Střížovice

Střížovice

Obec Střížovice leží v okrese Jindřichův Hradec. Ve vzdálenosti 11 km západně leží město Jindřichův Hradec, 21 km východně město Dačice, 32 km severně město Pelhřimov a 32 km jihozápadně město Třeboň.

Části obce Střížovice tvoří ještě Budkov a Vlčice.

Mezi malebnými rybníky Hejtman, Střížovickým a Ratmírovským a obklopena hustými lesy České Kanady se rozkládá ves Střížovice. Součástí obce jsou osady Vlčice a Budkov (celkem 610 obyvatel, z toho 153 ve Střížovicích).

Střížovice byly poslední českou vsí na hranici Sudet. Na nádvoří zdejší továrny Tecnocap, s. r. o., stojí kašna ze 16. stol. údajně vytesaná z jednoho kusu kamene. Průvodci uvádějí i existenci zámku či tvrze, jedná se o bývalé sídlo původního majitele továrny, pana Satrapy, postavené na přelomu tohoto století v neogotickém slohu. V místní části Budkov je možno obdivovat památný strom jasan ztepilý, jehož stáří je odhadováno na 320 let.

Současnost
Již několik let jsou Střížovice samostatnou obcí.  Ač je ves rozsahem poměrně malá, má kromě obecního úřadu i obecní školku a vlastní knihovnu vybavenou veřejným internetem. Kromě této kulturní instituce jsou v obci obchod, soukromý truhlář a kovářská dílna. Nedílnou součástí obce je závod na výrobu především plechových obalů Tecnocap, s .r .o., a okolní zemědělská výroba. Ubytování a stravování zajišťuje Pension Hradeček se svérázným hospodským.

V okolí obce vede několik cyklotras které krásou okolní přírody uspokojí nejen sportovní nadšence ale vnesou i tolik potřebný klid do duší návštěvníků.

Popularitě se těší a ekonomický význam si udržuje unikátní technická památka, jejíž význam přesahuje hranice regionu - zastávka úzkokolejky z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Díky tomu, že je zde vodní jeřáb, se zde provádí zbrojení parní lokomotivy, jedna z největších zajímavostí celé trasy.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z r. 1381, kdy Otto, řečený Kadolt, měšťan hradecký, postoupil dědičné držení půl vesnice Střížovice a celou ves Lomy Niklinovi (Niklasovi) též řečenému Kadoltovi a jeho dědicům. Niklín pak r. 1385 postoupil tuto polovici osady Střížovic Heřmanovi z Hradce, vymíniv si držení polovice potoka. V té době zde byly zřízeny rychty: kunžacká, do níž patřily osady Střížovice, Mosty, Suchdol, Lomy, Budkov a strmilovská s osadami Leština, Vlčice, Bořetín, Bolíkov.

Okolí Strmilova a Kunžaku patřilo pánům hradeckým od nepaměti a dlouho počítáno k Moravě, ještě v XVI. století pod správou úředníků telečských (v urbáři telečském rok 1561-1577 přichází Střížovice, Budkov a při něm sídlo Rozkoš). U Rozkoše byl dvůr a mlýn na 4 kola. Kdy sobě páni tvrz tuto postavili není známo, snad se to stalo Adamem z Hradce kolem r. 1530. Jeho mladší syn Zachariáš obdržel již tvrz Rozkoš s dvorem poplužným, mlýnem náchlebním, rybníkem, městečka Kunžak a Strmilov a vesnice některé na svůj díl k panství Teleckému. Statek rozkošský odkázal dotyčný pán (zemřel r. 1589) bratrovci svému Adamovi z Hradce.

Po vymření pánů z Hradce zdědil r. 1604 Střížovice Slavata, při dělení dědictví Slavatovského připadl Kunžak a Střížovice Lichtensteinovi v Telči. Kolem r. 1680 získaly Střížovice vlastní erb a to hradeckou kotvu. Od 27. 7. - 25. 8. 1683 byla nařízena daň proti Turkům z obdělané půdy na panství hradeckém a byla svolána zemská hotovost proti nepříteli na pomoc obležené Vídni. Střížovice přispěly částkou 12 zlatých. Již počátkem XVII. století čítala osada Střížovice 15 gruntů a 3 chalupy, které byly povinny robotou. Lichtensteinové, později Podstatzký-Lichtensteinové, vlastnili dvory na Krvavské pustotině a v Budkově až do pozemkové reformy, provedené po první světové válce.

Střížovští usedlíci konali roboty na obou dvorech, sedláci byli povinni po několik dnů v týdnu robotou s potahem. Střížovičtí gruntovníci platili po čtvrti žita a 2 čtvrtích ovsa.  Aby bylo čeleno nedostatku v létech neúrody, bylo nařízeno r. 1764 zřídit obilní fondy, které byly 9. 6. 1788 přeměněny na Kontribuční fondy obilní a peněžní, které byly r. 1864 změněny na fondy peněžní prodejem uloženého obilí na sýpkách a na jejich podkladě byly založeny obilní záložny v jednotlivých obcích. Taková záložna byla zřízena i ve Střížovicích zemským zákonem č. 26 z r. 1882. Peněžní fondy a peníze z prodaných sýpek se staly základem nově ustanovených Okresních záložen hospodářských. Střížovičtí rolníci se tak stali členy Okresní záložny hospodářské v Jindřichově Hradci.
          
Obec Střížovice měla slušný majetek na budovách vedle nové školy, která si vyžádala nákladu 9 999 zlatých, chudobinec (zřízen z obecní pazderny) a kovárnu. Rozsáhlé lesy na Šeberovci, les v Zabučí byl vymýcen při stavbě nové školy, na jehož místě byla později vysázena pastvina Lísek. Louky, zahrady, Koudelka, pole na obcích a na čtvrti, mimo jedno na Nivě, které později bylo prodáno na stavbu domků a stráň proti škole.

Již v šedesátých letech XIX. století bylo zřízeno v chalupě při domu č. p.18 kramářství, r. 1876 byl podobný obchůdek zřízen v chalupě č. p.40, dále pak v č. p.15 byla provozována živnost hostinská a někdy kolem r. 1880 byla otevřena v chalupě č. p.14 (nyní č. p.42) živnost řeznická, kterou majitel získáním usedlosti č. p.18 přenesl tam a rozšířil o živnost hostinskou. V chalupě č. p.8 byl provozován výčep lihovin a trafika (prodej tabáku), neohlášeně pak truhlářství v č. p.9, obuvnictví v č. p.14 a 28, tkaní plátna a kanafasu v č. p.2 a ve světničce v č. p.14 byly opravovány hodiny švarcvaldky. Byli zde i zedníci, truhláři, kováři a zámečníci v obecní kovárně.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.strizovice.cz, na kterých najdete další informace.