Sedlec

Sedlec

Ves Sedlec se nachází při severním úpatí hradu Hazmburk v jakémsi sedle, vytvořeném vulkanickými návršími. Podle svého umístění v krajině obec také s největší pravděpodobností dostala svůj název. První dochovaný písemný záznam o samotné vsi pochází již z roku 1237. V této době Sedlec vlastnil jistý Zpita ze Sedlce a jeho synové. Ve druhé polovině 14. století obec získal rod Zajíců z Valdeka, kterému náležely mimo jiné také Klapy s hradem a Libochovické panství, s nímž Sedlec do budoucna sdílel své osudy. Historické materiály k nám jsou bohužel poněkud skoupé, o životě obce proto příliš podrobností neznáme. Zaměříme se tedy na informace spíše obecnějšího charakteru.

Nejvýznamnějšími mezníky vývoje každé obce byly bezesporu války. A Sedlec jich zažil opravdu dost. Na počátku 15. století to byly války husitské, po nich přišla třicetiletá válka, která se na celé zemi značně podepsala - obce a města během ní byla ničena a drancována procházejícími vojsky, ať už nepřátelskými či spojeneckými. Čechy negativně ovlivnily také napoleonské války na počátku 19. století. Skutečně významnou dobou byla pro celou zem polovina 19. století. Tehdy došlo ke zrušení nevolnictví a obce se staly samostatnými samosprávními jednotkami. Roku 1847 byla v Sedlci na návsi také postavena kaple Anděla strážce. V druhé polovině 19. století pak nastal velký všeobecný rozkvět, nejenom po stránce ekonomické, ale také společenské a kulturní. Na venkově byl konec století ve znamení zakládání nejrůznějších organizací, spolků a ochotnických divadel.

Konec tomuto období učinil příchod první světové války. Zpočátku se sice věřilo, že válečný konflikt bude krátký a vítězný, velice brzy se však ukázalo, jak moc se lidé mýlili. Potraviny a různé zboží začaly být vydávány pouze na lístky, v zimě byl nedostatek uhlí a obyvatelé tak strádali zimou, naturálie, koně a nejrůznější předměty (např. kostelní zvony) byly odváděny pro potřeby armády… Ani Sedlec nebyla výjimkou. Nedlouho po vypuknutí války začali být na frontu odváděni také zdejší muži. Smuteční oznámení na sebe nenechala dlouho čekat. Řada mužů se domů již nikdy nevrátila, někteří zůstali nadosmrti mrzáky… Mužskou práci musely během války zastávat ženy a děti. Situace se stále zhoršovala a ke konci války již lidé nejednou zažili hlad. V roce 1918 válka skončila a všichni tak pocítili obrovskou úlevu. Trvalo sice ještě mnoho měsíců, než se vyřešily všechny problémy se zásobováním apod., život se však přece pomalu vracel do starých kolejí.

V meziválečném období pobíhal velký rozvoj. Budovalo se a opravovalo, všude znovu panovala dobrá nálada. V roce 1928 byl v Sedlci postaven pomník padlým v první světové válce. K roku 1930 je v obci uváděno celkem 63 zemědělských usedlostí s výměrou 377 ha polností. Třicátá léta přinesla hospodářskou krizi, která ukončila opětovný rozvoj. V téže době se také v sousedním Německu dostali k moci nacisté a mezi Čechy a Němci začalo narůstat napětí. V druhé polovině 30. let dokonce proběhla mobilizace československé armády, když však byla podepsána Mnichovská dohoda, stal se veškerý odpor mnohem silnějšímu nepříteli zbytečným. Sudety byly zabrány německými vojsky, druhá světová válka se nezadržitelně blížila. Za války byli obyvatelé opět sužováni nedostatkem a strachem, museli snášet nacistický teror a toužebně očekávali osvobození. Dočkali se ho konečně v květnu 1945.

Po válce znovu nastal čas budování a prosperity. Čas zde pak v poklidu plynul až do dnešních dnů. V současnosti Sedlec čítá 93 popisných čísel, z nichž 21 je využíváno jako rekreační chalupy. Trvale v obci žije na 178 obyvatel. V provozu je zde knihovna, prodejna smíšenka, pohostinství a truhlářství. Středem obce vede turistická stezka z hradu Košťálov přes Lucký mlýn na hrad Hazmburk a zámek Libochovice. V blízkosti obce je také Malý Planík (230 m) a Velký Planík (278 m), nabízející nádherný pohled na České středohoří.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=399, na kterých najdete další informace.