Okrouhlá Radouň

Okrouhlá Radouň

Obec Okrouhlá Radouň se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský.

Nejstarší historie
Po ústupu ledovců z našeho území směrem severním docházelo k postupnému osídlení našich krajin. Archeologické nálezy dokazují osídlení příhodných míst (jeskyní) na Moravě i Slovensku. Toto osídlení uskutečnil lid, který sbíral potravu a lovil zvěř.

První zprávy o trvalém osídlení našeho území pocházejí od Římanů, kteří se vojensky střetávali s Keltským kmenem Bojů. To bylo v období kolem změny našeho letopočtu. Keltové byli národem s poměrně vysokou kulturou, kterou přejali od Řeků a Římanů a dále ji rozvíjeli. Budovali opevněná města oppida.

Keltské obyvatelstvo se stěhovalo z východních částí našeho státu na západ - do severní Francie a Anglie. Předpokládá se, že při stěhování nedošlo k úplnému odchodu Keltů. Došlo asi jen k výměně vládců. Naše území opanovaly germánské kmeny.

Ve 3. a 4. století došlo k rozsáhlému stěhování národů. Podnět k tomu daly mongolské kmeny. Z oblasti Ukrajiny se na naše území přestěhovaly kmeny Slovanů spolu s Tatary. Jeden kmen Slovanů se usadil v oblastech dnešního severního Rakouska - na sever od řeky Dunaje. Sídelním místem bylo dnešní město Weitra - Vitoraz. Rozsah tehdejšího osídlení dokazují slovanské názvy na zmíněném území.

Osídlení Jindřichohradecka proběhlo v pozdějším období - patrně od jihu. Postupný vznik obcí na sever od Jindřichova Hradce dokazují i první písemné zprávy o obcích: Dolní Radouň r. 1294, Kostelní Radouň r. 1354, Okrouhlá Radouň 1389.

Obec Okrouhlá Radouň
První zmínka o této obci je z roku 1389: in villa Raduny AČ. 31/210 č. 67. Předpokládá se, že místo, kde je dnešní obec Okrouhlá Radouň, bylo osídleno dříve než byl zápis o tom proveden. Jak a kdy probíhalo první osídlení se již nikdy nedozvíme. Musíme se podřídit kusým zprávám o tomto nejstarším období obce.

Dne 23. 6. 1399 byl založen v Jindřichově Hradci špitál. Na jeho provoz byly určeny platy ze vsí Skrýchova a Kačleh. Před vypuknutím husitských válek připadly špitálu platy a úroky ze vsi Radouně - vulgo Okrouhlice, z Klenové, Rudkova a Dobré Vody. Záznamy o těchto platech a úrocích do roku 1485 se nezachovaly.

Účty špitálu zavedené v roce 1485 dávají již lepší pohled na osídlní vsi. Uvádějí jména jednotlivých poplatníků, výměru půdy a jaké peněžité a naturální dávky jsou osadníci povinni odvádět špitálu ve stanovené dny během roku. Z tohoto jmenného seznamu poplatníků je možno zjistit, že ves Okrouhlá Radouň čítala 26 zemědělských usedlostí. Tento stav je základem, pro posouzení dalšího rozvoje obce.

Dnešní vesnice je reprezentována zemědělským závodem družstevního typu, vyznačujícího se zemědělskou produkcí. Tato produkce má základ především v půdě. Byla to zemědělská půda, která vytvářela způsob života celé vesnice. Rozdělení půdy mělo svůj základ v daleké minulosti. Teprve známe-li jádro rozdělení půdy, můžeme lépe rozuměti smyslu vývoje vesnice. Z tohoto původního jádra musíme vyjít, chceme-li zjistit, do jaké míry a kdy začíná vesnice měnit svůj ráz - původně čistě zemědělský.

Z původních stavení jen několik málo opustilo své základní stanoviště. Důvodem změny byly požáry nebo později rozdělení statků pro zadluženost. Stále se však zachovává základní typ stavení: dvě dlouhé, rovnoběžné budovy, úzkou stranou - štítem - obrácené k cestě. Jedna část budovy je obytné stavení a chlévy, v druhé části je kolna a stodola. Je to půdorys typického středověkého domu.

Můžeme říci, že základní půdorysné schéma původních zemědělských stavení v obci i v ostatních jí podobných vesnicích je velmi staré a sahá svými stavebními prvky až do doby gotické. Podle původních typů se v pozdějších dobách stavěla i nová stavení, i když vznikala na jiných místech. Je přirozené, že budovy po léta dřevěné, stavěné na těchto základech, měnily rozměry. Avšak vnitřní uspořádání stavby je data daleko staršího než hlásá letopočet na štítě.

Z dalšího období - do r. 1564 - se nezachovalo mnoho zpráv. Roku 1564 došlo k sloučení špitálů do kláštera sv. Jana. Založen byl nový urbář, ve kterém Jáchym z Hradce upevnil špitálním vsím platy. Ze seznamu poplatníků uvedených v tomto urbáři vidíme 20 nových příjmení. Z toho vyplývá, že došlo k podstatné výměně usedlých na gruntech. Z původních zůstává na svém gruntě Liška, Tomas a Mixa. Grunt změnil Pakosta a Kopenec. Rychtář se uvádí příjmením Pešina. Došlo k snížení počtu poplatníků o jednoho. Až do roku 1620, kdy byl založen nový urbář, se obec rozšířila o 8 stavení.

Toto období až do bitvy na Bílé hoře bylo pro rozvoj obce příznivé. Kostel v Kostelní Radouni, kam obec Okrouhlá Radouň příslušela, byl od dob husitských českobratrský. Čeští bratři z Jindřichova Hradce navštěvovali kázání v Kostelní Radouni a byli tam i pohřbíváni.

Krutý osud postihl osadníky přifařené ke Kostelní Radouni. Po bitvě na Bílé hoře se museli vrátit k náboženství římskokatolickému. Krajem protáhla četná vojska různých armád, která pustošila vesnici. Ke konci třicetileté války, v roce 1644 se uvádí v Okrouhlé Radouni jen 10 osedlých gruntů. Vše ostatní zničeno, občané ukryti v jiných osadách. Po válce se postupně vraceli zpět do svých domovů, které byly značně poškozeny.

O tom, na jaké úrovni se tehdy hospodařilo, říká záznam z roku 1679. Největší sedlák v Okrouhlé Radouni Jiří Chytra měl zaseto 6 strychů žita, 2 ječmene, 1 hrachu, 10 ovsa, 1 lnu. Choval 3 krávy, 1-2 koně. Životní podmínky ve špitálních vsích byly obzvláště těžké. Osadníci patřili třem pánům: správci špitálu, městské radě a hradním pánům. Proto v obcích vznikaly popudy k otevřené nespokojenosti a mladý lid odtud emigroval.

K zpevnění povinností poddaných došlo i v dalším období. V roce 1725 bylo nařízeno, že sedlák smí chovati jen 5 až 7 ovcí, chalupník 1-2. Kozu žádnou. Do kanceláře se platilo za dovolení ke stavbě, k sňatku, za stěhování na jiný grunt, za povolení k výuce řemesla apod. I rychtář měl povinnost: "... při honě jede s honci a ručí za zvěř. Při lovu ry'b zajišťuje odvoz ryb až na sádky." Za to měl zajíce a na Štědrý den kapra a mírnou štiku - ale jen tehdy, když se nic neztratilo. Nejvyšší tresty byly za pytláctví. Zajíc měl pro panstvo větší cenu než sedlák. Roku 1745 poručila hraběnka Isa Černínová, aby byl poddaný Vojtěch Šilhar (Jilek) z Okrouhlice sehnán z gruntu pro kladení ok na zvěř. Byl uvězněn, jeho žena a děti dány mezi příbuzné. Grunt byl prodán jinému.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.okrouhlaradoun.cz, na kterých najdete další informace.