Volfířov

Volfířov

Obec Volfířov se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský.

Části obce Volfířov tvoří ještě Brandlín, Lipová, Poldovka, Radlice, Řečice, Šach a Velká Lhota.

Historie
Volfířov býval samostatným zemským statkem. Ve 14. století se mluví o tvrzi a svobodném dvoře. Majitelé se měnili prodejem a dědictvím. Farní vsí byla obec již ve 14. století. Dle písemné zmínky z roku 1366 byl kostel původně nekatolický. Od roku 1419 patřila obec k panství Jana z Hradce. V roce 1551 nabyla vrchu reformace, ale ještě roku 1662 byla většina obyvatelstva věrná kalichu. Škola byla pravděpodobně založena zdejší farností v roce 1712. V roce 1776 celá obec vyhořela. K obci patřila též osada Nové dvory.

Velká Lhota
Velká Lhota byla založená vyklučováním lesů a ještě v roce 1404 se jmenovala Roseč. V 16. století byla obec zapisována jako Lhota Roseč. Název Roseč vznikl v době kolonizace výše položených zalesněných krajů žďářením a rozsekáváním lesů. Lhotu za pánů z Hradce čítali k rychtě Šachovské.

Za Slavatů jmenovali rychtu lhoteckou, která měla ve znaku dvojčaří a nad ním růži. S vesnicemi Radlice a Šach je uváděna roku 1386 i Roseč jako nejvzdálenější cíp panství u Mrákotína, od roku 1474 splynulého s Telčí. V roce 1517 koupila dvory rada Telče. Za Marie Terezie byly dvory na naléhání úřadů rozkouskovány.

V 18. století obyvatelstva značně přibylo a kromě zemědělců přibývalo více domácích dělníků a tkalců. Původní tvar obce tvořila oválná náves, ve středu obce, která byla zakryta stavbami 2 evangelických kostelů, dolní postaven roku 1784, horní roku 1868, 2 far a školy.

Řečice
Řečice je zmiňována již v roce 1294 v poslední vůli Jindřicha z Hradce. Od roku 1539 do roku 1552 patří ves do panství teleckého. Roku 1569 byla ves prodána Václavu Lipovskému, který za byl za účast na povstání potrestán ztrátou poloviny jmění. Památku na Lipovského jsou Boží muka při silnici do Mysletic a pod osadou Lipová. Roku 1788 byla zřízena dvoutřídní škola. V roce 1859 zde bylo 100 školních dětí.

Radlice
Radlice je zmiňována roku 1385 jako součást statku Šternberského. Když se Hradečtí páni ujali hradu Bílkov, připojili Radlice k Bílkovu. Od roku 1459 se pokládá za součást panství Dačice. V obecním znaku ve čtyřech polích byly umístěny hrábě, krojidlo, radlice a snop. Škola byla zřízena v roce 1862 jako evangelická. Ke škole náležela také osada Lipnice.

Brandlín
Brandlín je zmiňován od roku 1365 a patřil k panství Jindřicha z Hradce. Název obce je odvozen od názvu Brádlo, jímž byly pojmenovány skalnaté vrchy. V roce 1490 je zmínka o rybníku Chytrovu, který spolu se vsí Brandlín dostala Kateřina z Jelčan od svého muže Václava z Vydří. V roce 1700 ves mívala 15 domů a 3 chalupy. Škola byla postavena v roce 1861 nákladem evangelíků augšpurského vyznání.

O Velké Lhotě
Obec na jihu Českomoravské vrchoviny uprostřed lesů v nadmořské výšce 600 m, s památkově chráněným Evangelickým tolerančním areálem. Ves byla založena v průběhu kolonizace tzv. pomezního hvozdu (rozsáhlé lesy na hranici Čech a Moravy) a připomíná se poprvé na tehdejším panství hradu Štamberka v roce 1385. Tehdy se nazývala Rozseč. Od roku 1414 náležela již k panství v Telči. Zdejší bývalý dvůr města Telče, později ve vlastnictví telčské vrchnosti, byl rozparcelován roku 1798; vznikla tak osada Poldovka (nazvaná po hraběti Leopoldovi Podstatském) mezi vrchy Hradiskem a Pivničkami, oběma v nadmořské výšce 760 m.

Po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II., roku 1781, který umožnil alespoň trpěnou oficiální existenci dosud pronásledovaných evangelíků, byla v obci postavena modlitebna dle tolerančních předpisů, tj. bez věže a zvonů, s vchodem od postranní cesty a s malými okny, vzhledem připomínající stodolu. V modlitebně se více než 80 let shromažďovali střídavě evangelíci luterského a reformovaného (helvetského) vyznání.

Tato zvláštní situace vznikla tím, že se téměř úplně evangelické vesnice v okolí Velké Lhoty, které se nepřestaly po celých sto padesát let ve skrytosti hlásit k české reformaci - husitství a jednotě bratrské, po tolerančním patentu ke svému vlastnímu vyznání přihlásit nesměly. Měly volit pouze mezi luterskou a reformovanou církví. Všichni, kteří výslovně neuvedli reformované vyznání, ať řekli cokoli, byli zapsáni jako luteráni. Tak se stalo i ve Velké Lhotě.

Většina ostatních tolerančních sborů se však ještě stačila přehlásit podle předběžné dohody k reformovaným. Ve vzdálené Velké Lhotě se o této možnosti dověděli pozdě. Většině se však přehlášení přece ještě podařilo, váhající menšina už zůstala luterskou. Tak byla postavena k původní luterské faře ještě další reformovaná. Po delší době, r. 1873, kdy po tzv. protestantském patentu bylo i evangelíkům dovoleno stavět kostely s věžemi, byl potom vybudován tzv. horní kostel.

Z původní modlitebny se pak přístavbou stal tzv. dolní kostel. Tak vznikl v České republice ve venkovské obci ojedinělý, a proto památkově chráněný doklad zvláštního historického vývoje. Celý areál je vlastnictvím ČCE, v níž se konečně r. 1918 směli znovu spojit uměle rozdělení evangelíci. Areálem provádí systém informačních tabulek; v tzv. horním kostele s rovněž památkově chráněnými varhanami z roku 1873, se konají koncerty a jiné akce. Je tam i výstava české reformace.

Pamětihodnost

Kostel svatého Petra a Pavla

Čerpáno z oficiálních stránek mikroregionu www.m-dacicko.cz, na kterých najdete další informace.