Mutěnice

Mutěnice

Mutěnice leží ve zvlněné krajině jihovýchodní Moravy v nadmořské výšce 170-265 m, 11 km od Hodonína. Katastrem protéká Mutěnický potok a řeka Kyjovka. Na této řece, východně od obce se nachází rybniční soustava Zbrod.

Území severně od Mutěnic, převážně jižně orientované svahy, je porostlé rozsáhlými plochami vinic. Rozlohou katastru a plochou vysázených vinic patří Mutěnice k největším obcím okresu Hodonín. Geografická poloha obce s velkými plochami vinorodých strání dávají právo hovořit o Mutěnicích jako o srdci vinařského kraje. Vinohradnické oblasti jižní Moravy jsou vhodné pro pěstování révy vinné.

Jsou charakterizovány poměrně vysokými teplotami v letních měsících a nízkými zimními teplotami. Tato všeobecná charakteristika je zvlášť platná pro lokalitu Mutěnice. Mutěnický viniční katastr je rozdělen na pět viničních tratí: Vyšicko, Mutěnská hora, Úlehle, Hraničky a Dubňanská hora.

Mezi pracovitým lidem této obce se vinařská tradice dědí z otců na syny, téměř každý vlastní vinohrad a vinný sklep. Raritou Mutěnic je lokalita s téměř pěti sty vinnými sklepy v části obce zvané „Bůdy“. Každý z těchto sklepů má osobitý ráz, většina z nich je zdobena slováckými ornamenty.

První písemná zmínka o Mutěnicích je zaznamenána v Moravských zemských deskách v Brně a váže se k roku 1367. Vlastní zakládací listinu obce se však dosud nepodařilo objevit.

V obci jsou uchovávány folklorní tradice umocněné podlužáckými kroji, slováckými písněmi a tanci. Důkazem toho je kulturní život v obci. Z jara jsou to velikonoční svátky, kdy „šlaháči“ v krojích i v civilu chodí na šlahačku za děvčaty. Svátek Božího těla a Božského srdce, kdy prochází obcí průvod ke čtyřem oltářům a v neposlední řadě Kateřinské hody - svátek vysvěcení kostela sv. Kateřiny. Hody se konají vždy poslední neděli před adventem a trvají čtyři dny. Začínají již v sobotu taneční zábavou, pokračují v neděli slavnostní mší svatou a po obědě krojovým průvodem pro stárky a na radnici pro povolení hodů - hodové právo. Zpívá se a tancuje až do pondělního rána. Po obědě následuje krojovaný průvod z „dolního konce“ a večer patří „ženáčům“. Hody vrcholí úterní zábavou s recesí domácí krojované chasy.

Svůj post si již za léta trvání vydobyla i přehlídka mládežnických dechových hudeb Pod mutěnským vinohradem, která se koná každý rok v měsíci červnu.

Další velká akce probíhá vždy první víkend v září pod názvem Mutěnické vinařské dny s tradiční scénkou „zarážání hory“, bohatým kulturním programem a ochutnávkou vín a burčáku spojenou s návštěvou vinných sklepů. Na akcích spojených s vinařstvím se podílí i Vinařský spolek Mutěnice, který, ač se schází a pracuje již mnoho let, jako samostatná organizace je registrován až od roku 2003.

Historie
Obec Mutěnice vznikla patrně vnější kolonizací, na níž participovali v oblasti i templáři, jimž Mutěnice náležely ve 13. století společně s Čejkovicemi. Mutěnické a čejkovické panství patřilo do roku 1312 Johanitům, kteří měli své sídlo ve Strakonicích v Čechách, ti své osady nespravovali sami, ale pronajímali je. První písemná zmínka o obci pochází dle obecní kroniky z roku 1367, kdy je datován záznam v zemských knihách v Brně. Tehdy Alžběta Herburgská, jeptiška z kláštera augustiánek v Brně, darovala mutěnickému faráři Michalu Damasovi pozemky. Roku 1368 zeman Přech z Uhřic, jinak z Mutěnic se podělil o své statky s vladykou Bolkem Peškem z Mutěnic. V roce 1461 velmistr řádu a vratislavský biskup Jošt zastavil tyto statky Mikuláši Bystřickému z Ojnic na Kroměříži a jeho bratru Janovi, za 1300 zlatých moravských i s patronátem.

Roku 1493 založil Vratislav z Pernštejna rybník v Jarohněvicích, který zatápěl pozemky poddaným lidem mutěnským, proto jim pan Vratislav vykázal jiné pozemky na poli kapánském při hranicích čejčských se svolením obojích majitelů.

Století 15. bylo obdobím pustošivých válek. Největší škody hodonínskému regionu způsobily války česko-uherské v 2. polovině 15. století (1468 - 1470) mezi Jiřím z Poděbrad ( a pak Vladislavem II. ) a uherským králem Matyášem Korvínem, které na Slovácku znamenaly zánik četných obcí a osad, když obyvatelé osad byli odvedeni, osady vypáleny ( např. Kapanice mezi Dol. Bojanovicemi, Čejkovicemi a Mutěnicemi (les. revír Kapansko), Kuničky, Potvorovice, Jarohněvice, Mokroňovice, Čejč). Tehdy byly zničeny téměř všechny kulturní památky v kraji. Někteří obyvatelé se zachránili v lesích a po válce zbudovali nové osady.

Nejstarší dochovaný dokument hodonínského archivu, zmiňující se o Mutěnicích, spadá do období před třicetiletou válkou. Je to tzv. katovská listina z 26. ledna 1613, podle které se město Hodonín a obce Ratíškovice, Dubňany, Mutěnice, Hovorany, Dolní Bojanovice, Lužice a Těšice usnesly z poručení pana Melichara z Bohušovic, úředníka z hodonínského panství, že budou přispívat penězi na náklad spojený s popravou zločinců.

Od roku 1559 byl majitelem Hodonínského panství Čeněk V., číšník královský. Zemřel roku 1590 nezanechav potomků; celý jeho majetek spadl na synovce Jana IV., který své manželce Heleně ze Žerotína roku 1573 upsal 29 000 zlatých na vsích: Mutěnice, Kurdějov, Trutmanice a Brumovice. Po třech letech připsal jí ještě: Ratíškovice, Dubňany, dvůr Jaroňovice (Jarohněvice) s pustou vsí Jaroňovskou, rybník starý i nový Jaroňovský, ves Mutěnice a pustou ves Kapansko v 30 000 zl.

Počátkem 17. století docházelo ke vpádům Bočkajovců-hajduků s podporou Turecka a Tatarů na Moravu. První ničivý vpád po povstání Bočkajově byl do Pomoraví proveden v květnu 1605, kdy byl okolní kraj zpustošen, pustošení kraje a vypalování obcí pokračovalo pak dále ke Slavkovu a Brnu. Obyvatelstvo hromadně prchalo do širokého okolí, kde bylo dále pronásledováno, olupováno a vražděno. Moravští stavové organizovali obranu proti Bočkajovcům. Nejvyšším velitelem byl jmenován zemský hejtman Karel z Lichtenštejna, obrana však byla neúčinná a za přihlížení vrchního velitele pokračovaly vpády a pustošení až do srpna 1606. Mír byl uzavřen 23. června 1606 ve Vídni tento potvrdil císař Rudolf II. dne 6. srpna. Uzavřený mír byl po několik generací základem církevních a politických poměrů plné autonomie v zemské správě a všeobecné amnestie.

Obyvatelé, kteří se vrátili do původních obcí, našli spáleniště. Rozmohl se mor, který vyčerpanou zemi dále oslabil.¨České stavovské povstání proti Habsburkům v roce 1618 a následná 30-ti letá válka přinesly zemi další utrpení. Po bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 následovaly boje na hranicích moravsko-uherských, kdy Hodonín nesmírně trpěl.

Od roku 1628 trpělo hodonské panství válečnými událostmi méně než v letech předchozích, došlo tedy pod majetkem Žampachovým k částečnému zvelebení statků, přesto však docházelo k rozmíškám zejména s čejkovskými jezuity. Koncem r. 1639 Zdeněk ze Žampachu zemřel bezdětek. Hrabství hodonské zdědil synovec Jindřich Burian, manžel Františky Eleonory z Montrochieru. Také za jeho panování nezůstalo hodonínské panství ušetřeno válečných událostí.

V Mutěnicích bylo v roce 1618 na začátku třicetileté války 640 obyvatel v 94 domech, po válce v roce 1648 zůstalo 150 obyvatel ve 24 domech. Za války zanikla fara i škola, kostel byl zcela zpustošen, opraven byl až v roce 1668.

Začátkem 18. století zaplavili moravské Slovensko uherští povstalci Rákóczyho, Kuruci. V červenci 1705 vpadli na území hodonské, kde pustošili kraj; odraženi byli u Kyjova a u Rohatce, poraženi byli v roce 1710 císařským vojskem u Vadkerta v novohradské stolici. Ještě několik let poté bylo obyvatelstvo napadáno loupeživými tlupami.

Roku 1712 zemřel kníže Jan Adam z Lichtensteina a zanechal panství hodonské svým dcerám Marii Alžbětě vévodkyni holštýnské, ovdovělé Lichtensteinové a Marii Antonii hraběnce Czoborové, která koupila sestřinu polovici za 400 000 zlatých a stala se majitelkou Hodonína. Provdala se podruhé za hr. Karla Hrzana z Harasova r. 1731. Hraběnka Marie Antonie byla velmi pobožná, z její doby pochází řada uměleckých památek, mj. kříž u Zbrodské myslivny. Hraběnka Lichtensteinová zemřela r. 1750.

Poslední vůlí poručila panství svým dětem, Josefu Czoborovi a Marii Antonii, ovdovělé kněžně Cordoně. Hrabě Czobor odkoupil sestřin podíl, ale své statky uherské i panství hodonské zadlužil tak, že přišel do konkursu. Panství hodonské pak koupil 25. července 1762 od zemského soudu jako správce konkursní podstaty císař František Lotrinský za 1 005 500 zlatých; od té doby bylo majetkem císařské rodiny až do 19. dubna 1919, kdy bylo zabaveno ve prospěch republiky Československé.

V roce 1805 po bitvě u Slavkova poražené carské vojsko ustupovalo mimo jiné i přes Mutěnice, kde prováděli rabování, ušetřen nebyl ani mlýn a myslivna na Zbrodě.

Roku 1850 se stal Hodonín střediskem soudního okresu a sídlem okresního soudu i střediskem berního úřadu. Hodonský okres zahrnoval obce: Dolní Bojanovice, Čejč, Čejkovice, Dubňany, Hovorany, Josefov, Lužice, Mikulčice, Mutěnice, Starý a Nový Poddvorov, Prušánky, Ratíškovice, Terezín a Těšice. V roce 1855 byly v místech soudních okresů politicko-soudní úřady, které byly v platnosti do roku 1867, kdy byla provedena nová správní reforma. V roce 1869 byl zřízen hodonínský politický okres se soudními okresy v Hodoníně, Strážnici a Břeclavi (tento stav zůstal v platnosti do roku 1948).

Státní silnice přes Mutěnice byla postavena r. 1835. Železná dráha ze Zaječí Mutěnicemi do Hodonína je z roku 1896 a odbočka z Mutěnic do Kyjova je z roku 1900. Roku 1896 byla vystavěna nákladem obce radnice na poschodí.

V bývalé staré cihelně za oborou v chalupě č. 120 bydlil v mládí pozdější president TGM, když se tam jeho rodiče přistěhovali v r. 1852. Chalupa byla bouří zničena r. 1919.

Penzion "u Urabana" byl postaven nad rotundovým vinným sklípkem, který je zároveň i jeho součástí. Zveme Vás do podzemního sklípku, kde můžete posedět při pohárku dobrého moravského vína mezi tradičními vyřezávanými sudy.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mutenice.cz/, na kterých najdete další informace.