Hovorany

Hovorany

Obec Hovorany leží v jihovýchodním cípu jižní Moravy v oblasti Moravského Slovácka, správně náležící do okresu Hodonín. Obec je dlouhá 2 445 metrů, leží v nadmořské výšce 193 m podél silnice č. 622 ve směru Čejč – Kyjov.

Obec Hovorany leží ve významné vinařské oblasti dolnomoravského úvalu s produkcí kvalitních vín. První zprávy o pěstování vinné révy nacházíme již v zakládací listině obce. Dnes je vinnou révou osázeno přes 200 ha převážně jižních svahů katastru obce.

Viniční katastr je rozdělen na pět viničních tratí:
Díly za vinohrady, Staré hory, Podvinohradí, Dolní padělky a Zadní díly.
Vinné sklepy jsou rozděleny do 3 lokalit: Na Benátkách, Hluboká cesta, Břehy.

Oblast je známá i rozsáhlými ovocnými sady. V katastru obce je přírodní rezervace Hovoranské louky se vzácnými suchomilnými rostlinami.

Lidová kultura je zde stále živá. Mezi nejznámější patří letní krojové hody. Obec žije i sportem, má několik fotbalových mužstev, která mají k dispozici pěkný sportovní areál, jehož součástí jsou i  moderní tenisové kurty. V obci je také základní a mateřská škola, pošta, zdravotní středisko, čerpací stanice a další prodejny a provozovny. 

V obci je zřízena kabelová televize. Pravidelné informace o dění v obci se občané dovídají z vysílání místního infokanálu a ze čtvrtletního zpravodaje obecního úřadu. V roce 1993 vydal Obecní úřad Hovorany publikaci Okolo Hovoran, ve které jsou čtenářům poodhalena některá zajímavá fakta minulosti.

Historie obce
Vesnice Hovorany leží zhruba uprostřed katastru k ní přináležícímu, schovaná v sevřeném údolí. Okolní krajina, slunná a přívětivá, byla jistě příhodná pro osídlení v již nejstarších dobách. Památek na staré osídlení se tu však našlo poměrně málo – oblast nebyla soustavně zkoumána, jen tu a tam se něco objevilo, spíše náhodou (z pozdní doby kamenné – pohřebiště kultury zvoncových pohárů, destička pravěkého lukostřelce, z doby bronzové – hrob s několika nádobami, mladší doba železná – sponky a zlomky nádob, několik sekyrek). Jiných dokladů osídlení teritoria dnešních Hovoran ze středověku a doby pozdější nemáme.

První písemná zmínka o Hovoranech  pochází až z roku 1593.  Zakladatelem nové vsi Hovorov je nejvyšší maršál Království českého za císaře Rudolfa II, pan Jan IV. z Lipé, který byl předposledním potomkem tohoto rodu a posledním držitelem hodonínského panství. Podle zakládací listiny se dovídáme o prvních osadnících tehdejšího Hovorova. Po bitvě u Moháče (r. 1529) dochází k silné migraci křesťanského obyvatelstva Bosny a Chorvatska severozápadním směrem. V 80. letech 16. století pronikla vlna vystěhovalců až na slovensko. Skupina charvatských sedláků přišla za Janem z Lipé, a žádala o povolení usadit se na jeho panství. Jan, horlivý stoupence Jednoty českobratrské, přijal katolické sedláky s tím, že jim povolil podržet si svou víru a postavit novou osadu. Vznikla tak zřejmě jediná katolická obec na hodonínském panství. Jazyk, kterým první Hovoráci hovořili je tzv. čakavština, charvatské nářečí. Později splynuli obyvatelé s českým okolím. V roce 1594 prodal panství Juliu, hraběti ze Salm-Neuburgu, ten je odkázal svému synovi  a tak se střídali další majitelé.

V roce 1605 vpadli na Moravu Bočkajovci, kteří vraždili a týrali obyvatelstvo, pálili vesnice. Mezi vypleněnými vesnicemi byl i Hovorov. Následky třicetileté války (1618-1648) byly bolestné. Mnoho hovoranských občanů uteklo ke svým příbuzným.  V roce 1656 v Hovoranech žilo ve 45 domech jen asi 220 obyvatel. V roce 1663 se naším krajem valila turecká a tatarská vojska kežmarského grófa Tökelyho. Vpády Kuruců (křížáků) doprovázela další pohroma - mor. Velký úbytek obyvatelstva měl za následek nadbytek půdy, kterou si přivlastňovala šlechta, která zavedla nevolnictví. Na pusté panské půdě se zakládaly rybníky. Jen v okolí Hovoran a sousedních obcí bylo tenkrát asi 15 velkých rybníků a 30 menších.

Roku 1762 koupil hodonínskou část panství císař František Štěpán Lotrinský, manžel císařovny Marie Terezie. Tak se hovoranští stali z bývalých hraběcích poddaných císařskými poddanými. Panství hodonínské zůstalo v majetku císařské rodiny až do 19.4. 1919, kdy bylo zabaveno ve prospěch nového československého státu. Postupně i na hodonínském panství došlo díky reformám k rozvoji průmyslu a hospodaření. Vinná réva se v Hovoranech pěstovala již od počátku osídlení obce. S rozvojem pěstování cukrové řepy byl roku 1885 založen cukrovar v Hodoníně.

V roce 1866 za prusko-rakouské války zaplavili celý kraj Prušáci, přesunující se do Vídně. Obec hovoranská jich musela živit 6.000 po dobu 2 týdnů. Vyrabovali co mohli a ještě s sebou přinesli druhou vlnu cholery. V té době také často hořelo a tak v roce 1875 byl v Hovoranech založen starostou obce Jakubem Bravencem a obchodníkem Janem Dobrovolným Sbor dobrovolných hasičů, který byl druhým hasičským sborem na Hodonínsku.

V době I. světové války nastoupilo z Hovoran vojenskou službu asi 550 mužů. Všechny polní i hospodářské práce spočívali na ženách. Lid trpěl, ale dočkal se slavného 28. října 1918 – osvobození. Mnoho Hovoráků se mezi své drahé nevrátilo. Těmto hrdinům vděční občané Hovoran vybudovali krásný pomník, který byl odhalen 28.6.1920. V roce 1925 pak druhý pomník u kostela.

Dne 19. 12. 1918 bylo na schůzi obecního zastupitelstva jednomyslně usneseno, aby prezident Osvoboditel dr. Tomáš Garique Masaryk byl jmenován čestným občanem obce Hovorany. Pan prezident jmenování přijal a dne 15. 2. 1919 za ně poděkoval osobním dopisem.

Dne 14. 11. 1920 v poledních hodinách přijal pan prezident na Pražském hradě delegaci hovoranských občanů, která mu předala jmenovací diplom a s níž pak téměř hodinu přátelsky pobesedoval.

Od r. 1920 popisují kronikáři a někteří pamětníci vzpomínají na období mezi válkami, které se vyznačovalo osobitostí kulturního a spolkového života, rozvoj vzdělanosti, řemesel, průmyslu. Toto období ožilo i politickým životem.

Od roku 1931 bylo i Československo postiženo celosvětovou hospodářkou krizí, která vyústila až v druhou světovou válku. Údaje z této těžké doby se nezachovaly, neboť kronikář Václav Kostelecký byl zatčen gestapem. Ani z období protektorátu záznamy nemáme, neboť v té době se kronika nevedla.

Události kolem roku 1945 popisuje Alexej Novosad, autor publikace Paměti Hovoran. Boje o Hovorany trvaly od 14. dubna do 15. dubna. 16. dubna 1945 sovětští vojáci zvolna obsazovali Hovorany, ale už po 17. dubnu pomalu dělostřelectvo opouštělo svá stanoviště a v Hovoranech tak nastával poměrný klid. Celkem trval boj o Hovorany 36 hodin a na území naší obce padlo hrdinnou smrtí 102 sovětských vojáků. Byli pochováni ve společném hrobě u kostela a v Novině (v současné době jsou hroby přestěhovány v Hodoníně).

Pamětihodnosti obce

- kostel sv. Jana Křtitele, prezentující venkovské baroko z r. 1725

- malovaná kaplička sv. Rocha z r. 1834

- náhrobek Jany Kleinové z roku 1850

- litinová socha Vzkříšení z r. 1863

- dřevěný vyřezávaný kříž z roku 1896

- secesní pomník padlých z r. 1920

- chrám Spasitele CČSH z roku 1957

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obec-hovorany.cz/, na kterých najdete další informace.