Šardice

Šardice

Šardice se nachází v Jihomoravském kraji, okres Hodonín, nedaleko od Kyjova, v malém kraji Moravského Slovácka, kraji zpěvu, vína, folklóru a dobrých lidí. Šardice je obcí s dlouhou tradicí - s první písemnou zmínkou z r. 1286.

Ať už jsou pro Vás Šardice domovem nebo jste jejich návštěvníkem, velmi nás těší Váš zájem o naši obec a její internetové stránky. Na tomto místě naleznete historii obce, popis jejích tradicí a zvyků, ale především informace o aktuálním kulturním či sportovním dění. Bude nám potěšením, pokud se budete pravidelně vracet nejen na tyto stránky, ale i do Šardic - obce, která voní vínem a pěknou písničkou.

Památky
- Kostel sv. Archanděla Michaela, první písemná zmínka z r. 1286

- Augustiniánská biskupská rezidence z druhé čtvrtiny 18 stol. Bývalé letní sídlo augustiniánského řádu na Starém Brně, v budově bydlel zakladatel genetiky J. G. Mendel, pokrokový opat Cyril Napp. Stropy v místnostech 1. patra jsou zdobeny štukovým dekorem.

- Kaplička sv. Rocha z r. 1890 s křížem z r. 1912

- Socha sv. Trojice z r. 1749

- Smírčí kámen z r. 1605 - upomínka na zabití šardického občana Jana Machače tatary r. 1605

- Mramorový náhrobek Melchiora Geislera z r. 1787

- Kaple sv. Jana Nepomuckého - bývalá zahrada Rezidence, nyní dům č. 95

- Socha sv. Trojice z r. 1749 v trati Brněnky - pozdně barokní architektonicky hodnotná boží muka

- Pomník zahynulým horníkům v místních dolech - před obecním úřadem

Historie

"První písemná zmínka o obci Šardice"
Rozhodčí listina olomouckého biskupa Dětřicha ve sporu mistřínského preláta plebána Wernhera se šardickým šlechticem Soběhrdem o oratoř v Šardicích.

Dětřich z boží milosti biskup olomouckého kostela všem na věky.

Poněvadž není vhodné, aby to, co bylo řádně a rozumně ustanoveno, bylo nepříznivými překážkami zase zrušeno, rozhodli takto svorně ctihodní a moudří Ondřej, děkan a plebán v Čejči, s Dětřichem, plebánem v Kunovicích, ze strany šlechtice pana Soběhrda ze Šardic a dále Rudger, plebán z Jarohněvic, a Jindřich, klerik z Kyjova, ze strany Wernhera, plebána z Mistřína, zvolení rozhodčí ve sporu, který se vedl mezi ním a řečeným Soběhrdem o oratoř v Šardicích, postavenou ke škodě tohoto Wenhera a jeho kostela: aby především řečená oratoř založená ve vsi Šardicích byla ve svém založení trvale zachována a aby se svobodně beze všech překážek přikročilo k jejímu vysvěcení. Jakmile pak bude vysvěcena a zaslouží si jméno kostela, ať se stane dcerou kostela v Mistříně a ať k němu trvale patří jakožto ke kostelu mateřskému, ať také kanonicky zachovává závazek podřízenosti a poslušnosti vůči plebánovi v Mistříně a dodržuje vše, čím je povinen dceřiný kostel ke kostelu mateřskému.

Wernher a jeho nástupci mají mít svobodnou pravomoc sídlit u mateřského kostela v Mistříně nebo dceřiného v Šardicích a navrhnout hodnou osobu za duchovního správce, kdyby se mu líbilo sídlit u mateřského kostela. Dodáváme, že řečená oratoř nebo kostel v Šardicích má mít pravomoc církevního pohřbu a přisluhování jinými svátostmi. Dále rozhodujeme, že řečený šlechtic daroval kostelu v Šardicích jako věno do příštího půstu sousední lán se všemi právy a příslušenstvím a jednu obdělanou vinici, aniž by se o to musel plebán starat a na to si stěžovat, ale aby toho mohl klidně a v míru věnným právem užívat. Navíc aby kterýkoliv lán v této vsi musel ročně plebánovi v Mistříně odevzdat po čtyřech měřicích pšenice, po třech žita a po třech ovsa podle v zemi obvyklé míry.

Řečený šlechtic pan Soběhrd a jeho nástupci a dědici musí platit plebánovi v Mistříně ročně plné desátky ze všech polí, které obdělává a bude obdělávat na vlastní náklady a vlastní prací. Jako malý desátek má každý lán v řečené vsi dávat jednoho beránka a usedlosti a dvorce, jimž se lidově říká Hofstat, mají plebánovi ročně odevzdávat jednotlivě podle toho, kolik jich přijde do lánu, zda čtyři či více jich lán v sobě obsahuje, aby všechny listiny a písemnosti vydané ve prospěch obou stran mimo listinu rozhodčí pozbyly platnosti a aby jen rozhodčí listina měla věčnou platnost, uložili jsme stranám v tomto směru věčné mlčení a připojili trest straně, která by rozhodnutí nedodržovala, jak je to obsaženo v našem otevřeném listě, který byl o tom vydán.

Toto a vše, co bylo nahoře řečeno, je vyjádřeno šířeji v listině jmenovaných rozhodčích, která je opatřena pečetěmi. My pak poté, co před nás strany předstoupily a vyjádřily s ustanovením a rozhodnutím souhlas, uznali jsme řečené rozhodnutí a ustanovení a rozsudek rozhodčích za užitečné a správě, potvrdili jsme je z autority ordináře, která nám přísluší, a uložili jsme stranám v této při věčné mlčení. A aby tato jejich rozhodnutí a rozsouzení a naše potvrzení získalo trvalou platnost, poručili jsme o tom vyhotovit tuto listinu a opatřit ji naší pečetí.

Dáno v Brně léta Páně 1286, 8. den před únorovými idami (6. 2.) rukou našeho notáře mistra Šimona.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sardice.cz/, na kterých najdete další informace.