Milotice

Milotice

Sídlo panství, které bylo po třicetileté válce v majetku uherského rodu Serényiů. V Miloticích se nachází renesanční zámek z druhé poloviny 16. století, v letech 1720 - 1725 barokně přestavěný. Návštěvník si může prohlédnout zámecký areál s čestným nádvořím, jízdárnou, konírnou, dvěma oranžériemi, francouzským parkem a přilehlou bažantnicí se salety. Zámeckou instalaci doplňují sezónní výstavy, galerie obrazů a vín.

V Miloticích se zachovává tradice hodů a proslulé košty vín. Koná se tu Národopisný festival kyjovského Dolňácka v mezidobí Slováckých roků v Kyjově, a to v přírodním areálu vinných sklepů Šidleny a v zahradě zámku. V obci působí dechová hudba, cimbálová muzika, Dětská cimbálová muzika, dětský kroužek a Slovácký soubor. V katastru je přírodní rezervace Písečný rybník se třemi ostrůvky a zachovalou flórou (lekníny, stulíky) a faunou, též přírodní rezervace Horky s chráněnou stepní teplomilnou květenou (hlaváček jarní).

Státní zámek Milotice
Pro dějiny baroka na Moravě je příznačná geografická blízkost dvou center dobového uměleckého snažení. Vídně a Prahy. V této epoše byla Morava označována jako provincie, či periferie. Přitom oba pojmy označují něco jiného - provincie má své vlastní dějiny. Zatímco periferie mnohdy předbíhá tvorbu centra, provincie se za ní opožďuje. Milotice jsou současně periferní i provincionální. Hranice těchto kategorií prochází mnohdy jedním uměleckým dílem, jakým je právě složitý a postupně vznikající komplex Milotického zámku.

Historie
Milotice leží na území, které patří ke karpatské soustavě a tvoří je starotřetihorní pásmo. Podnební podmínky vyplynuly ze zeměpisné polohy. Převažující západní větry způsobují mírná letní i zimní období. Působení studeného baltského podnebí znesnadňuje chřibská a ždánická vrchovina. Půdní a klimatické poměry umožnily vznik středoevropské lesostepi. V údolích a nížinách se původně vyskytovaly lužní lesy a močály, případně slatinské louky. Svou optimální geografickou polohou byla tato oblast předurčena k tomu, aby se zde člověk usazoval již od nejstarších dob. V samotných Miloticích byly objeveny ojedinělé kusy paleolitické pazourkové industrie, z doby bronzové pak menší pohřebiště kultury únětické a byly odkryty hroby Keltů.

Milotice svým názvem (koncovka - ice) a rozsahem katastru nepřímo dokládají, že náleží k nejstarším osadám oblasti. Byly pojmenovány po svém dávném vlastníku - Milotovi. Počátek obce lze s jistou pravděpodobností klást nejpozději na přelom 11. a 12. století. Písemné zprávy jsou však až z r. 1341, kdy je připomíná plebán milotického kostela Hermann, od nějž pochází rukopisný misál, v němž se dochovaly dva seznamy tzv. železných krav.

Roku 1360 drželi Milotice bratří Zd. a Čeněk z Ronova, příslušníci rodu Hronoviců. V Miloticích sídlili na tvrzi. Byla to bloková stavba z kamene obehnána zdí , palisádou a vodním příkopem. Pozůstatky těchto vodních příkopů se dochovaly do dnešní doby.V osmdesátých a devadesátých letech 14. stol. došlo k mocenským zápasům uvnitř lucemburské dynastie. Roku 1400 Milotice svým vojskem obsadil král Zikmund Lucemburský, který se podílel na vzájemných třenicích příslušníků rodu. 1412 jsou Milotice zapsány Janovi z Moravan.

Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů, kteří si po roce 1427 zřídili kolem tvrze opevněný tábor. Rytíři z Moravan neučinili nic podstatného ve prospěch rozšíření milotického statku, zasloužili se však o pevnostní zlepšení milotické tvrze. Zbyněk z Moravan, zástavní držitel Polešovic, dal někdy v letech 1428-1435 z tamního pobořeného, pozdně románského kostela vybírat kamenné kvádry, které byly dopravovány do Milotic a použity na fortifikační práce.

Po pánech z Moravan přichází do Milotic páni z Kravař, páni z Ojnic, Zástřizlové, Žerotínové. V roce 1572 se stává dalším majitelem Milotic Václav Hagvic z Biskupic. Tehdy je také uveden popis hospodářského zázemí. Panský dvůr zvaný Nový, rybník Písečnej, rybník nad tvrzí, rybník Dolní pod tvrzí se šesti haltéři, mlejn, hora viniční - slove Horky, vinohrad panskéj - slove Petráš.

K roku 1586 bylo milotické zboží zapsáno v zemských deskách Bernardu Ludvíkovi Tovarovi z Enczesfeldu. Zvýšené příjmy vrchnosti vyplývající z vlastního podnikání, zejména z rybnikářství a vinařství, byly zcela jistě jedním z podnětů k přestavbě staré vodní tvrze v moderní renesanční zámek.
Od roku 1600 se na Miloticích vystřídalo mnoho majitelů. V roce 1619 se stal držitelem panství Václav Albrech z Valdštejna, ale i ten je držel pouhé 4 roky.

Neustálými převody ztrácelo panství na ceně. 4. srpna 1648 zadlužené a zcela již zpustošené panství prodala Maxmiliána roz. z Harrrachu za pouhých 35.000 zl. tehdejšímu držiteli rozsáhlého majetku na moravsko-uherském pomezí, Světlova a Sehradic, Gabrielovi Serényimu z Malého Serénu. Serényiové byli na Miloticích až do roku 1888. Gabriel Serenyi v letech 1648 - 1656 převádí do zpustlého milotického panství část populací ze svého světlovského panství.. Noví příchozí tak vtiskli Miloticím a přilehlým osadám svůj ráz, patrný jak v kroji, tak i nářečí. Dolský dialekt vystřídalo moravskoslovenské nářečí.

Roku 1888 získala Milotice hraběcí rodina Seilern Aspang v osobě Františka Karla Seilerna.Byl poslancem za katolickou stranu na zemském a říšském sněmu a významným činitelem v oblasti hospodářského podnikání i v otázkách národních. Podporoval českou menšinu ve Vídni a financoval zde i českou školu.Byl presidentem moravské agrární a průmyslové banky. Jeho dědicem se stal r. 1916 Dr. Ladislav Seilern, který byl zakladatelem a účastníkem hornického a elektrárenského společenství v Miloticích.

Poněvadž byly Milotice sídlem panství, byly zde poměrně příznivé sociální a hospodářské poměry. Bylo zde hodně polí, luk a pastvin, které umožňovaly plynulý chov dobytka. Vedle pěstování obilí, pohanky, prosa a luštěnin, se chovali ovce, skot, prasata a drůbež. Už v době pobělohorské zde bylo rozšířeno vinařství, rybniční hospodářství. Díky panství měla část obyvatelstva také možnost živností, které byly uplatňovány na velkostatku.

Milotice se koncem 19. století staly místem rušného společenského života. Roku 1867 vzniká zásluhou místního faráře Fr. Webra Občanská záložna, byla zde cihelna, lihovar, r. 1878 vznikl Čtenářský spolek. V roce 1893 byla vystavěna škola, 1894 odbor Matice hodoňské, 1898 - Hasičský sbor, v roce 1911 byl kostel vystavěný na místo starého r. 1697 - 1703 "okrášlen " novou věží. V roce 1913 - založen odbor Národní jednoty, 1913 - Spolek ku pojišťování skotu, 1. 9. 1913 byla provedena elektrifikace obce, 1919 - vznikla Venkovská omladina, 1917 - založena Důlní a elektrárenská společnost, 1920 - Orel, 1924 - v obci zbudován telefon, 1928 - ustálena automobilová doprava na trati Kyjov-Milotice-Vacenovice, 1933 - utvořen Sportovní klub a Poradna pro ochranu matek a dětí, 1934 - založena těžební společnost zemního, plynu a nafty, 1943 - Tomáš Baťa zakoupil důl Žofie - těžba hnědého uhlí, 1943 - zřízena kompresní stanice pro plnění bomb methanem, 1950 - vznik JZD.

V šedesátých a sedmdesátých letech byla v obci vystavěna nová Základní devítiletá škola, zdravotní středisko, kulturní dům. Milotice jsou tedy obec, která má dlouhou historickou minulost, jež se prezentuje barokním zámkem s parkem a bažantnicí, střed vesnice patří barokní stavbě kostela Všech svatých, k němuž patří především protější milotická fara z poč. 18. století. Také pečetní znak Milotic měl bohatou náplň. Podle typáře z r. 1624 byl v horní části vinný keř a dva obilné klasy (jeden žitný, druhý ječmenný), ve spodní části bylo rádlo. Matriky obce jsou vedeny od r. 1600, pozemkové knihy od r. 1783. V současnosti má obec schválené obecní symboly prapor a znak.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.milotice.cz/, na kterých najdete další informace.