obec Vysoké Veselí se nachází v okrese Jičín, kraj Královéhradecký asi 10 km jihovýchodně od okresního města Jičín. Obec Vysoké Veselí leží 14 km severně od Nového Bydžova a 18 km jihovýchodně od Jičína.

Původní název obce byl Veselí a to bylo již ve 13. století jedním ze středisek vartemberských držav v severních a severovýchodních Čechách. V letech 1283-97 patřilo Benešovi I. z Vartemberka, v letech 1297-1312 Benešovi II. z Veselé a z Vartemberka. Na výšině nad náměstím, kde dnes stojí zámek, existovala patrně větší a dobře opevněná tvrz. Významným střediskem veselské větve Vartemberků bylo Vysoké Veselí až do roku 1438. Později se však správní role zdejší tvrze omezila jen na nevelký statek tvořený několika okolními vesnicemi. Před rokem 1522 získal statek a tvrz Mikuláš st. Karlík z Nežetic. Jeho dcera Anna se provdala za Mikuláše Bořka Dohalského z Dohalic a r. 1533 mu postoupila městečko Vysoké Veselí s tvrzí. Jeho syn Jan Bořek Dohalský z Dohalic zdejší tvrz renesančně přestavěl.

Historie
O historii Vysokého Veselí se dozvíme uceleně ve vynikajícím obsáhlém dvousvazkovém díle Ing. arch. Karla Kuči: Chlumecko a Novobydžovsko - Historie a architektonické památky Pocidliní, vydaném "Společností ochránců památek ve východních Čechách" ve vlastním nakladatelství "Balustráda Hradec Králové" roku 1955. Následující text je doslovným přepisem těch částí díla, jež se týkají historie Vysokého Veselí. Pro získání širšího pohledu, zejména z hlediska architektonického, ale i politického, hospodářského a sídelního, doporučujeme studium výše citovaného díla, které je k dispozici např. v místní lidové knihovně. Text je navíc provázen četnými fotografiemi, které nebylo možné z technických důvodů do této stránky převést. Obrázky zde uvedené pocházejí z jiných zdrojů. Kursivou uvádíme časové členění, které ve většině případů odpovídá názvům jednotlivých kapitol originálu, v nichž se citovaný text nachází.

Před sjednocením českého státu roku 995
Pocidliní je oblastí s prastarou sídelní tradicí. Patřilo k "prazemědělskému území" Čech, v němž tvořilo jeho východní okraj. V rámci Pocidliní jednoznačně dominovala západní část Novobydžovska, zatímco Chlumecko bylo osídleno v podstatně menší míře, zvláště v jižní části. Již v mladší době kamenné dosáhlo osídlení značné hustoty. Nálezy se soustřeďují především v oblasti úrodných černozemních spraší mezi Češovem a Vysočany. Zde byla jedním z nejpříhodnějších míst pro osady prvních zemědělců mírně vyvýšená plošina mezi Chudonicemi a Vysočany. Zde a také v okolí Nového Bydžova byly nalezeny četné kamenné zbraně a nástroje, keramika a celé kulturní jámy. Archeologické nálezy pocházejí i z Hlušiček, Hrobičan, Vysokého Veselí, Sloupna, Sekeřic a Žlunic. Osídlení Pocidliní pokračovalo i v době bronzové, zhruba od 17. století př. n. l. Ze starší fáze (únětická kultura) pocházela pohřebiště ve Starém Bydžově, Hrobičanech, Vysokém Veselí a Skřivanech. Všechna charakterizují hroby se skrčenými kostrami.

Řadu dokladů o osídlení Pocidliní máme i z doby laténské (4. - 1. století př. n. l.), do jejíž druhé poloviny spadá i keltská expanze. Sídlištní keramika z celé doby laténské byla nalezena na jižním předměstí Nového Bydžova. Nálezy vesměs z 1. století př. n. l. pocházejí i z Lovčic a Vinar, blíže neurčené i z Vysokého Veselí a Starého Bydžova.

V tzv. římské době (1. - 4. století n. l.), kdy bylo keltské obyvatelstvo vystřídáno germánským, stále pokračovalo osídlení keltského (laténského) sídliště u Chudonic a rovněž dalších lokalit v Pocidliní, jak dokládají nálezy římských mincí v Kosicích (Vespaziánův stříbrný peníz), či v Chlumci nad Cidlinou (bronzová římská mince) a další nálezy v Zachrašťanech, Ohnišťanech, Vysokém Veselí, Starém Bydžově, Janovicích a Hlušičkách. Po přetržce ve vývoji osídlení v době tzv. stěhování národů začíná zhruba od 5. - 6. století nová vývojová etapa, spojená s infiltrací a usazením slovanského obyvatelstva, která pak poměrně plynule navazuje na raně středověké období. Většina dosavadních nálezů slovanské keramiky, ozdob a nástrojů, známých např. z Vysokého Veselí, Hlušiček, Ohnišťan, a zvláště z okolí Nového Bydžova, se sice časově hlásí až k pozdějšímu slovanskému období (od 9. století), ale vzhledem k charakteru předcházejícího osídlení krajiny, které bylo velmi husté a téměř asi kontinuální, lze předpokládat, že slovanské obyvatelstvo osídlilo poříčí Cidliny (zejména Novobydžovsko) už dříve. Ostatně přímo z okolí Nového Bydžova je známa i starší slovanská keramika, s prvky ovlivněnými germánským prostředím, ale prováděná již slovanskou technikou.

Pocidliní v raně středověkém Českém státě
Velmi kusé jsou dosud naše vědomosti o rozsahu a struktuře raně středověkého osídlení Pocidliní, neboť předslovanské poměry, charakterizované velmi hustým osídlením zejména Novobydžovska, nelze mechanicky přenášet i do tohoto období. Při studiu raně středověkého osídlení nelze prakticky vycházet ani z písemných pramenů, neboť ty pro tuto dobu zachycují jen nepatrný zlomek počtu vsí. Široké bezlesé území se jistě (již od předhistorických dob) táhlo po západní straně Cidliny na Novobydžovsku, od Vysočan přes Starý Bydžov k Vysokému Veselí a dále na Jičínsko. Tento prostor byl nepochybně jádrem osídlení Pocidliní i v raném středověku a jeho význam jednoznačně dokládají i tři slovanská hradiska, rozložená po jeho obvodu (Češovské valy, Hradišťko u Vysokého Veselí a snad i Chlum východně od Nového Bydžova).

Pocidliní ve vrcholném středověku
Vedle původně královského města Nového Bydžova existovala ve středověku v Pocidliní čtyři malá poddanská městečka: Veselí (Vysoké Veselí), Žíželice, Hradišťko a Nový Chlumec (Nové Město). Mimoto lze určitá městská práva předpokládat v době před založením Nového Bydžova i ve starém Bydžově. Nejstarším z těchto městeček bylo vedle Starého Bydžova Vysoké Veselí. Veselí bylo již ve 13. století jedním ze středisek vartemberských držav v severních a severovýchodních Čechách. V letech 1283-97 patřilo Benešovi I. z Vartemberka, v letech 1297-1312 Benešovi II. z Veselé a z Vartemberka.

Na výšině nad náměstím, kde dnes stojí zámek, existovala patrně větší a dobře opevněná tvrz, pod níž ležela ves. Kdy bylo místo této vsi vyměřeno lokační městečko, nelze přesně zjistit. Již roku 1311 zasedal v novobydžovské městské radě Konrád z Veselí (Conrad de Wesel), tehdy měšťan německé národnosti, který do Nového Bydžova jistě přešel z předešlé, méně významné veselské lokace. Uplatnění v městské radě i německá národnost zřejmě vylučují, že by mohl předtím působit ve Veselí, kdyby ještě nebylo městečkem.

Protože k novobydžovské lokaci došlo ještě před rokem 1305, je možno vyměření Veselí předpokládat nejpozději v závěru 13. století. Časovému primátu mezi městečky Pocidliní může nasvědčovat i poměrně časná zmínka o farním kostelu sv. Mikuláše k roku 1335. Roku 1332 je Veselí připomínáno jako majetek Ješka z Veselí a Vartemberka, syna Beneše II., který toho roku zemřel. Původní souvislý majetek rodu byl nyní fakticky rozdělen. Veselský díl tvořila tvrz, městečko, poplužní dvůr a vsi Vlhošť, Hrobičany a Sběř. To je také první bezpečný doklad o statutu městečka. V letech 1361-85 držel Veselí Beneš III. z Vartemberka.

Po jeho smrti převzal majetek Petr z Vartemberka, vystřídaný Čeňkem ml. z Vartemberka. Pro jeho protihusitský postoj bylo městečko roku 1425 vypleněno Janem Žižkou. Čeněk zemřel roku 1425. Jeho nástupce, Jindřich z Vartemberka odkázal r. 1434 své tetě Machně Veliš, Jičín, Bradu, Vysoké Veselí, Nový Bydžov a Hradišťko u Veselí. Po její smrti r. 1438 byla vartemberská zboží postoupena Haškovi z Valdštejna a jím roztříštěna do více částí a mezi další rody.

Pamětihodnosti
• Zámek Vysoké Veselí
• Kostel svatého Mikuláše Tolentinského
• Socha svatého Jana Křtitele
• Sloup se sochou Piety na návsi
• Sloup se sochou svatého Václava u cesty do zámku

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.vysokeveseli.cz, na kterých najdete další informace.