Brňany

Brňany

Na sklonku poslední doby ledové - někdy kolem 20 000 l. př. n. l. - putovali pravěcí tzv. magdalénští lovci po Vltavě a dále po Labi, aby na čas zakotvili v poříčí Ohře a založili tu své stanice. Kromě lovu sobů a nosorožců zaměstnávali se i rybolovem v blízké Ohři, která před mnoha tisíci léty oplývala množstvím ryb. Část magdalénských lovců putovala k dnešním Libochovicům, kde zanechala v blízkosti Poplzů své kulturní památky, jiná část směřovala na západ - do prostoru dnešního Žatce.

Jedna ze skupinek magdalénských lovců tábořila při svém putování proti pourdu Ohře v prostoru dnešních obcí Keblic a Brňan a zanechala tu v cihlářské žlutce památku na svůj dávný pobyt: ohniště s nástroji z pazourku a zdobený břidlicový hrot s rytinou říční mihule, která představuje uměleckou památku této doby. V prostoru kudy procházel pravěký lovec, na čas tu i tábořil a zaměstnával se i rybařením, vznikla později osada B R Ň A N Y .

První písemná zmínka o vsi pochází z r. 1057, kdy se jméno vsi objevuje v darovací listině knížete Spytihněva II. Ve 12. století se v Brňanech připomínají páni z Cenkova, jejichž potomci - Oldřich s manželkou Markétou - darovali ves Brňany v r. 1226 premonstrátskému klášteru v Doksanech.

V prosinci 1436 - podobně jako blízké Bohušovice nad Ohří - případly Brňany Litoměřicím, jako odměna krále Zikmunda za jejich hold při jeho vjezdu do královské Prahy. V roce 1456 udělil král Vladislav právo klášteru doksanskému zakoupit všechny jeho bývalé statky. Klášter však v té době nedisponoval žádnými prostředky.

Brňany byly v r. 1474 navráceny klášteru v Doksanech a zůstaly v jeho majetku - kromě krátkého období ve válce třicetileté - až do doby zrušení tohoto kláštera v r. 1782. Podle Dějin konfiskací v Čechách po roce 1618 se připomíná, že Vojtěch Kyšperský Vřesovec z Vřesovic, který byl zúčastněn na vzpouře českých stavů proti císaři v 17. století nabyl v r. 1620 v Brňanech poplužní dvůr s lukami u zaniklé osady Peleš. Jeho jmění "k pokutě za účastenství na vzpouře ujato bylo" a dvůr navrácen vč. vsi Brňany klášteru doksanskému zřejmě v r. 1630. Vojtěch Vřesovec odešel pro náboženské přesvědčení z české země a v r. 1631 se vrátil se saskými vojenskými jednotkami do Čech a ujal se "mocně" statku Brňan. Konfiskační komisí frýdlantskou 25. ledna 1634 "opět odsouzen byl všeho jmění".

V roce 1782 přešla ves pod náboženskou matici, od níž ji koupil plukovník Jakub Wimmer, který působil při výstavbě terezínské pevnosti. Od něho Brňany získal Lexe z Aehrentalu, jehož rod je vlastnil až do vzniku ČSR v r. 1918.

Ze zápisů se dovídáme i některé místní zajímavosti o počasí, živelních pohromách i o úrodě nebo nemocech. V r. 1432, kdy naše krajina byla sužována náboženskými boji, došlo k povodni na řece Ohři a bezprostředně po ní nastalo velké sucho. Od 23. dubna 1432 nezapršelo po dobu více jak dvou měsíců. Po sv. Janu nastala obrovská vedra, že dobytek hynul hladem a žízní a i lidé umírali. Teprve po třech týdnech prý došlo k prudkým lijákům, které trvaly jedenáct dnů a rozvodnily jak Ohři, tak blízké Labe. Voda v tom čase sebrala úrodu z polí, luk, podemlela chalupy, některé z nich odnesla a nadělala množství škod.

Uplynuly desítky let a v r. 1501 se dostavila další obrovská pohroma. Nebývalou povodní byla brňanská osada zcela zničena a lidé si tenkrát sotva zachránili holý život.

Podobně v červenci 1523 následkem vytrvalých dešťů se vylila Ohře z břehů, odnesla ornou půdu a zničila úrodu na polích.

Ve válce třicetileté byla v třicátých létech 17. století ves vypleněna a později švédskými vojsky vypálena podobně jako jiné vsi v okolí. V těchto strastiplných létech došlo v r. 1638 k velké neúrodě a hladu. 1726 celé jako nezapršelo a přes Ohři v Brňanech se dalo přejít pěšky z jednoho břehu na druhý. V roce 1814 panovala zase ukrutná zima, která trvala až do měsíce března, kdy teprve povolila. Dne 14. března toho roku došlo k tak strašnému větru, že trhal rámy z oken, ničil střechy příbytků a způsobil na majetku nesčíslné množství škod.

V roce 1874 panovalo zase velké sucho. Na polích uschlo osení a obilí, pokud vzešlo, bylo poskrovnu. U dobytka se v tomto parném a neúrodném roce objevil mor. V říjnu prý byla obrovská nouze o vodu, která se stala vzácnou a řeky Labe a Ohře téměř vyschly.

Ještě jednu zajímavost zaznamenávají staré zápisy. Jedním z představených kláštera doksanského byl i probošt Sigmund Kohel pocházející z Brňan. Čest své rodné obci nedělal a byl pro své jednání hraničící s bezohledností nenáviděn poddanými doksanského panství. Ti byli proti němu naplněni takovou záští, že klášter v r. 1604 přepadli, vyloupili, probošta Sigmunda svázali, sbili, že prý byl polomrtvý dopraven na Strahov a do Doksan se už nevrátil.

V Brňanech byl postaven na konci epochy vrcholného baroka a začínajícího klasicismu zámeček, jehož vznik časově spadá do druhé poloviny 18. století.

Dnešní Brňany jsou moderní obcí, která dosáhla nemalých úspěchů ve svém rozvoji.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://brnany.cz, na kterých najdete další informace.