Mnetěs

Mnetěs

Obec Mnetěš leží v nejjižnější části okresu Litoměřice v Ústeckém kraji v nadmořské výšce 212 m, na úpatí národní kulturní památky Říp. Tato kulturní památka patří do katastru obce. Svým katastrálním územím sousedí se Středočeským krajem. Je první obcí Ústeckého kraje na cestě z Prahy po silnici Praha-Teplice. V bezprostřední blízkosti obce vede dálnice D 8. Sjezd z dálnice do obce je směrem od Prahy v Nové Vsi, směrem od Lovosic v Roudnici n.L.Tyto sjezdy jsou v obou směrech cca 10 km od Mnetěše. Obcí prochází železní trať Vraňany-Libochovice.

Střed obce tvoří náves s 2 rybníky, parkem a bývalým lobkowickým statkem. Na návsi je rovněž umístěna víceúčelová budova občanské vybavenosti, kde jsou v prvém poschodí umístěny kanceláře obecního úřadu, zasedací místnost a místní knihovna. V přízemí se nachází prodejna smíšeného zboží, prodejna masa, provozovna holičství a kadeřnictví a obecní mandl. V parku je umístěna požární zbrojnice sboru dobrovolných hasičů a nové dětské hřiště.

Naproti parku je soukromý hostinec " Podřipská hospůdka na zápraží " s možností občerstvení. Na křižovatce ve středu obce je autobusová zastávka. V této části obce je soukromý hostinec "U Šebů" s možností občerstvení. V hostinci je kulturní sál hojně využívaný při pořádání tanečních zábav, plesů a jiných kulturních akcí. V severní části obce směrem k Řípu stojí budova školy, která plní svoji funkci nepřetržitě od jejího vybudování v r. 1923. V současnosti je v přízemí budovy umístěna mateřská škola a v 1. poschodí malotřídní škola s 1. až 3. postupným ročníkem a školní družina. Na zahradě školy TJ Sokol zřídila víceúčelové asfaltové hřiště pro míčové hry. V parčíku před školou byl zbudován pomník obětem 1. a 2. světové války.

Historie
Obec Mnetěš -první písemná zmínka o obci se objevuje poprvé v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1226, kterou se potvrzuje vlastnicky převod několika usedlostí v obci "Mnetis" klášteru doksanskému. Založení Mnetěše se však datuje o více než 200 let dříve, přibližně do roku 998. Na památku svého vítězství nad německým císařem Lotharem u Chlumce dne 18.února 1126, nechal na vrcholku Říp kníže Soběslav postavit románskou rotundu zasvěcenou původně sv. Vojtěchu, později sv. Jiří.

Obec dostala název po svém zakladateli Mnetěchovi. Název obce se v průběhu dějin několikrát měnil, až do roku 1922 byl úřední název obce Netěš, poté byl výnosem ministerstva vnitra změněn na dnešní název. V průběhu staletí se několikrát měnili i vlastníci obce. V roce 1603 se dostává obec do panství rodu Lobkowiczů, v jejichž majetku zůstává až do rozpadu feudálního zřízení.

Z úpatí Řípu byl 5. dubna 1868 vyzvednut základní kámen pro stavbu Národního divadla a 10. května 1868 slavnostně převezen do Prahy. Při této příležitosti byl na Řípu uspořádán tábor lidu, kterého se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí. Tábory lidu se na Řípu k různým příležitostem opakovaly. Poslední se uskutečnil 10. května 1968 za účasti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody, pánů Dubčeka, Černíka, Smrkovského a dalších.

Velký rozvoj obce nastává po 1.světové válce, kdy byla v obci postavena škola, založeny různé spolky jako Sokol, Dobromil, Dobrovolný svaz hasičů a Červený kříž. Při parcelaci Lobkowiczova dvora ve 20. letech získává mnoho zdejších občanů půdu nejen k zemědělské činnosti, ale i na parcely pro výstavbu nových domů.

Dle sčítání lidu v r. 1930 má obec 737 obyvatel a 160 domovních čísel. Po 2. světové válce dochází k značnému úbytku obyvatel.

K dalšímu rozvoji obce dochází v 70. a 80. letech, kdy je v obci vybudována budova obecního úřadu s prodejnami a službami, zrekonstruován hostinec a kulturní sál, vybudováno nové sociální zařízení a ústřední topení v základní škole. V obci byly rovněž vybudovány nové komunikace s asfaltovým povrchem, dlážděné chodníky a vysazeny zelené pásy s okrasnými dřevinami. Byl vyčištěn místní rybník a proběhla rekonstrukce veřejného osvětlení.

Turistika

Hora Říp
- je nejznámější a nejpamátnější hora naší země. Je to opravdový symbol českého národa. Jak praví Kosmas ve své kronice, právě na tuto horu vystoupil bájný praotec Čech a rozhodl, že zde bude žít jeho kmen a všichni jeho potomci. Stejně vypráví o něco mladší kronika Dalimilova a známá kronika Václava Hájka z Libočan. Tuto událost popisuje ve svých Starých pověstech českých i Alois Jirásek: "...hle, široširý kraj se před ním rozkládal do nedozírné dálky, až k modravým horám, rovný a volný...I zaradoval se praotec Čech nad utěšeným krajem a zamyslel se pak nad ním, jak tu bude jeho rodu i budoucím pokolením..."

S Řípem lidé spojili i vypravování o mistru Janu Husovi. Prý Hus na Řípu kázal a jeho hlas zněl tak silně, že ho bylo slyšet až na vrchu Sovici daleko za řekou Labem.

V době národního obrození, kdy si lidé znovu začínali uvědomovat, že patří k slavnému národu Čechů, který odedávna v těchto krajích žil, hovořil vlastním jazykem a nepodléhal nadvládě cizích panovníků, přicházeli na Říp vlastenci a buditelé, aby si připomněli slavnou minulost. Byl tu na příklad Karel Havlíček Borovský, Václav Hanka a další.

Nejvyšší bod hory dosahuje 459 m nadmořské výšky. Okolní velmi úrodný kraj je rovinatý až mírně zvlněný a dosahuje jen výšky kolem 230 m, jen severní část Roudnice je 280 m nad mořem. Říp je za jasných dnů viditelný až z Doupovských hor, Krkonoš, z pražských, středočeských a jiných výšin.

Vznik hory souvisí se sopečnou činností v době třetihorní, která byla v severních Čechách velmi intenzivní. Říp zde vystupuje jako klasický příklad vyvřelé hory, uváděný ve školské topografii jako typ vyvřelé kupy a stolové hory české.

Les na Řípu je umělý, vysázený lidskou rukou. V 18.stol. byl Říp ještě holou bezlesou horou. Teplé čedicové skály se střídaly s travnatými stráněmi. V roce 1879 požádal hospodářský spolek v Roudnici tehdejšího majitele řipského panství, Mořice Lobkowitze, aby dal svahy kopce zalesnit. Velkým nákladem byly tehdy svahy osázeny duby, buky, jasany, javory i břízami. Les tohoto složení se zde udržel dodnes. Říp sám, jako větší ostrov zeleně v okolní rovině, má velký význam jako útočiště zvěře a hnízdiště ptactva. V roce 1951 byl Říp prohlášen za státní přírodní rezervaci, sloužící k všestrannému přírodovědeckému výzkumu.

Knížecí kaple sv. Jiří na Řípu
- tento slavný řipský kostelík byl postaven roku 1126 knížetem Soběslavem I. na místě staršího chrámu, který byl nepochybně dřevěný. Stalo se tak na paměť vítězné bitvy nad vojskem německého císaře Lothara v bitvě u Chlumce nedaleko Ústí n. L. 18. února 1126, který zpochybnil Soběslavovo právo na český knížecí stolec.

Neznáme prvotní zasvěcení kaple, ale ve 13.stol. byl snad jejím patronem sv. Vojtěch. Nejstarší zmínka o zasvěcení sv. Jiří se objevuje až na počátku 16. století. Kostelík byl postaven skutečně důkladně - nebylo použito jiného staviva než kamene.

Zdi jsou z opukových kvádříků a i krytinu střechy tvoří kamenné desky. Rotunda má tři části . Prostřední část má kruhový půdorys, na východní straně je k lodi připojená polokruhová apsida a na straně severní je štíhlá věž válcovitého tvaru. Ve věži visí dva zvony, jeden litoměřického mistra Tomáše ulitý r. 1509, druhý skoro stejné velikosti podle nápisu z r. 1491. Řipská rotunda je ve svém skloubení hmoty a vyváženosti siluety významným uměleckým dílem.

V dlouhé řadě našich rotund, počínající již v 10. stol., zastává čestné místo hned po rotundě svatovítské a představuje současně vysokou úroveň české architektonické tvorby doby Soběslava I.

Město Roudnice nad Labem
Počátky Roudnice nad Labem jsou spojeny s existencí brodu přes Labe. V místech, kde se mohutný meandr řeky nejvíce přibližuje Řípu, překonávala vodní tok obchodní cesta do Lužice, nejdůležitější komunikace protínající ve starých dobách Podřipsko. U brodu vznikla na levém břehu Labe nejprve osada, z níž postupně vyrostlo město. Své jméno dostala podle pramene rudě zbarvené vody, který zde dodnes vyvěrá. Nejstarší písemné zmínky z druhé poloviny 12. století dokládají vlastnictví Roudnice pražskými biskupy.

Biskupové a později arcibiskupové se také zasloužili o středověký rozkvět města. Jako sídlo a zároveň vojenskou pevnost nechali nad řekou vystavět mohutný románský hrad. Do historie města se nejvíce zapsal biskup Jan IV. z Dražic, který inicioval vznik dvou nejvýznamnějších roudnických staveb vrcholného středověku, kamenného mostu a kláštera augustiniánů kanovníků. Husitské války se dotkly i Roudnice nad Labem a způsobily zánik augustiniánského kláštera. Ve svém důsledku pak přivodily změnu majitelů města, které přešlo do rukou světských pánů. Ti se zde střídali a teprve na sklonku 16. století Roudnici delší čas držel Vilém z Rožmberka a po jeho smrti Rožmberkova poslední žena Polyxena rozená z Pernštejna. Polyxena se v roce 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz a Roudnice pak připadla na více než 300 let do majetku tohoto předního českého rodu.

Dokladem prosperity nových majitelů zůstává do dnešních dnů především impozantní budova roudnického barokního zámku. Na místě původního hradu jej nechal postavit významný český politik 17. století Václav Eusebius z Lobkowicz. Stavbu v letech 1652 - 1684 prováděli italští architekti, především Antonio Porta. Zámek se stal významným kulturním centrem, známý byl bohatý archiv, zámecká knihovna či obrazárna s četnými díly předních světových tvůrců.

Přelom 18. a 19. století přinesl počátek novodobé emancipace českého národa, také Roudnice se stala jedním z center vlastenecké obrody. Ekonomické a politické změny pak způsobily zánik staré společnosti a přechod ke společnosti nové, průmyslové. Ani město pod Řípem v tomto vývoji nestálo stranou a postupně se stalo významným průmyslovým, dopravním a správním střediskem. Tento vývoj pak vlastně pokračuje s většími či menšími úspěchy až do dnešních dnů.

Na počátku 21. století je Roudnice nad Labem moderním městem a rozvíjející se metropolí Podřipska. Tradice průmyslové výroby a výhodná dopravní poloha stimulují její ekonomický rozvoj. Bohatá historie je zárukou, že i svým návštěvníkům má Roudnice nad Labem co nabídnout.

Muzeum se nachází na adrese náměstí Jana z Dražic 101, 413 01 Roudnice nad Labem. Muzejní sbírky jsou zpřístupněny. Jako své oddělené expoziční centrum provozuje Podřipské muzeum městskou Hlásku, která je pro veřejnost otevřena od dubna do konce září, v sobotu a neděli, vždy od 10:00 do 17:00 hodin. Návštěvy mimo tyto dny je nutno předem konzultovat na výše uvedeném telefonním čísle.

Rozhledna "Hláska"
- je pozůstatkem středověkého opevnění mezi Starým a Novým městem z 15. století. Sloužila k obraně města, hlášení ponocného a ohlašování požárů. V průběhu staletí byla mnohokrát přestavována. Můžeme z ní zhlédnout celý střed města s mnohými barokními, empírovými, klacistními či novodobými objekty.

Kratochvílova rozhledna
- nachází se rovněž v Roudnici nad Labem na návrší v parku poblíž městského centra. Slavnostně byla otevřena 11. října 1935. Je vysoká 13 m a patří k nejhezčím prvorepublikovým vyhlídkovým věžím.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mnetes.cz, na kterých najdete další informace.