Kostelní Vydří

Kostelní Vydří

Obec Kostelní Vydří leží v okrese Jindřichův Hradec. Ve vzdálenosti 3 km jižně leží město Dačice, 29 km východně město Moravské Budějovice, 30 km západně město Jindřichův Hradec a 35 km severně statutární město Jihlava.

V obci se nachází poutní kostel a karmelitánský klášter. V klášteře sídlí Karmelitánské nakladatelství.

Památky

Klášter
Ačkoli budova kláštera byla při poutním kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří postavena již v polovině 18. století - aby tu poutníkům byli k dispozici kněží každodenně, nepříznivé společenské poměry (osvícenství a vláda Josefa II.) tehdy příchodu řeholníků zabránily. Snad by jimi bývali byli bosí karmelitáni.

Ve skutečnosti byla služba při mariánské svatyni svěřena řeholnímu společenství teprve v roce 1908. Patron kostela baron Bedřich Dalberg z Dačic pozval karmelitány z Rakouska, aby se ujali duchovní správy kostela a farnosti. Nejprve tu tedy žila a působila komunita bratří německé národnosti, pak od r. 1921 až do druhé světové války jen jeden, nanejvýš dva čeští kněží karmelitáni. Karmelitánů českého původu totiž zatím více nebylo. Když se po druhé světové válce rýsovaly příznivější vyhlídky, nástup komunistů k moci je zmařil.

Od rozehnání zdejší komunity tří kněží v r. 1950 mohl v Kostelním Vydří nadále zůstat pouze jeden z nich - P. Melichar Karásek. Zemřel v roce 1985. Pak sem přicházeli karmelitáni - poslední žijící z původní trojice, P. Metoděj Minařík, i ti přijatí do řádu mezitím tajně - již jen jako poutníci.

Mariánské poutní místo Kostelní Vydří
V roce 1694 koupil zdejší panství nový majitel Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergů. V té době se mezi lidmi vyprávělo, že kolem Boží muky na kopci nad vesnicí se někdy ukazuje zvláštní záře. Zbožný šlechtic se v Telči radil s Felixem Karlem Slavatou, který byl knězem a řeholníkem Řádu bosých karmelitánů. Na jeho radu vystavěl baron Butz na onom místě kapli a umístil do ní obraz Panny Marie Karmelské. To se stalo roku 1709. Od té doby přicházejí na toto místo poutníci prosit Pannu Marii o přímluvu.

Následný rozvoj poutního místa výrazně ovlivnili další příslušníci rodu Rolsbergů. Po necelých třiceti letech zakladatelův synovec Matěj Jindřich Butz kapli přestavěl. Jeho synové Josef Ignác a Jan Matěj byli oba kněžími a olomouckými kanovníky a v druhé půli 18. století se vystřídali jako majitelé vyderského panství. Podporovali rozmach poutí a stavitelskou činnost, která s tím souvisela. Tak byla postupně vystavěna budova kláštera (zatím v ní sídlil pouze kaplan), loď kostela (původní kaple tvoří presbytář dnešního kostela), ambity a ohradní zeď s třemi branami. V roce 1803 Jan Matěj Butz zemřel a byl pochován při jižní stěně kostela proti klášteru, jak dodnes svědčí náhrobek. Od té doby procházel areál poutního místa již jen menšími úpravami.

Interiér kostela je dnes ze značné části určen působením karmelitánů na počátku našeho století. K dvoustému výročí poutního místa nechali bratři celý kostel vymalovat obrazy s mariánskou a karmelitánskou tematikou. O něco málo později byly pořízeny lavice a zpovědnice. Ze staršího vybavení zůstaly křtitelnice a kazatelna a dva boční oltáře: sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého.