Kardašova Řečice

Kardašova Řečice

Kardašova Řečice je malé město ležící v severozápadní části okresu Jindřichův Hradec, 10 km severozápadně od okresního města. Má asi 2 tisíce obyvatel. Místní části Kardašovy Řečice tvoří také Mnich a Nítovice.

Město leží na železniční trati spojující Jihlavu a Veselí nad Lužnicí. Název města vznikl dle nedalekého rybníku Kardaš a potoku Řečice, který z tohoto rybníku vytéká.

Památky

Kostel svatého Jana Křtitele

Historie
První doklady o existenci z roku 1267 — majetkové rozdělení jindřichohradeckého panství, (a tím také Řečice) mezi Oldřicha z Hradce (získal Horní stranu) a Sezimu z Ústí (synovec Oldřicha, získal Dolní stranu s kostelem).

Nejstarší osídlení se rozkládalo v okolí původně raně gotického kostela Stětí Sv. Jana Křtitele, který leží na vyvýšenině nad soutokem řečických potoků. Kostel vznikl ještě před rozdělením Řečice a vázal se na přechod přes potok. Původně románsko-gotická stavba byla přestavována v letech 1491, 1545-80 (přestavěna loď) a 1615 až 1620 (nová věž). Roku 1814 byla nově zaklenuta loď a zastřešena věž. Věž je majetkem města, zbytek kostela patří církvi římsko-katolické.

Samotný název města Kardašova Řečice (latinsky Rzecicium majus, německy Kardasch Retschitz) vznikl podle potoka Řečice (říčka, říčice), který pramení v okolí Mostečného a protéká kolem Pluhova Žďáru a Klenova (mezi Klenovem a městem napájí 2,5 km dlouhý, 96hektarový rybník Velký řečický), poblíž kostela se pak stéká s Kardašským potokem, který pramení severně od města a napájí tamtéž ležící nedaleký rybník Kardaš. Podle něho má pak Řečice svůj přívlastek. (Kardaš — turecky bratr).

V průběhu 13. a 14. století se pak na obou stranách břehu potoka Řečice zformovala dvě správně samostatná střediska. Řečická dvojměstí s vlastními rychtáři a konšely se lišila počtem domů i velikostí náměstí. Větší Horní strana měla již ve druhé polovině 14. století 44 domů. Dne 14. 2. 1407 věnoval Jan starší z Hradce Kardašově Řečici městská práva, která byla potvrzena, a vlastně navrácena koncem roku 1992 výnosem České národní rady.

Obyvatelstvo bylo původně především německé, až za husitských válek došlo k počeštění.

Teprve po roce 1490 byla obě městečka spojena v jediný celek. Před rokem 1741 se začalo území mezi dvěma potoky zastavovat, za kostelem a farou vyrostl na místě bývalého starého pivovaru zámek s parkem a nádvořím. Výstavba města dále pokračovala především kolem komunikací.

Už ve středověku vedla Řečicí důležitá obchodní cesta, spojující Sezimovo Ústí a celé Soběslavsko s Jindřichovým Hradcem a dále Lomnicí nad Lužnicí, Stráží nad Nežárkou a Třeboní. Roku 1887 byla zprovozněna příčná transverzální železniční dráha. V roce 1900 město dosáhlo historického maxima v počtu obyvatel — 2 640 osob. Později, po úpadku textilní továrny, nastal odliv obyvatelstva a předchozí počet už nikdy nebyl dosažen. V současnosti činí 2 025 osob včetně obou místních částí, přilehlých vesnic Mnichu a Nítovic.
 
Městský znak
Městský znak město obdrželo po svém sjednocení od své vrchnosti — pánů z Hradce. Znak představuje zlatá pětilistá růže na modrém štítu, s červeným středem a zelenými kališními lístky.

Městský prapor
Městský prapor byl navržen na základě žádosti zastupitelstva města heraldickou komisí a slavnostně vysvěcen místním farářem, panem Poulem, u příležitosti otevření zrekonstruovaného náměstí v sobotu 5. června 1999. Jeden z praporů věnován i partnerské obci ve Švýcarsku — Oberdiessbachu. Je tvořen bílými a modrými podélnými pruhy se znakem města uprostřed.

Rodáci a významné osobnosti

Šimon Lomnický z Budče
Působil v Řečici jako učitel v letech 1574 až 1581.

P. Jan Bohdanecký
Řečickým farářem od roku 1756, založil farní pamětní knihu, kde zachytil řadu událostí z doby svého působení v Kardašově Řečici.

Karel Tupý
Klášterní jméno Eugen, pseudonym Boleslav Jablonský. Narodil se 14. ledna 1813 v domě č. p. 117 (mlýn). Po studiích (gymnázium v Jindřichově Hradci, filozofie v Praze) vstoupil do strahovského kláštera, později vysvěcen na kněze. Básník — (výbor Písně milosti aj.) — má pomník na řečickém náměstí.

Gustav Lustig
Syn kupce a poštmistra Josefa Lustiga z č. p. 75 (velký dům v centru naproti škole), technolog cukrovarnického oboru, patentované vynálezy, mecenáš vědy, umění a chudých.

Alois Lustig
Bratr Gustava, převzal hospodářství a obchod po otci, též poštmistrem, publikoval v  Národních listech, starostou Kardašovy Řečice v letech 1896 až 1906.

Karel Lustig
Bratr Gustava a Aloise, učitelem na různých místech, posléze ředitelem měšťanské školy v  Soběslavi a správcem tamního muzea.

Jakub Loukota
Syn Tomáše Loukoty z č. p. 201 se narodil v roce 1859, po studiích se stal redaktorem nakladatelství J. Otty v Praze.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.kardasova-recice.cz, na kterých najdete další informace.