Svatobořice-Mistřín

Svatobořice-Mistřín

Obec vznikla v roce 1964 sloučením dvou samostatných obcí Svatobořice a Mistřín. První zmínka o Mistříně je z roku 1228, o Svatobořicích z roku 1349. V obci je pozdně barokní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1743.

Socha  sv.  Floriana z roku 1745 je dílem vídeňského sochaře J. K. Schletterera, který vytvořil také sochařskou výzdobu milotického zámku. Dílem jeho žáka Ondřeje Schweigla je sousoší sv. Anny z roku 1791.

Dvě kamenné hlavy s podobou starořímského boha Januse s dvěma tvářemi pocházejí z poloviny 17. století a jsou nazývány “svatoborské opice“. Nacházejí se na zdi bývalého panského dvora. Z roku 1719 pochází zvonice, která byla v roce 1996 opravena a opět vybavena slunečními  hodinami.

Na památku obětí 1. světové války byly v obci postaveny 3 pomníky.

Internační tábor, který byl v době 2. světové války ve Svatobořicích, připomíná pomníček u bývalé textilky a práce vězňů stálá výstava v základní škole.

Území Svatobořic-Mistřína leží v pahorkatině protékané řekou Kyjovkou, navazující na prostor Dolnomoravského úvalu.

Výměra katastru je 2311 ha, má příznivé klimatické podmínky. Intenzivní zemědělské využívání území způsobilo téměř úplnou likvidaci krajinné zeleně, což nepříznivě ovlivnilo ekologické hodnoty  a životní prostředí. Do území obce dále velmi nepříznivě zasáhla těžba lignitu, ukončená v roce 1993. Území negativně ovlivňuje vodní a větrná eroze.

Rybáři ocení vodní plochy, vzniklé revitalizací rybníku. 

V obci je několik místních podniků, většina obyvatel však dojíždí za prací do blízkých měst Kyjova a Hodonína.

Svatobořice-Mistřín jsou vinařská obec s množstvím vinných sklepů a vinařských akcí. V obci se udržují bohaté folklorní tradice,  je známá překrásným krojem, písněmi a tanci. Nejen v obci a okolí, ale i v zahraničí vystupují národopisné soubory a hudby. Mezi ně patří soubor Podkověnka, Krušpánek, Lúčka, Slovácký krúžek Svatobořice-Mistřín, Mužský pěvecký sbor, dechová hudba Mistříňanka , Varmužova cimbálová muzika, Cimbálová muzika Ladislava Pavluše  a Chrámový sbor AMA.

Je zde  místní knihovna, tenisové kurty a fitness klub. Obec má 3 516 obyvatel s trvalým pobytem, je členem sdružení šesti obcí Mikroregonu Nový Dvůr, který je zapojen do programu  Moravské vinařské stezky, jejichž trasami je mikroregion protkán.

Historie
O tom jak vznikl název této obce, není žádných podložených dokladů. I když jsou Svatobořice osadou starší než Mistřín, přesto se celá dlouhá staletí udržely na stejném místě a není o nich v listinách, které se zachovaly, starší záznam než z rohu 1349, kdy Bolek z 0taslavic odprodal část obce Svatobořice Markvartovi z Morkovic. Potom přecházela osada a její část na další a další majitele. V letech 1405 až 1415 vlastnil Svatobořice Jan z Moravan a rohu 1460 Jan z Milotic. V roce 1522 po smrti tehdejšího majitele Jana z Ludanic jeho bratři Jan a Hynek prodali Svatobořice Vilémovi z Kunštátu.

Po roce 1524 byly už obě obce spojeny společným osudem a rohu 1698 se staly majetkem hraběnky Arnoštky Lowensteinu. Tehdy už přestaly být zbožím prodávaným a staly se součástí statků, které měly ústřední správu v Miloticích a měnily majitele jako dědice. Svatobořice byly podle pověsti městem a nazývaly se Červené město. V 18. století byla uprostřed obce z nejstarších dob zachována brána jako pozůstatek opevnění. Ze zbytků zdiva byl postaven pivovar a velké sklepy, které se zachovaly dodnes. Z toho lze usoudit, že Svatobořice byly a jsou osadou hospodářsky významnou.

Mnohé z nás dnes zajímá, jak asi vznikl název naší obce. Jedna pověst o tom vypráví:
V dávných pohanských dobách v dnešní trati „Příčky nad cisternou“ stály dvě ohromné borovice. Tam se naši předkové chodili klanět svým bohům Ve stínu těchto borovic vykonávali své pobožnosti, obětovali bohům oběti krvavé i nekrvavé, uctívali je zpěvem, tancem a klaněli se jim. Toto místo považovali prý za své nejmilejší. Říkali mu „Svaté boří“ a odtud odvozeno jméno Svatobořice.

V obecní kronice roku 1923 jsme našli tento zápis:
Jméno „Svatobořice“ odvozuje učitel Jan Matoch z pověsti o příchodu světců Cyrilla a Methoda v místa nynějších „Příček nad cisternou“, kde prý poručili v posvátném háji po lidové bohoslužbě mladému Svatoplukovi: „Svato, boř ( modly ) !“  Zdá se však více pravdě podobno: Staroslovanský borový háj bohoslužebný (bory zde hodně rostou), Svato bor = boří, lid Svatobořici, dědina Svatobořice.

Mistřín
První zmínka o Mistříně je ze 13. století, v němž král Přemysl I. udělil různá privilegia panství a klášteru velehradskému. V této době nebyl však Mistřín na tomto místě jako nyní. Stál asi o 1 km dál na severozápad v místech, která se dodnes nazývají Staré Mistříny. Za války česko-uherské byl tento původní Mistřín zpustošen a jeho obyvatelé založili poněkud jižněji Nový Mistřín a to pravděpodobně v místech, poblíž tehdy ještě zachovalého kostela na Kostelíkách.

O tomto Novém Mistříně existuje písemný záznam už okolo rohu 1536. Ani na tomto místě se obec dlouho netěšila pokojnému životu. Dne 1. června 1605 byla znovu vypálena a to od uherských povstalců, kteří vpadli na Moravu. Ve válce třicetileté byla obec zničena úplně a to podruhé. 0byvatelé, kteří zůstali, postupně budovali svou osadu potřetí a to mezi oběma dřívějšími místy, kde stojí dodnes. Bylo to okolo rohu 1656. Rohu 1687 zemřel poslední mužský člen rodu pánů ze Zástřizel a Mistřín se stal majetkem Františka Libštejna z Kolovrat. Roku 1888 se dostal mistřínský statek do rukou hrabat Seilernů, kteří je drželi až do parcelace v roce 1924.

Jméno Mistřín se vykládá z bulharského jména Mitrov. Jedna z pověstí, které se v Mistříně udržely, vypráví o vzniku jména této osady toto:
V době, kdy dleli na Velehradě sv. Cyril a Metoděj, přišli jedenkrát na své misijní cestě také do Mistřína, který byl v tu dobu malou osadou beze jména. Když zjistili, že většina osadníků je s křesťanským učením obeznámena, poučili je a pokřtili a chtěli jim posvětiti kapličku. Tu je osadníci prosili, aby jim posvětili dřevěný kostelík, který si sami narychlo ze dřeva zbudovali.

Apoštolové se velice podivili, jak pěkně a přitom rychle si osadníci kostel postavili. Vyhověli jejich přání a kostel posvětili. Řekli prý při tom: „To jsou opravdoví mistři.“ Pověst o tom se rozšířila do okolí a osadě, která do té doby neměla názvu, počalo se říkati „Mistři – Mistřín“. Kde tento kostelík osadníci postavili, pověst neříká, ale mluví-li tato pověst pravdu, tu jistě byl kostel postaven na polích, nazývaných nyní Kostelíky, kde byl v pozdější době postaven kostel z cihel a z kamene, o němž jest zachována písemná zpráva v archivu kláštera velehradského. Tolik podle pověsti o názvu osady Mistřín.

Svatobořice-Mistřín
Původní dvě obce se v roce 1964 sloučily.

V obci je barokní kostel z roku 1743, socha sv. Floriána z roku 1745, dílo vídeňského sochaře J. K. Schletterera, který vytvořil sochařskou výzdobu před milotickým zámkem, sousoší sv. Anny z roku 1791 od jeho žáka 0ndřeje Schweigla, sochaře z Brna. Dvě kamenné hlavy s podobou starořímského boha Januse s dvěma tvářemi z poloviny 17. století – „svatoborské opice“. Nejstarší dochovanou stavbou v obci je zvonice z roku 1719. Stavba základní školy ve Svatobořicích naproti dvora byla dokončena a zahájeno vyučování v roce 1906 (90 let). Na místě dnešní textilky byl za druhé světové války internační tábor. Stálá výstava prací vězňů je nyní v základní škole.

V obci se udržují bohaté folklorní tradice, po stránce kulturní a národopisné patří obec do oblasti Slovácka, která je známá typickou lidovou architekturou, krásným kyjovským krojem, písněmi a tanci. Dnes především mládež užívá slavnostní lidový oděv hlavně při obřadních a slavnostních příležitostech, jimiž obec během roku pravidelně ožívá. Patří mezi ně nejen slavnosti rodinné nebo církevní, ale též zvyky výročního lidového zpěvu. Krojované hody, vinobraní, dožínky, fašaňk i Vánoční koleda. Nejvíc užívají našich krojů členové domácích národopisných souborů a lidových hudeb, ať už se jedná o Národopisné soubory Lúčka“, „Mistřín“, „Slovácký krúžek“, dětská Podkověnka a Krušpánek. Mužský pěvecký sbor, Dechovou hudbu „Mistříňanka“, Varmužovu cimbálovou muziku, Cimbálovou muziku Ladislava Pavluše a Chrámový sbor. Ti všichni užívají našich krojů při svých vystoupeních doma ale i v zahraničí. V obci žil také do nedávna akademický malíř Vladimír Vašíček.

Pamětihodnosti obce
Naše obec nemá sice žádných historických pamětihodností, které by přitahovaly cizince, ale něco přece má, co ji do jisté míry zpopularizovalo. Jsou to tzv. „svatobořické opice“, které jsou známy široko daleko. Dnes tak nazývají lidé dvě hlavy zpodobňující římského boha Januse. V římské mythologii to byl bůh vchodu a odchodu, zobrazován vždy s dvěmi tvářemi obrácenými k východu a k západu. Tyto sochy jsou umístěny na pilířích brány horního dvora. Jsou to kamenné plastiky pocházející asi ze 17. století.

Dříve tam stávaly dvě zvířecí sochy – medvědů, držících znak pánů ze Zástřizl. Lid je prostě nazval opicemi. Při přestavbě brány byly sochy odvezeny do zámku v Miloticích a znak zazděn do budovy panské sýpky, kde je až dodnes. A tak se pojmenování svatobořické opice přeneslo na tyto dvě zmíněné hlavy, prý pocházející ze sochařské výzdoby kamenného mostu, který spojoval vjezd s vodní tvrzí, jež stávala v místech hlavní budovy bývalého JZD.

Na kraji ulice „Hliníku“, hned u samé silnice, stojí malá kaplička z 18. století. V dřívějších dobách tam stávala českobratrská modlitebna, kterou nechal postavit kolem roku 1566 tehdejší majitel panství, pan Jaroš Morkovský ze Zástřizl. Modlitebna zanikla v roce 1612. Posledním kazatelem tam byl kněz Martin.

Další podobná kaplička asi z roku 1700 se nachází „u Zmole“. Je to spleť uliček,  položená za humny vesnice. V těchto místech v dřívějších dobách býval hřbitov.

U rozcestí k nádraží stojí socha sv. Anny, pocházející z roku 1791, kterou zhotovil sochař Schweigel z Brna (1735-1812).

Před hlavním vjezdem do dolního dvora stojí socha sv. Floriána, kterou vytvořil v roce 1745 vídeňský sochař Jacob Christoph Schletterer, autor sochařské výzdoby na bráně do milotického zámku.

Uprostřed vesnice je stará zvonice z roku 1719, v jejímž přízemí je malá kaplička. Sluneční hodiny z ní byly odstraněny při opravě roku 1953 a znovu obnoveny v roce 1998.

V obci je pozdně barokní kostel Navštívení Panny Marie, vysvěcený milotickým děkanem P. Karlem Kryštofem Ležatkou 2. července 1743. Stavba věže byla zahájena v roce 1767 a po dokončení byla posvěcena spolu s nově založeným hřbitovem olomouckým kanovníkem a později proboštem P. Ludvíkem Serrenyim 10. srpna 1770. 

Sochu sv. Trojice v Mistříně na Vyhnálově nechal postavit rolník Jan Hudec roku 1876.

Socha sv. Jana Nepomuckého v Mistříně je pravděpodobně z roku 1900.

Sochu Panny Marie Růžencové za Mistřínem směrem k Šardicím zbudoval roku 1925 Basil Němčanský.

Sochu Panny Marie Lurdské ve Svatobořicích - Vrbátkách zbudoval roku 1926 Josef Kyněra

Socha sv. Václava v parku u farního kostela byla postavena v roce 1929 k tisícímu výročí jeho smrti.

Nejstarší škola ve Svatobořicích (z roku 1864) byla ve staré panské budově. Nová budova školy ve Svatobořicích byla dokončena roku 1906 v místech, kde v minulosti stál - v té době již zaniklý - svatobořický zámeček.

V nejstarším stromům v obci patří u zdravotního střediska stojící lípa (asi 200 let stará).

Turistické stezky
V Mikroregionu Nový Dvůr, v němž se nachází i naše obec, jsou dobré podmínky pro rozvoj turistického ruchu. Téměř každou obcí mikroregionu prochází značená pěší turistická trasa. Je zde také hustá síť značených cykloturistických tras. Je reprezentována především Moravskými vinařskými stezkami. Přes Ratíškovice, Vacenovice, Milotice a Skoronice do Kyjova vede páteřní trasa Moravská vinná, která se potom obloukem vrací a prochází i Vlkošem. Pět obcí regionu je tedy spojeno touto dálkovou páteřní trasou, vedoucí ze Znojma do Uherského Hradiště. Z této trasy odbočuje ve Vacenovicích vinařská stezka Podluží, v Miloticích Mutěnická vinařská stezka a ve Vlkoši Kyjovská vinařská stezka. Mikroregion Nový Dvůr je tak „uzlem“ Moravských vinařských stezek, což odpovídá jak významu jeho vinařské tradice, tak vhodnosti území pro rekreační cykloturistiku.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.svatoborice-mistrin.cz/index.htm, na kterých najdete další informace.