České Velenice

České Velenice

Hlavní význam města spočívá právě v jeho blízkosti s rakouským příhraničním městem Gmündem. Je zde silniční, železniční i pěší hraniční přechod, státní hranici tvoří řeka Lužnice. Do roku 1918, spadaly České Velenice pod Gmünd, poté byly Československu přiděleny, přestože z historického hlediska patřily pod Rakousko.

Pohraniční město České Velenice leží na státní hranici České republiky s Rakouskem asi 15 km východně od Nových Hradů v nadmořské výšce 498 m v okrese Jindřichův Hradec. Ve městě je železniční i silniční hraniční přechod. České Velenice vznikly až v roce 1920, kdy byla tehdejšímu Československu přiřčena Saintgermainskou smlouvou část Vitorazska (příhraniční oblast České republiky s Rakouskem). Do té doby patřily osady, z nichž městečko vzniklo (Dolní Velenice, Josefsko a Česká Cejle) k rakouskému Gmündu.

Historie
České Velenice jsou s poměrně malou historií. Abychom mohli vysvětlit okolnosti vzniku tohoto města, musíme nejprve zabrousit do 20. let 19. století.

V roce 1870 nebylo na území dnešních Českých Velenic, kromě stavení původního osídlení v České Cejli, Josefsku a Dolních Velenicích žádných domů. Nevídaný hospodářský vývoj na zdejším zbytku Vitorazského kraje, především uvedených tří obcí, nastal výstavbou železnice z Vídně do Plzně (1866-1869), do Prahy (1871), výstavbou úzkokolejné dráhy do Líčova a Kamýku (1900) včetně výtopny a konečné stanice této lokální zemské železnice – Niederösterrechische Waldviertelbahnen (dolnorakouské dráhy Lesní čtvrti), dále výstavbou druhé větve úzkokolejky do Vitoraze a Velkých Kerušic (1902).

V souvislosti se zahájením prací na železničních tratích společnosti Dráhy Františka Josefa se zde pravděpodobně v roce 1868 začalo s výstavbou železničních dílen a opraven. První historický datum z tohoto období spadá do roku 1869, kdy byl zřejmě provoz opraven zahájen. Celá oblast se tím zapojila do evropské dopravní sítě a hlavně do hospodářského života tehdejší podunajské monarchie. Došlo k budování i drážních sídlišť (1870). Střediskem Vitorazska bylo město Gmünd, ležící jihovýchodně od Třeboně, za nynější státní hranicí na území Rakouska. Město Gmünd vzkvétalo s přilehlými vesnicemi jako okresní a soudní středisko.

Prvním přednostou dílen se stal Čech Josef Karel a železniční dílny byly spravovány ředitelstvím drah v Praze. Význam dílen i nádraží neustále vzrůstal. V roce 1874 byly dílny a nádraží v Gmündu poprvé rozšiřovány. Projekt zahrnoval rozšíření krytých pracovišť i zvýšení počtu kolejí pro vlakovou přepravu. V roce 1897 byly dílny přiděleny k ředitelství drah do Vídně. Důležitost železničního uzlu nebyla touto změnou příliš ovlivněna. Také nebyly narušeny ani neustálé inovace dílenských prostor. Vývoj dílen se nezastavil ani v době 1. světové války. Přestavbou vznikla nová pracoviště místo starých nevyhovujících.

V souvislosti s rozvojem dílen a nádraží začalo v Gmündu přibývat české obyvatelstvo. Velký význam měl pro osídlení nábor Čechů ředitelstvím drah v Praze, pod které dílny připadly, protože rakouští železničáři odmítli v dílnách pracovat. Českých občanů bylo stále více a bylo nutné pro ně najít vhodné životní podmínky. Stále trvající nedostatek ubytovacích možností pro narůstající počet pracovníků si vynucoval potřebu obytných budov. Z počátku byl problém ubytování řešen pronájmy v okolních vesnicích a samém městě Gmündu.

Dolnoveleničtí sedláci prozíravě započali s výstavbou obytných dvoupodlažních budov po obou stranách dnešní Vitorazské ulice, které výhodně pronajímali. Stejně tak i na území České Cejle podél komunikace shodné s dnešními ulicemi Československých legií a Revoluční byly vystavěny obytné jedno, dvou, výjimečně třípodlažní domy s četnými obchodními a výrobními provozovnami. V období 1898 až 1904 byla zaznamenána stavební exploze, kdy vzniklo 125 novostaveb. Z vojenských potřeb získat dostatek prostoru pro překladiště a posun vlakových souprav bylo zřízeno též nové nádraží (1909).

Významný rodák
Adolf Born (* 12. června 1930) – malíř, kreslíř a ilustrátor.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.velenice.cz, na kterých najdete další informace.