Záhoří

Záhoří

Obec Záhoří leží v okrese Jindřichův Hradec. Ve vzdálenosti 8 km západně leží město Veselí nad Lužnicí, 8 km severozápadně město Soběslav, 16 km jihovýchodně město Jindřichův Hradec a 20 km severně město Sezimovo Ústí.

Záhoří, obec sdružující další čtyři osady, leží v klínu mezi řekami Vltavou a Otavou, na silnici Písek - Tábor, ideální rekreační oblast, celá řada zajímavých kulturních památek, vynikající turistické možnosti.

Historie
O nejstarších dobách zdejších osad svědčí archeologické nálezy. Jedná se zejména o hroby prvních obyvatelů zdejšího kraje, které se vyskytují hlavně poblíž řek a mírných úbočí Píseckých hor včetně oblasti záhořské.

V období předslovanském se jedná zejména o hroby mohylové kuželovitého tvaru, zpevněné kamenným věncem. Slované své mrtvé spalovali a popel ukládali do nádob a nad nimi také vytvářeli kruhovité mohyly. Kmen, který osídlil kraj mezi Vltavou a Otavou, se nazýval kmen Netoliců (asi 5. století).

Název obce Záhoří (dříve Zahoří) vznikl dle prvního kronikáře, řídícího učitele Josefa Kocha, pravděpodobně podle místa založení osady, to znamená za horou, čímž se rozumí vrch Záduší (jihozápadně od Záhoří směrem k Otavě).

V 10. století patřil Písek a jeho okolí k panství vévody Slavníka, avšak po vyhubení jeho rodu roku 996 připadly osady k panství knížat českých, jmenovitě k pánům ze Zvíkova. Podle zmínky z roku 1307 stával v Zahoří dvůr panský. Téhož roku přešlo spolu se Zvíkovem Zahoří do rukou Rožmberků.

V době husitské zdejší krajina trpěla, protože tudy často přecházela vojska husitská i císařská. Zdejší lid byl husitský a fara měla husitského kněze. V roce 1472 byl hrad Zvíkov postoupen Bohuslavu ze Švamberka a s ním i Zahoří. Švamberkové, povětšinou nepřátelé husitů, zde panovali celých 150 let.

Památky

Kostel sv. Michala
První zmínka o kostele sv. Michala v Zahoří je z období panování Karla IV. Původní kaple byla v roce 1352 přestavěna na kostel a jeho správa byla svěřena křížovníkům s červenou hvězdou, patřícím k Bechyni. V roce 1354 daroval Karel IV. tento kostel křížovnickému špitálu v Písku, k jehož založení však nedošlo.

Původně byl kostel obehnán hradbou tak, aby se osadníci odtud mohli bránit nepřátelům. V době husitských válek byl kostel zbořen a po opravě byl za švédské války   roku 1638 znovu zničen. V roce 1639 jej dal Jan Vilém ze Švamberka znovu postavit. V době husitské byli zde kněží husitští. Po bělohorské bitvě vedli správu dominikáni z Písku až do roku 1664. Součástí areálu kostela je také fara, o níž je první zmínka z roku 1665.

Kaple sv. Barbory
Výklenková kaplička obdélníkového půdorysu, leží naproti vchodu do areálu kostela, výklenkem orientována na východ, v něm soška sv. Barbory, štítek zdobený volutami a nikou, nahoře jehlancová stříška, krytá prejsy, s jednoduchým křížkem. Pře kapličkou dřevěný kříž s nápisem "Sv. misie 1938".

Podle kronikáře Josefa Kocha zde stojí kaplička již od dob husitských. Na tomto místě údajně před rokem 1696 stával dřevěný objekt školy.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.zahori.cz, na kterých najdete další informace.