Ctiněves

Ctiněves

Název obce vzchází z českého osobního jména Czesta (Česta). Příslušenství vsi k jeho jménu udává 2. pád přídavného jména přivlastňovacího ženského rodu Czestina wes (příkladně čest - cti). Zprvu se skloňovaly obě části jména -Czestinie Wsi-, později se první část ustálila ve tvaru 6. pádu, celý název je chápán jako jedno slovo, tedy Czestiniewes.

Postupem času docházelo k úpravám a gramatickým změnám. Například se název pozměnil na Cztynawes, Cztiniewes, Cztiňeves či Ctiňoves. Úředně se upřesnil název dle zápisu v pozemkové knize Okresního úřadu v Litoměřicích dne 7. 6. 1927 na název obce Ctiněves.

O původu názvu se můžeme dozvědět také z kronik. Václav Hájek z Libočan uvádí její název ve své kronice v roce 1541 v souvislosti popisu pohřebního aktu praotce Čecha: "Roku 661-věku svého osmdesátého šestého kníže Čech umřel, jehož jsou všichni jako otce svého plakali, pravíce: Ty jsi byl náš kníže a náš otec, ty jsi byl náš vůdce do této krajiny, a byl jsi pravý a věrný správce své rodiny, i všech poddaných, ach ouvech, kdo nás bude spravovati a opatrovati. A tak žádný mezi nimi nebyl, kdo by jeho smrti neželel. Třetího dne nesli jsou jej málo od jeho příbytku na západ slunce a na jedné pláni tělo jeho všichni oupějíce a křičíce líbali a jej pohřbili. Potom to místo a ten hrob za dlouhý čas navštěvujíce plakali a klaněli se, všelikou jemu činíce poctivost, po nedlouhém času na tom místě ves postavili a v poctivost toho hrobu Ctiňoves jí jméno dali."

Dále se o Řípu zmiňuje učený jesuita Bohuslav Balbín ve svých latinsky psaných Miscellaneích. Kniha první z roku 1679, mezi jiným vypráví o Řípu: "Na úpatí této hory zasedal k otcovskému soudu nad svým lidem Čech po mnoho let, a když se jeho osud naplnil, s upřímnými svého lidu byl pochován; proto té vesnici bylo dáno jméno Ctiňoves, tj. Ves Poctěná, kvůli hrobu a ctihodnému místu, které pozůstatkům svého otce Čecha zbudoval tento lid nejvelkolepěji jak dovedl. Pulkava, který psal svou kroniku na počátku panování Karla IV. uvádí, že ještě za jeho doby se ukazovalo poutníkům místo Čechova hrobu, a nevím, zda bylo označeno nějakým obloukem nebo vyvýšením místa. Já sám jsem tam všechno pečlivě prohlédl, nezpozoroval jsem tam však už žádné stopy." 

Je nesporné, že tato obec je jednou z nejstarších podřipských vsí, i když první zachovaná zmínka o ní se vztahuje k roku 1318, kdy na jejím dvoru pobýval vladyka Blahut de Cstyniwsi. Dále se roku 1377 připomíná pobyt paní Waniszka vidna de Cztynawes (vdova). V té době měli vladykové a vévodové Ctinští ve svém majetku dvůr, tvrz a ves. Jejich majetky se nacházely i v jiných vsích, příkladně v Černoučku, Mnetěši, Libkovicích, Vražkově a Straškově. Díky dobrému hospodaření a vlivnému styku s pražskými vládnoucími šlechtici se jejich majetky rozrůstaly.

Rokem 1567 končí období vladyků a vévodů ctinských, když Johanka Ctinská, dcera Mikuláše ze Ctiněvsi, se provdala za Frydrycha Zapského ze Zap. Za své sídlo zvolili Ctiněves a v kostele sv. Matouše zbudovali rodinou hrobku.Tímto spojením s rodem Zapských byla vytvořena ctiněvská větev vladyků a vévodů Zapských. Roku1595 za vlády Rudolfa II. byli Zapští povýšeni do rytířského stavu. Krátkou historii ctiněvské větve rytířů Zapských v údobí let 1567-1612 dokumentují náhrobní mramorové desky rodinné hrobky, jichž devět bylo později při přestavbě již zmíněného kostela přemístěno z podlahy kostela a zasazeno do obvodových stěn. Nuceným prodejem majetku se novým majitelem stala roudnická větev šlechtického rodu Lobkowitzů.

Dne 3. června roku 1855 zachvátil obec požár, při němž vyhořelo 28 usedlostí. K podpoře vyhořelých byla uspořádána sbírka v okolních obcích.

Na jižním úpatí Řípu se pěstovala vinná réva, v soustavě rybníků se chovaly ryby, v okolí osady byly rozsáhlé ovocné sady - dokládá to obydlí vinaře, porybného a sadaře zahradníka.

V důsledku první světové války se lobkovický majetek v obci značně zmenšil přídělovými řízeními v letech1923, 1924 a 1925, kdy zemědělcům bylo přiděleno celkem 112,4863 hektarů polí.

Nejpamětihodnější stavbou obce je kostel sv. Matouše. Pochází ze 13. století, jeho přestavba byla provedena koncem 18. století. Kostel je jednolodní obdélníkové stavby. Věž pro zvony je samostatná stavba se slunečními hodinami a jehlanovitou střechou upravenou v roce 1950. Ke kostelu ze silnice vede cesta, po jejíž pravé straně vyrostly mohutné kaštany a lípa. Stáří těchto stromů se odhaduje na 550 let. Předpokládá se, že stromy byly vysázeny k poctě upálení mistra Jana Husa v 15. století.

Východně od kostela se nachází popelnicové pohřebiště z doby 1000 až 1200 let před naším letopočtem. Tento kultovní prostor, v současné době zvýrazněn stávajícím hřbitovem kolem kostela sv. Matouše, je spojován s hrobem praotce Čecha. Je pravděpodobné, že v době existence tvrze ve Ctiněvsi před údobím třicetileté války, byly provedeny podzemní chodby, které sloužily jako únikové z původní tvrze v sousedství kostela. Později však byly využívány jako vinné nebo pivní sklepení. Později některé jejich části byly majiteli usedlosti zazděny a sloužily nebo doposud slouží jako sklepní sklady.

Správu obce vykonává sedmičlenné zastupitelstvo. V současnosti má Ctiněves 270 obyvatel a 162 obytných domů. V obci je obchod s potravinami a koloniálním zbožím, obchod s drogistickým zbožím, pohostinství " U praotce Čecha". V obci jsou také objekty, které slouží ke kulturnímu či sportovnímu využití. Dále hasičská zbrojnice, vodní nádrž a Svaz chovu drobného hospodářského zvířectva.

Obcí prochází železniční trať Libochovice - Vraňany se zastávkou, při níž je stanice autobusu tratě Roudnice nad Labem - Praha, druhá stanice je ve středu obce.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=334, na kterých najdete další informace.