Drahobuz

Drahobuz

Obec leží při silnici z Liběšic do Svářenic, v úrodném úvalu úštěckého potoka v průměrné výši 229 m nad mořem. Ze státní silnice odbočuje zde silnice do Vědlic. Vozovky vedou do Malešova, Jirštěrp a Strážiště.

Stávala zde tvrz, na které v r. 1374 - 1378 seděl Petr Srša z Drahobuze, jež také Verneřice držel a sem faráře podával. Potomci jeho přestěhovali se na Plzeňsko a psali se Nebilovskými z Drahobuze. Po těchto v r. 1420 následoval Petr, syn Jiříka z Roztok a s ním také držel Krakovce. Petr připomíná se ještě v r. 1437. Ten se také po Drahobuzi psal. Na Krajském sjezdu v Roudnici nad Labem r. 1440 byl Jan Bělobožka, který byl tenkrát držitelem Drahobuze.

Od roku 1483 náležela Drahobuz Jindřichovi, jinak   Čeňkovi Berkovi z Dubé. Týž žil ještě r. 1488 a zůstavil z   dvojího manželství syny Jindřicha a Jana, z nichž onen obdržel po r. 1523 sám Drahobuz, který prodal statek ten Karlovi Dubanskému z  Duban, jenž r. 1542 zemřel. Od těch dob měly Liběšice a Drahobuz společného držitele až do smrti Oldřicha syna Karla. Po  smrti téhož  dostali Albrecht, Kunrát a Lvík, bratři Žichovci z Duban jako strýci zemřelého podle smlouvy s ostatními nápadníky r. 1574 uzavřené statek za 55 000,- kop groš.míš.

Když se r. 1575 rozdělili, dostal na svůj díl   zámek Drahobuz s třemi vesnicemi Albrecht a držel je až do  své smrti v r. 1593. V držení jej následovali jeho dva synové Oldřich  a Jan Habart, který později zde sám vládl a tu v letech 1600 a 1605 svým manželkám věnoval, přečkav obě manželky, zemřel buď r. 1607 neb 1608. Za nezletilou Annu ujala se poručenství Anna Bořanská z Duban, snad sestra zemřelého,  ta zde ještě r. 1615 vládla. Anna provdala se za Jindřicha z Nostvic, jemuž r. 1629 Drahobuz zapsala.

Roku 1635 však prodala Drahobuz Jiřímu Malcovi z Chýnova a jeho manželce Mandaléně z  Nostic, po kterých dědily jejich   dcery Eusebie Alžběta, provdaná Hysrlova a Eva Marie, která r. 1649 koupila od předešlé i její díl na   Drahobuzi.  Držela ji ještě   roku 1669, později držel statek hrabě Kinský, který jej r. 1760    prodal hraběti Pachtovi a  ten r. 1801 Jakubovi Veitovi, oba byli držiteli panství Liběchova. 

Až do roku 1879 stával  nade vsí zámek, jednoduché čtverhranné stavení bez ozdob, který měl k severu chodby se sloupy a trojím obloukem. V zámku byl pěkný tabulový strop s malovanými zvířaty a kaple. Na dvoře byla hluboká studna  a okolo zámku dvojí hradby. Toho roku byl  rozpadající se zámek, jehož bortící se kameny často ohrožovaly stavení  níže ležící, snasen, nacházejí se zde ještě zřícené podzemní chodby.  Místo tomu dosud „Na zámečku" (Schlossberg)  říkají. Kde bývala  vinice je dnes kamenitá louka, chudá políčka a chmelička.  Je zde veliký pískovcový balvan.

Tam kde bývala panská myslivna stojí dům č. p. 2, kterému Myslivna (Jagerhaus) říkají. V něm je zbytek rozsáhlých zámeckých sklepů, ze kterých vede chodba ve vsi vyúsťující. Druhá končí prý až na Hrádku u Úštěka. V chodbách jsou dodnes patrny staré schody. Vchod do chodeb uzavíraly 2 železné branky, které zde ještě před 40 lety byly. Zvonek za zámku byl původně převezen do malé zvoničky v zahradě dvora a za světové války byl r. 1917 zrevidován a r. 1918 nahrazen novým,   který visí na návsi u kaštanu. Velkostatek v té době náležel B.H.Goldschmidtovi z Berlína, který jej za 165 000 zl. Od Veita koupil a v té době měřil 301 ha  (118 ha polí, 8 ha luk, 29 ha zahrad, 21 ha  pastvin, 74 ha lesa).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://sweb.cz/obecdrahobuz, na kterých najdete další informace.