Vědomice

Vědomice

Obec Vědomice leží v polabské rovině u města Roudnice nad Labem, které je vzdáleno asi 1 km s celkovým počtem obyvatel 720 čítajících ke konci roku 2003. Předpokládá se však, že tento počet není konečný, protože v současné době dochází v obci k výstavbě nových rodinných domů.

Výhledy z Vědomic jsou skutečně poutavé na všechny světové strany, které se mohou pyšnit dominantou roudnické roviny - posvátnou horou Říp, nebo druhou nejvyšší horou Českého středohoří - vrchem Sedlo, Roudnickým zámkem aj. Tak tedy to jsou naše tipy na výlet.

Z historicko-architektonického hlediska se u nás dochovalo jen málo staveb, které jsou spíše chalupnického charakteru - jmenovat můžeme jen bránu původního statku, která je kulturní památkou.

Za kulturou většinou dojíždíme do sousedního města Roudnice nad Labem, v otázce sportu je to naopak. Všeobecně lze říci, že veškeré sportovní dění - tedy klubových oddílů, se koná na sportovním zázemí obce Vědomice, a to od volejbalu, vodních sportů až po fotbalový areál.

Historie
Poprvé je obec zmíněna v zápisech Desek zemských roku 1555. Zápis připomíná starší zmínku o Vědomicích z roku 1505, kdy se po smrti Půty Švihovského z Rýzmberka ujali panství Roudnice jeho synové. Tato zprávaje považována za vůbec nejstarší připomenutí vsi. Obec sama je však mnohem starší, jak svědčí archeologický nález kostrového hrobu kultury zvoncových pohárů (2700 - 2400 let př. Kr.).

Katastr obce leží pod historicko-geografickým pojmem Zálabí, které je za řekou Labe z pohledu Roudnice. Vědomice zaujímaly důležitou polohu na pravobřežním počátku pokračování důležité zemské cesty zvané Lužická, která překračovala Labe v místě brodu v Roudnici n.L. Později byl brod nahrazen kamenným labským mostem Jana IV z Dražic. Cesta měla důležitost hlavně po stránce obchodní a vojenské, neboť vedla od Prahy, Velvar a Roudnice až na sever do Lužice.

Zálabí bylo součástí roudnického panství, které od počátku 13. století do roku 1431 patřilo biskupům a později arcibiskupům pražským. Po husitských válkách přešla Roudnice do držení šlechty. Postupně se zde vystřídali příslušníci řady českých a polských rodů. V roce 1575 získal roudnické panství do trvalého držení Vilém z Rožmberka.

Po jeho smrti v roce 1592 dědila Roudnici se zámkem a příslušnými vesnicemi vdova Polyxena z Perštejna. Ta se v roce 1603 vdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz na Vysokém Chlumci. Jeho potomci knížata z Lobkowicz vládli na Roudnici, která se nakonec stala centrem vévodství do konce patriomoniální správy, tj. do zrušení nevolnictví v roce 1848. Vědomice příslušely k lobkowickému panství Brozany n.Ohří. více jak tři století. Českost převážné většiny Zálabí přetrvávala až do postavení nového železného mostu v letech 1906-1910. Tato stavba rozhodla o trvalém českém charakteru popisovaného území.. O přítomnosti českého etnika v Zálabí ve stoletích 17. - 19. podávají svědectví vetelské matriky.

Venkovská zástaba Vědomic je spíše chalupnického charakteru bez větších statků. K této části obce patří brána původního statku, která je kulturní památkou. V poslední době dochází v obci ke značně rozsáhlé výstavbě. Nejnovější část Vědomic připomíná spíše příměstské čtvrti. Právě tato okolnost je způsobena blízkostí dálnice s dobrým spojením do Prahy a Ústí n.L. a v neposlední řadě pěkným prostředím v obci.

Turistika – kraj kolem nás

Terezín
Terezín leží v rovinatém úrodném kraji, 60 kilometrů severně od Prahy poblíž soutoku řek Labe a Ohře. Koncem 18. století byl založen císařem Josefem II. jako mohutný pevnostní systém, bránící severozápadní přístupy do Čech.

Z průběhu válek o habsburské dědictví (1740-45), sedmileté války (1756-63) a války o dědictví bavorské (1778-79) vyplynul pro rakouskou monarchii poznatek, že dosavadní obranný systém z 2. poloviny 17. stol. již nevyhovuje metodám vedení války ve století osmnáctém. Severozápadní Čechy, levý labský břeh a údolí Ohře se několikrát staly dějištěm snadného průchodu cizích, nejčastěji pruských vojsk ku Praze. V roce 1780 Josef II., syn a spoluvladař Marie Terezie, rozhodl o vybudování pevnosti Terezín, která měla bránit dalším možným útokům ze Saska. Pevnost byla postavena podle tehdy nejmodernějšího bastionového typu francouzské fortifikační školy v Meziéres.

Jádrem pevnostního systému je Hlavní pevnost s městem uprostřed, předsunutá Malá pevnost ("Fort B") a opevněná plocha mezi Starou a Novou Ohří. Tok řeky byl napřímen a v délce 4 km vybudováno nové řečiště. Celková plocha opevnění zaujímá 67 ha, dalších více než 158 ha tvoří 4 uměle zatopitelné kotliny. Východní část města (mezi kostelem a Novou Ohří) byla založena v bažinatém terénu na dubových pilotech a roštech s kamennou výplní. Náklady na stavbu pevnosti se odhadují na 11-12 milionů zlatých. V červnu 1790, necelých 10 let po uložení základního kamene, byla pevnost za přítomnosti hlavního projektanta Terezína generála hraběte Klementa Pellegriniho prohlášena za bojeschopnou.

Pevnostní město
Císařským osidlovacím patentem z 9. 12. 1782 byl Terezín prohlášen svobodným královským městem. Ve skutečnosti bylo město podřízeno vojenským potřebám; k obležení však nikdy nedošlo. Obranná hodnota terezínských pevností byla překonána za napoleonských válek. Ani za posledního prusko-rakouského konfliktu nesehrál Terezín předurčenou roli; při svém pochodu na Prahu roku 1866 pruská vojska pevnost obešla. Pevnostní statut města byl zrušen roku 1888. Z počátku bylo město téměř německé. Ryze českým se Terezín stal po vzniku první Československé republiky v roce 1918. K 1. 12. 1930 zde žilo 7 181 osob, z toho 3 431 civilních občanů.

Státní hrad Hazmburk - (zřícenina)
Představení hradu: hrad Hazmburk, dříve zvaný Klepý, se již přes šest století týčí nad úrodnou rovinou kolem řeky Labe a dolní Ohře na pozadí zelených kuželů Českého středohoří. Od počátku 17. století však leží v troskách. Své pojmenování získal až po roce 1335, kdy ho podle svého erbovního znamení pojmenoval Zbyněk Zajíc z Valdeka.

Hrad Hazmburk se rozkládá na 418 metrů vysokém čedičovém návrší. Čedičový masiv byl v letech 1898, 1900 a 1939 příčinou přírodních katastrof, při kterých byla zničena původní obec Klapý. S Hazmburkem je spojeno mnoho pověstí a bájí, které inspirovaly významné české umělce, například Karla Hynka Máchu, Svatopluka Čecha, Emila Fillu a další. Státní hrad Hazmburk zve k návštěvě svojí nezastupitelnou rolí přírodní rozhledny s možností výstupu schodištěm na hranolovou věž, nazývanou Bílá.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.vedomice.cz, na kterých najdete další informace.