Kostelní Radouň

Kostelní Radouň

Obec Kostelní Radouň leží v okrese Jindřichův Hradec. Má 259 obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 585 ha. Ve vzdálenosti 9 km jižně leží město Jindřichův Hradec, 21 km západně město Soběslav, 23 km západně město Veselí nad Lužnicí a 28 km severovýchodně město Pelhřimov.

Obec Kostelní Radouň leží v severní části jindřichohradeckého okresu v nadmořské výšce 520 m. Celková výměra je 652 ha. Obcí protéká Račí potok v délce asi 3 km, ze 17 rybníků je největší Černoleský o výměře 11,5 ha.

Památky
Dominantou obce je kostel, který je zasvěcen svatému Vítu. Významnou chráněnou památkou je kamenná socha svatého Jana Nepomuckého, která byla postavena v roce 1771.

Další památkou je socha ženy umístěné v chrámové lodi kostela.

Významní rodáci
Rodákem obce je J. R. Hradecký, významný regionální spisovatel.

Narodil se zde otec hudebního skladatele Vítězslava Nováka, jehož erbovní deska je umístěna na stavení č. p. 44.

Současnost
Obec v současné době má 137 obytných stavení, z toho 35 rekreačních a 282 trvale bydlících obyvatel. V obci aktivně působí zájmové organizace: TJ V Radouň, svaz žen, SDH, myslivecké sdružení a obecní knihovna. Pro sportovní využívání občanů bylo vybudováno tenisové, fotbalové, volejbalové a dětské hřiště. Na Návesním rybníku je možnost sportovního rybolovu. V obcí je obchod, pohostinství.

Obcí vede turistická stezka na Čertův kámen - nejvyšší místo v okolí a na zámek Červenou Lhotu.

Tradiční pouť se koná první neděli po sv. Vítu - to je po patnáctém červnu.

Historie
Listina z roku 1296, která přináší první doklad o naší vesnici ji latinsky nazývá Raduna magna. Kostelní Radouň je vesnice velmi stará. Její vznik souvisí s velkou kolonizací našeho kraje ve 13. a 14. století. Prvá sídliště, později městečka a města na území nynějšího okresu začala vznikat koncem dvanáctého a začátkem třináctého století. Osada Kostelní Radouň se připomíná již v devadesátých letech 13. století, a to roku 1296, původně náležela k Hradci.

Jindřich z Hradce zde měl roku 1354 podací právo. Řád německých rytířů, který byl povolán do Hradce před polovinou 13. století měl podací právo k plebaniím (fary) v Blažejově a v Kostelní Radouni. Už v předhusitské době patřila plebanie v Kostelní Radouni k pražské diecézi. Husitskými válkami byla církevní organizace značně rozrušena, mnohé z far zanikly.

Kostel svatého Víta v Kostelní Radouni byl používán později podobojí. V 16. století se rozšířilo v naší krajině učení českobratrské církve, která měla své příznivce i v Kostelní Radouni. Po Bílé hoře nebyla fara obsazena, obnovena byla až v roce 1672. V této době byla Kostelní Radouň uváděna u kamenického panství a od roku 1672 u panství včelnického.

Kostel sv. Víta
Dominantou obce je kostel, který je jednou z nejstarších staveb. Připomíná se již v roce 1354 ale ve skutečnosti je mnohem starší. Zasvěcen je svatému Vítu. Dosud je zachované gotické presbyterium a sakristie. Na počátku třicetileté války, kdy v něm bylo přijímáno podobojí, byl velmi poškozen, k jeho opravě došlo v letech 1642 a v roce 1672 byl rozšířen o chrámovou loď.

Nynější podoby nabyl v roce 1876, kdy byla rozšířena loď chrámu o 3 metry a byla přistavěna ke kostelu věž s hodinami. K větší opravě kostela došlo v roce 1965, zároveň byly znovu dány do chodu věžní hodiny. Současně s tím byl rozšířen hřbitov a založen urnový háj. V roce 1970 byly v kostele instalovány varhany, které byly zakoupeny z příspěvků místních občanů i občanů okolních obcí. Součástí farnosti je fara, která byla na místě původním postavena v nynější podobě v roce 1861.

Ke kostelu se váže tato pověst
Kostelenský farář kdysi kázal v kostele. Při kázání zahlédl pod kazatelnou čerta, který se mu posmíval. I rozzlobil se farář na čerta a chtěl ho potrestat, proto mu uložil, aby na některém z okolních kopců vystavěl kostel, a to dříve než skončí ranní pobožnost slovem "amen". Čert jako divý se hnal z kostela na západ a vyhledal kopec nejvyšší. V potu a v šílené rychlosti mu přibývá zdivo a zdá se, že farář sám sebe napálí. Již končí poslední práci, zvedá obrovský kámen, který měl zakrýt střechu kostela. V tom zaslechne až sem poslední farářovo slovo "amen". To čerta tak polekalo, že kámen upustil. Balvan se řítí na kostel, bourá jej a z kopce se valí kameny a slyší farářův smích.

Potrestaný čert usedá na jeden ze zbylých kamenů na kopci a pláče. V kameni, na kterém tak dlouho seděl, vytlačil čert důlek. Proto kopec, na němž čert pokoušel kostel stavět, byl nazván "Čertův kámen". Kámen s mělkým dolíkem, na kterém čert seděl, najdeme na vrcholu kopce a pod ním hromadu kamení a balvanů, zbytky podle pověsti nedostavěného a zbořeného kostela.

Státními chráněnými památkami v obci je kamenná socha svatého Jana Nepomuckého, stojící mezi hřbitovní zdí a farskou zahradou. Byla postavena v roce 1771 nákladem zdejšího faráře Želekovského.

Další památkou je hřbitovní zeď oddělující školní zahradu od hřbitova a kostel se soškou ženy umístěné na chrámové lodi.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.kostelniradoun.cz, na kterých najdete další informace.