Veselí nad Moravou

Veselí nad Moravou

Město Veselí nad Moravou patří z hlediska územně - správního členění do okresu Hodonín, Jihomoravského kraje. Město Veselí nad Moravou má velikost 3 569 ha a skládá se ze čtyř katastrálních území: Veselí nad Moravou, Veselí – Předměstí, Zarazice a Milokošť.

Město Veselí nad Moravou leží v blízkosti chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a blízko přírodního parku Strážnické Pomoraví.

Město Veselí nad Moravou se aktivně zapojuje do mezinárodních partnerských vztahů se slovenskými Malackami, s italským Crespellanem a polským Žninem. Spolupráce s družebními městy spočívá v organizaci sportovních a kulturních akcí, spolupráci kulturních výměn a prezentací umění a vzájemné aktivní účasti měst na slavnostech družebních měst.

Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Obec je je zřízena na základě zákona o obcích 128/2000 Sb. v platném znění.

Město Veselí nad Moravou je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Město vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

Město pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech.

Občanem města je fyzická osoba, která je státním občanem České republiky, a je v obci hlášena k trvalému pobytu.

Město spravuje své záležitosti v samostatné působnosti a řídí se zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány. Na základě pověření vykonává státní správu na území Města Veselí nad Moravou a ve stanovené spádové oblasti

Historie
Původní veselská osada ležela na levém břehu řeky Moravy při dopravní cestě ze severu na jih podle toku řeky. Tato cesta byla nazývána "svobodná cesta královská". Původní veselský hrad, v podstatě vodní pevnost, měl za úkol zabezpečovat přechod na pravou stranu řeky po písečné lavici směrem k Písku. Je pravděpodobné, že veselská vodní pevnost byla v 11. století jednou z uherských pohraničních pevností podél řeky Moravy, v místech častých střetů mezi českými a uherskými vojsky.

Po ovládnutí kraje českými panovníky byla stejně jako další hrady a města při řece Moravě (např. Hradiště, Strážnice aj.) záštitou proti nájezdům z východu. Pevnost veselského hradu je doložena zprávami o jeho obléhání a dobývání v roce 1315 vojsky Jana Lucemburského zpět pro český stát od uherského šlechtice Matúše Čáka Trenčanského. Hrad byl v té době pravděpodobně opevněn kamennou zdí nebo vysokým hliněným náspem,zpevněným dřevěnou konstrukcí.

Prvním písemně doloženým držitelem Veselí byl komorník břeclavského kraje z let 1248 až 1259 Sudomír. Byl zván po Veselí na listině Přemysla Otakara II. z 21. srpna 1261. Po smrti Sudomíra bylo Veselí dále v soukromých rukou, snad Sudomírových potomků. Svědčí o tom snad i název zaniklé osady Sudomírky, název dnešní ulice, i jméno nedaleké vesnice Sudoměřice. Po vymření Přemyslovců není majitel několik desítek let znám. V první polovině 14. století byli držiteli Vartemberkové po nich od druhé poloviny tohoto století Šternberkové. Pravděpodobně Petr ze Šternberka založil v druhé polovině 14. století na ostrově před hradem město.

Název město - civitas - je pro Veselí doložen v roce 1396. Jeho jádrem bylo dnešní Bartolomějské náměstí a vedle významu vojenského k jeho založení přispěl i význam obchodní, tj. potřeba oživení ruchu na uherské cestě. Od této doby existovaly obě části - samotné město Veselí i starší Předměstí Veselí - vedle sebe jako dva samostatné a samosprávné celky. Od roku 1423 se stalo Veselí předmětem uplácení císaře Zikmunda. (Pobýval na veselském hradě i se svou chotí prokazatelně dvakrát v dubnu roku 1422 při tažení proti jednomu ze dvou středisek husitského hnutí v nedalekém Ostrohu.

Druhým střediskem byl tábor na ostrově u Nedakonic, který zanikl koncem roku 1421. V roce 1437 se domáhá dědických práv Zdeněk ze Šternberka, který však Veselí již v roce 1442 prodává. Od té doby docházelo k častým změnám majitelů veselského panství i ke změnám v jeho velikosti. 27. července 1469 došlo u Veselí k neúspěšnému střetu strážnického pána Jindřicha z Lipé s vojsky Matyáše Korvína, při kterém byl zajat na veselských loukách kníže Viktorin, syn krále Jiřího z Poděbrad. Avšak nejpozději v roce 1470 bylo Veselí opět v rukou krále Jiřího, který zde pobýval 6. srpna tohoto roku.

O rozvoj panství se zasloužil především Hynek Bilík z Kornic, za kterého došlo v letech 1526 - 1551 k největšímu rozvoji tradičního rybníkářství, doloženého už ve 14. století. Byl podle zprávy z roku 1535 stavebníkem jednoho ze dvou mostů nahrazujících dosavadní přívozy. Dochází rovněž k prvním přestavbám hradu na zámek. Hynek Bilík z Kornic je pohřben v tehdejším kostele sv. Bartoloměje na Předměstí (dnes kostel P. Marie). Jako pevnost je pozdější zámek uváděn ještě v letech 1530 a 1562. Strategický význam hradu se udržel i po postupných úpravách a přestavbách na jednopatrový zámek až do 18. století. Od doby předbělohorské se plně rozvíjejí řemesla. Jsou to především hrnčíři, bednáři, koláři, podkováři, soukeníci, kožešníci, pekaři, řezníci, ševci, krejčí a další. Postupně jsou ustavovány jednotlivé cechy.

V roce 1624, po konfiskaci majetku Vojskú z Bogdunčovic pro účast na českém stavovském povstání a po celé 17. století dochází ke sporům o držení veselského panství mezi potomky Tomáše Bosnyáka z Magyarbelu, Mikuláše Pazmáně z Panasu a Rottaly. 22. července 1707 koupili panství Maxmilián a Maxmiliána Želečtí z Počenic. Tito jsou zakladateli servitského kláštera s kostelem Svatých Andělů strážných. Po jejich smrti a smrti Jana Felixe Želeckého, Maxmiliánova bratra, zdědili panství v roce 1731 Chorinští z Ledské.

Poslední z jejich rodu opustil veselský zámek v dubnu 1945 a jeho potomci dodnes žijí ve Vídni. Za prvního z Chorinských, Františka Karla, byl postaven ve městě nový kostel sv. Bartoloměje, vysvěcený 8. září 1741. Jeho syn, František Jan, provedl zásadní přestavbu zámku, upravil park a zahrady, vznikající už za Hynka Bilíka z Kornic. Starší bratr Františka Jana, Matěj František (1720 - 1786), byl prvním biskupem brněnským. Na kněze byl vysvěcen ve veselském kostele Svatých Andělů strážných 3. dubna 1743.

V roce 1879 byla postavena úzkokolejná dráha (rozchod kolejí 800 mm), využívána především pro hospodářskou činnost, ale i pro spojení s železniční tratí Vídeň-Krakov. Hospodářský rozvoj Veselí souvisí s budováním dráhy Brno-Trenčanská Teplá. Vznikají nové pracovní příležitosti, rozvíjí se činnost spolková i společenský a kulturní život. Bližší označení, tj. Veselí nad Moravou, bylo poprvé použito v roce 1883 a ustálilo se pro název železniční stanice. Název se začal používat všeobecně, i když k vlastnímu spojení dosavadních částí dnešního města došlo až 27. června 1919. Tehdy bylo spojeno Předměstí, Město a Židovská obec. V roce 1887 je postavena železniční stanice vlárské dráhy, v roce 1891 zprovozněna trať Veselí-Kúty a v roce 1927 Veselí-Myjava (v r. 1929 až do Nového Mesta nad Váhom).

Zemská regulační správa, zřízená ve Veselí-Předměstí v roce 1911, začala se systematickou regulací řeky Moravy, dokončovanou zejména v letech 1926-1936. V těchto letech byl vybudován závlahový systém luk a zprovozněn tzv. Baťův plavební kanál. V roce 1913 byl starý mlýn u zámku přestavěn Bedřichem Chorinským na elektrárnu. (Vodní mlýny jsou doloženy ve Veselí již od středověku.). V roce 1919 byl založen dřevařský podnik Beer a Žádník, vyrábějící od roku 1925 nábytek, jehož výroba pokračuje dodnes v podniku Venaz. Od roku 1926 je bratry Reichsfeldovými zahájena výroba obuvi, pokračující nepřetržitě také i dnes. Od 10. června do 29. července 1930 ve Veselí nad Mor. Mezinárodní Škola umění (Intcmational School of Art) uspořádala kurs pro studium lidového umění, kterého se zúčastnilo 28 amerických učitelek a národopisných pracovnic. Tento kurs se konal i po následující tři roky.

Za druhé světové války bylo Veselí jedním z východisek pro útěk mnoha významných osobností, včetně vojenských, na Slovensko, tzv. "generálská linka". Převodů se zúčastnili i veselští občané, z nichž mnozí svoji aktivitu zaplatili životem, např. Jan a Jaroslav Andrýskovi, MUDr. Josef Hlobil a další. Město bylo osvobozeno 24. dubna 1945. V letech 1949-1960 je Veselí okresním městem. V roce 1950 je připojena obec Milokošť a v roce 1954 Zarazice. Od roku 1961 je budován největší průmyslový podnik ve Veselí a v okolí - Železárny. Vedle činnosti hospodářské je třeba vzpomenout i záslužné činnosti veselských učitelů Andělína Odstrčila a Josefa Homoly, kteří měli hlavní zásluhu na vzniku muzejní společnosti v roce 1906 a později na otevření první muzejní expozice 2. května 1910.

K poznání života ve Veselí přispěla i učitelka Marie Šantrůčková. O dobudování škol a jejich rozvoj se nejvíce zasloužil řídící učitel Julius Christin, s jehož osobou je spjato zřízení měšťanské školy v roce 1906 a první mateřské školy v r. 1902. Redaktorem publikace "Městys Předměstí Veselí - jeho minulost a přítomnost", vydané ve Veselí v roce 1913 při příležitosti povýšení Předměstí na městys, byl řídící učitel Jan Langášek. Podobně jako on byl později jedním z autorů dosud největší knižní publikace o Veselí ředitel měšťanské školy Bohumil Němeček. (Hurt Rudolf-Němeček Bohumil: Veselí nad Moravou. Dějiny města. Brno 1973.)

Kromě osvětové a spolkové činnosti působí ve Veselí i umělci, z nichž je třeba vzpomenout zakládajícího člena Sdružení výtvarných umělců moravských (1907) Ludvíka Ehrenhafta (1872 - 1955). Později pak mimo jiné malíře Ladislava Leitgeba, F. M. Lejčka, Karla Benedíka (rodák z nedalekých Kozojídek, rovněž vynikající restaurátor), sochaře a malíře Jaroslava Kočiše.

Památky

Zámek
stojí na místě středověkého hradu, několikrát těžce poškozen, zejména za třicetileté války. Stavební vývoj ukončen v polovině 19. století za významného přispění vídeňského architekta Františka Schleppse. Hodnotné bylo i vnitřní vybavení, zejména knihovna, sbírka zbraní a obrazárna. Silně poškozen v dubnu 1945 při přechodu fronty. Znovu obnoven po válce.

Zámecký park
má klasicistní dispozici z první poloviny 19. století, půdorys se několikrát měnil, zachována řada dřevin a soustava rybníků.

Kostel Svatých Andělů strážných a klášter servitů
se stavbou bylo započato v roce 1717 tehdejšími držiteli veselského panství manžely Želeckými. První servité byli do kláštera uvedeni 31. srpna 1732. Kostel byl vysvěcen 25. října 1739, práce na něm ukončeny v roce 1764. Po zrušení kláštera 4. listopadu 1784 Josefem II. se stává kostel postupně hlavním veselským kostelem. V roce 1858 prohlášen kostelem farním. V hrobce pod kostelem jsou pohřbeni členové servitského řádu i zakladatelé kostela a kláštera a příslušníci rodu Chorinských.

Kostel sv. Bartoloměje
barokní stavba, postavená v letech 1733 - 1741, na místě tří měšťanských domů. Byl vysvěcen 8. září 1741 a stal se novým veselským farním kostelem. Sochy sv. Františka z Pauly a sv. Jana Nepomuckého - dal je zhotovit ve Vídni u akademického sochaře Fr. Breitenmauera František Kajetán Chorinský. Daroval je v roce 1821 měšťanům, aby je postavili na první zděný most přes Moravu, který městská obec dala postavit v letech 1817-1818.

Kostel Panny Marie
nejstarší kostel na území města. Původně zasvěcen sv. Bartoloměji. Podle dochovaných románsko-gotických prvků na vnější části kostela je jeho vznik datován do konce l. poloviny 13. stol., kdy se v jeho okolí rozkládala původní veselská osada. První písemná zmínka pochází z roku 1373. Po výstavbě nového kostela ve městě (1733 - 1741 ) a jeho prohlášení za kostel farní, sloužil především jako pohřební kaple. Z iniciativy tehdejšího faráře Leopolda Ignáce Thomy byl v roce 1740 opraven a obnoven, později po požáru v roce 1768 znovu obnoven v roce 1783. Hřbitov umístěný v jeho okolí byl zrušen v roce 1834.

Elektrárna
Vodní elektrárna byla vybudována přestavbou mlýnů, kterou provedl hrabě Bedřich Chorinský. Areál elektrárny tvoří dvě budovy s vodními turbinami typu Francis. První turbosoustrojí bylo vyrobeno v roce 1914 rakouskou firmou Voith a jeho výkon je 120 kW. Zajímavostí je převodové kolo, jež má 720 dřevěných zubů. Druhé turbosoustrojí pochází z roku 1927 a jeho výrobcem je Českomoravská Kolben a.s. Soustrojí má výkon 160 kW. Obě jsou v původním stavu a jsou plně funkční.

K bývalé budově mlýna se váže i počátek výroby elektřiny ve Veselí. 30. prosince 1901 se na náměstí rozzářily první čtyři žárovky napájené ze zdroje umístěného ve mlýně.

Cyklistické trasy a stezky na Veselsku
Jednou z možností, jak může návštěvník poznat oblast Veselska, je sednout na kolo a vydat se po značených cyklistických trasách a stezkách na výlet. Malebná krajina s mírně zvlněným terénem bez extrémních střídání nadmořských výšek je přímo ideální pro tuto formu aktivního odpočinku.

Veselskem prochází čtyři cyklistické trasy:
1) Beskydsko-karpatská magistrála
2) Moravská dálková stezka
3) Strážnická vinařská stezka
4) Uherskohradišťská vinařská stezka

V terénu je poznáme podle žlutých směrových tabulí s číslem trasy. Vinařské stezky jsou navíc označeny symbolem znázorňujícím vinný sklípek: Strážnická vinařská stezka modrou ultramarínovou barvou (typickou pro lidové prvky tohoto regionu) a fialovou barvou stezka Uherskohradišťská. Na jejich trasách najdeme několik zastavení, kde si můžeme odpočinout a zároveň se z informační tabule dozvědět něco zajímavého o konkrétním místě.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.veseli-nad-moravou.cz/, na kterých najdete další informace.