Bednáreček

Bednáreček

Bednáreček se nachází v jižní části Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce kolem 600 metrů. Vesnice byla založena německými kolonisty počátkem 14. století.

Okolí je lesnaté s rozsáhlým Hrůzovým hřebenem na jedné a Malíkovským kopcem na druhé straně, mezi nimiž protéká řeka Žirovnička. Podnebí je spíše drsné.

Historie
Vesnice má nejstarší historii spojenou s valdenským hnutím, později s Českobratrskou tradicí, s třicetiletou válkou. Ráz obce je zemědělský, proslulá byla i výroba perleťových knoflíků.

Krátce byla vesnice sloučena se sousedním Popelínem, ale od roku 1992 je opět samostatnou obcí, jejímž prvním starostou je František Kupec. V místě je železniční zastávka na trati Veselí nad Lužnicí - Jihlava.

Kultura
V blízkosti vesnice je rodiště Tomáše ze Štítného a obrozeneckého prozaika Františka Pravdy (Nekrasín). V Počátkách působil Otakar Březina a také tvorba Antonína Sovy tematicky zasahovala až sem. Řadu námětů z poezie tady čerpal Ivan Skála a popelínský rodák Zdeněk Šeřík. V malířství zobrazuje místní kolorit Pavel Bouška.

Památky

Kaple svatého Jana Nepomuckého na návsi

Boží muka

Stopy po českých bratří nacházíme zejména v Nové Olešné. Kaplička sv. Jana v Bednárečku byla postavena v roce 1777 a boží muka téhož roku. Nejstarší selské usedlosti jsou příkladem lidové architektury. Najdeme zde výstavu nářadí a popis technologie perleťářství a sochu perleťáře z roku 1989.

Pověsti z Bednárečka

O zlaťácích z tajné chodby
Tajná chodba na Sládkově statku prý vede z někdejšího dřevěného hradiště do Sládkova sklepa, kde končí mezi železnými vraty. Jiná zvěst ji spojuje s Tumaperkem nebo s hradem v Nové Olešné a dokonce s někdejším klášterem ve Strmilově. Později prý sloužila také k bohoslužbám českých bratří.

Do chodby se pokoušelo dostat několik odvážlivců, ale buď louče hned na kraji chodby zhasly nebo jim v cestě bránil zřícený strop. Jiní tvrdí, že chodba se propadla a zatopila vodou z potoka. Již samotné pojmenování statku "U Sládků" je podivné. Žádní Sládkové totiž v obci nikdy nežili!

Byl prý na tom místě pivovar, od něj je odvozena přezdívka a současně je vysvětlen původ chodeb pod kopečkem, kde bývalo v kádích skladováno pivo. Statek stojí o samotě jako přikrčen pod kopečkem a jím také chráněn. Obytný prostor ční vysoko na kamenné terase nad částí zemědělskou, takže ten, kdo se  v ní nachází, má skvělý výhled po celém dvoře. Na terase byly dvoje dveře. Jedny vedly do obytného prostoru, a o těch druhých v předsíni již víme, že jsou zahaleny tajemstvím.

Na té vysoké terase seděla jednou o velikonocích babička a přebírala brambory, které musí být do Jaroslava v zemi. Přebírala a pojednou jakoby z dálky slyšela varhany z jarošovského kostela a pak ticho. Uvědomila si, že je velký pátek a že pan farář právě čte pašije. Sotva se pokřižovala, vidí, jak železná vrata chodby zaskřípala, otevřela se a zela prázdnotou. Pak uslyšela  po zemi cosi jemně cinkat a na sluníčku se žlutě třpytit. Vtom spatřila, jak ze vrat chodby ven a kolem ní dolů na dvůr mezi slepice a husy s housaty pěkně v řadě za sebou jako vojáci kutálejí se velké lesklé zlaťáky. Jeden hezčí a zvonivější než druhý. Babička leknutím zkoprněla. Než se vzpamatovala, vrata se zase zavřela a zlaťáky zmizely.

Babička nemeškala a bez dechu běžela na vejminek k stařence mlynářce s tou novinou. "Milá zlatá," povídá jí stařenka. "Kdybys byla zlaťáky přehodila drobky chlebovými, mohla jsi všech dostati. Takhle nemáš nic!"

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.bednarecek.cz, na kterých najdete další informace.