Rapšach

Rapšach

Obec Rapšach se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský. Třeboňsko, na jehož území se Rapšach nachází, se rozkládá v jihovýchodní části jižních Čech při hranicích s Rakouskem asi 25 km od města České Budějovice mezi 48°10´N a 48°51´N, resp. 14°39´E a 14°54´E.

Podstatná část oblasti leží na území okresu Jindřichův Hradec, okrajově zasahuje do okresů Tábor a České Budějovice. Částí obce Rapšach je také Nová Ves u Klikova.

Historie
Dle zápisů chovaných v archivu kláštera světelského obsadili Čechové tento kraj již v prvých stoletích po Kr. a zabrali v těchto částech Evropy i okolní širé kraje na jih až po řeku Dunaj. Do IX. století území toto bylo patrně součástí panství mocných Slavníkovců.

Roku 827 však již zmiňují se dějiny o prvém knížeti, vzešlém z lidu v zdejším kraji žijícího - je to Vitorad, zakládající si pevnější hrad nad tokem Lužnice, chtěje tak svou samostatnost bezpečit. Po svém zakladateli dostává hrad jméno Vitoraz (Weitra), a tak také se zve území spravované tímto knížetem. Po přijetí křesťanství však celá oblast postupně vstupuje pod církevní nadvládu řezenských biskupů, kteří uplatňují tu i nároky další - světské.

V století XI. v poněmčování vitorazského obyvatelstva rozhodujícím se stal knížecí rod Kuenringů. Po pádu Jindřicha I. z Kuenringů, pomáhajícího českému králi Přemyslu Otakarovi II. proti jeho soku Rudolfovi Habsburskému v poněmčování pokračováno a po husitských válkách, v nichž Nové Hrady padly, dokončeno.

Vitorazsko připojeno úplně vévodství rakouskému a jeho lenní svazek s korunou českou na delší dobu přerušen. Ještě však po dvakráte dostalo se Vitorazsko pod přímé panství české, ale jen nakrátko. Bylo to v letech 1323 - 1332 za vlády Jana Lucemburského a v letech 1461 až 1467 za panování Jiřího z Poděbrad.

Teprve mír Saint Germainský 2. 7. roku 1919 po ukončení světového zápasu dovedl zčásti napravit křivdy národu v tomto území po staletí páchané a k osvobozenému státu připojena menší, přes sto km² měřící a chudší část bývalého rozlehlého Vitorazska s městem Českými Velenicemi a s řadou obcí menších, z nichž  vyniká pak Rapšach velikostí a počtem obyvatelstva.

Jak je možno, že se Rapšašsko mohlo udržeti před šířící se germanizací? Udrželo se nepřístupností a chudobou. Přes svou polohu uprostřed blat a na samé hranici s Rakouskem se mezi válkami stává Rapšach prosperující obcí nebo spíše malým městečkem. Jako farnost, tedy s okolními osadami (dnes místními částmi) Spáleništěm, Malým a Velkým Londýnem, Parisem, Kunšachem a Novou Vsí u Klikova měl skoro 3 500 obyvatel.

Přišel však rok 1938 a s ním okupace pohraničí. Z Rapšachu se do vnitrozemí stěhují první desítky lidí - hlavně rodiny státních zaměstnanců a učitelů. Přichází válka a po ní nová vlna vysídlování. Již v červnu 1945 opouští Rapšach přes 800 obyvatel, kteří jsou v rámci odsunu vykázáni na rakouskou stranu hranice.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Zikmunda
Jistě až z konce středověku pocházejí nástěnné malby z presbytáře kostela sv. Zikmunda v Rapšachu, nalezené a renovované mezi lety 1949 – 1951. Zachráněné tedy překvapivě v období nejhorší komunistické represe v Československu, ve stejném období, kdy ze samotného Rapšachu bylo násilně stěhováno původní obyvatelstvo do centrálních Čech.

Renovaci maleb proto jistě můžeme právem považovat za malý zázrak. Symboliku diletantsky namalovaného sv. Kryštofa, zaujímajícího v závěru presbytáře významné místo, lze vyložit bez větších obtíží. Zatímco léčebná síla tohoto světce ustupuje v našem případě – zdá se - do pozadí, vystupuje do popředí jiná se sv. Kryštofem spojená symbolika – voda a putování, respektive cestování. Ne nadarmo protéká nedaleko Rapšachu říčka Dračice, ne nadarmo protnula právě počátkem 16. století okolí Rapšachu dálková obchodní trasa vedoucí z Heidenreichsteinu do jižních Čech.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.rapsach.cz, na kterých najdete další informace.