Chotiměř

Chotiměř

Historie
První zmínka o obci je z roku 1228,kde se obec připomíná jako zboží kláštera sv.Jiří v Praze. Tak jako v sousedních Dobkovičkách byly odedávna i v Chotiměři dvě tvrze. Dva statky tu byly již na samém začátku XV.století. Na jednom z nich seděl v r. 1404 Smil,na druhém Zdeněk ze Vchynic a v r. 1406 Mikuláš Skříčka. V r. 1492 patřil jeden statek Janu a Václavu Osterským ze Sulevic. Tento statek pak od bratrů Václava a Albrechta Osterských se dostal Rynoltovi z Lupkovic a jím byl prodán roku 1531 Zikmundu Jílovskému z Greštorfu, který se na "na Chotiměři"psal.

Druhá tvrz připadla ke konci XV. století ke hradu Ostrému. Dne 7. října 1505 prodal Kameš ze Sulevic tvrz, dvůr a svůj díl vsi Chotiměř Jindřichu Venclíkovi z Vrchovišť. Tento díl koupený 21. června 1508 Albrechtem z Kolovrat, přešel 20. prosince 1523 na Albrechta z Valdštějna. Tato tvrz zpustla a byla odprodána kolem r. 1530 Jakubovi z Klenče,který ji prodal již r. 1537 výše jmenovanému Zikmundu Jílovskému, který od té doby celou ves držel. Od této doby pak zde byla již jedna tvrz.

Po jeho smrti zdědil Chotiměř jeho syn Hanuš,který záhy zemřel. Statek pak připadl dceři Ludmile a sestrám Barboře Panvicové a Magdaléně Rausendorfové. Roku 1585 skoupila Barbora díly ostatních a r. 1580 prodala celý statek Bohuslavu Kaplíři ze Sulevic. Ten si vzal za manželku Kateřinu Hofmanovou,děvečku ze dvora v Roudníce, jíž r. 1601 na statku chotiměřském věnoval 100 kop míšeňských..Před rokem 1615 nabyl Chotiměře Bedřich z Bílé, který se taktéž "z Chotiměře" psal. Tento pán, kterému i blízké Řehlovice patřily, vyjednával v září 1618 spolek se Slezany. Byl jediný, který po zavržení Ferdinanda hlasoval pro kurfirsta saského. Stalo se tak proto, že byl národnosti německé a měl statky v severních Čechách. V Praze měl dům na malé Straně ve Vlašské ulici "U tří seker".

Po krvavém soudu na Staroměststském náměstí 21. června 16212 byl šestým popraveným a jeho hlava byla vystavena na Mostecké věži. Ze zkonfiskovaných statků byla Chotiměř prodána dne 6. července 1622 Adamu z Valdštějna, majiteli lovosického panství za 20 000 zl. rýnských. Johana Emilie z Valdštýna, rozená ze Žerotína jako poručnice svého nezletilého syna prodala Chotiměř 2. července 1646 za týž peníz paní Marii Polyxeně, hraběnce z Valdštýna. Jan Viktor, hrabě z Valdštýna vypůjčil si od kláštera sv. Kříže v Praze 21 000 kop míšeňských a za tento dluh Chotiměř získal. Hraběnka Sylvia Kateřina Černínová (roz.Carreto z Milesima) reversem z 5. prosince 1646 zavázala se tento dluh za 12 000 kop převzít a ves nabyla ke svým statkům r. 1653. Tyto statky pak zdědil její druhý manžel hrabě Leopold Vilém z Baden-Badenu. Tak zůstala Chotiměř při Lovosicích s výjimkou 2 čísel, která náležela k Borči.

V roce 1780 bylo ve vesnici 30 čísel. Při sčítání r.1830 zde bylo 33 popisných čísel se 175 obyvateli. Byl zde dvůr s ovčínem,škola,1 hostinec,pohodnice,3 panské chalupy a zahradnictví nedaleko vsi. 2 čísla zůstala u Borče a přešla s panstvím borečským k Lovosicům. V roce 1900 bylo napočteno 314 obyvatel. Úředně nebyl uveden ani jeden Čech, ačko-li bylo ve dvoře 6 rodin českých a 1 v obci.

Německá škola byla v Chotiměři založena r. 1814 č. p. 33. Česká škola o 1 třídě a měšťanská škola, s ní spojená, zároveň s mateřskou školou byly otevřeny dne 1. září 1928. Česká škola měla pronajaty 2 místnosti v nové německé škole v č. p.66, která byla vystavěna v roce 1913. Česká škola v č. p. 94 byla vystavěna v roce 1938.

Zajímavostí je, že ještě v r. 1920 byla v Chotiměři pěstována vinná réva na 10-ti arech na vrchu zvaném "Kořínka".

V roce 1897 byla dokončena železniční trať spojující Liberec s Teplicemi se záměrem propojení severních Čech a odvozu uhlí z podkrušnohorské pánve. (tzv.Liberecko - teplická dráha). Trať byla původně trasována z Lovosic přes obec Bílinka, vedle nynější mezinárodní silnice E 55. Ale tehdejší majitel panství milešovského nedal souhlas k k záběru polí a tak byla trať stavěna těžkým terénem opárenského údolí. Dále si pak vymínil,že železniční stanice u Chotiměře se bude jmenovat "Milešov-Chotiměř". Tomu tak bylo do počátku 60-tých let min.století. Trať sloužila do r. 1970 pro návoz prázdných vozů pro uhelnou pánev a ve své době měla nemalý význam v propojení měst Liberec, Česká Lípa, Litoměřice, Lovosice a Teplice.

Do r. 1945 byla obec národnostně se silnou německou většinou. Po ukončení II.světové války začalo osídlování pohraničí a tím i obce Chotiměř českými osadníky. Chotiměř v té době byla obcí samostatnou a příslušela k ní obec Kletečná a osada u Pohodnice(tzv. Malá Chotiměř). Do konce roku 1945 byly osídleny všechny zemědělské usedlosti a skoro všechny ostatní domy. Jen několik jich bylo zbouráno pro nevyhovující stav. V obci byla otevřena prodejna s koloniálním zbožím a 2 hostince. Dne 14. června 1945 byla otevřena česká škola v budově bývalé německé školy a dne 15. října 1945 byla otevřena škola mateřská.

Postupem času k Chotiměři byly připojeny obce Dobkovičky, Hrušovka, Bílý Újezd a osada Zbožná s jedním Místním národním výborem. Dne 9. 12. 1980 došlo ke sloučení Místních národních výborů se sídlem ve střediskové obci Velemín. Dne 25. 2. 1981 byl v obci Chotiměř ustanoven Občanský výbor. Obec se osamostatnila na základě rozhodnutí občanů dne 30. 8. 1990, a byl zde znovu ustanoven Místní národní výbor, následně přejmenován na Obecní úřad se samostatným a právoplatně zvoleným zastupitelstvem.

Nejdůležitější akce od r.1990:
Od tohoto roku,kdy se obce osamostatnila byla dokončena kanalizace,postaveno nové osvětlení a zrekonstruováno staré osvětlení k nádraží. Byl zakoupen nový obecní rozhlas včetně rozvodů. V MŠ se provedla změna vytápění na elektrické přímotopy. Byla opravena silnice od horního konce obce k nádraží,opravila se silnice vedoucí na Hrušovku. Byla opravena hasičská zbrojnice a hasičům zakoupena nová výstroj a technika. V r.2001 bylo v budově OÚ čp.66 vybudováno 7 bytových jednotek. V roce 2003 byla dokončena plynofikace celé obce. V souvislosti s plynofikací byla provedena generální oprava vozovky v "České ulici". Zároveň na vlastní náklady obec vybudovala nové chodníky podél této vozovky a byl vystavěn chodník k č. p. 33. V závěru roku byla dokončena fasáda celé budovy Obecního úřadu.

Hasiči:
Mají pro tak malou obec nemalý význam a to nejen z důvodu zajištění požární ochrany obce ze zákona,kterou zajišťují i pro střediskovou obec Velemín, ale jsou napojeni i do Integrovaného záchranného systému. Co je důležité,že jsou hybnou silou pro pořádání různých společenských akcí, jako jsou plesy, zábavy, Dětské dny, Pálení čarodějnic, "První máje" atd. Dále nehledě na svůj čas zajišťují pro obec různé práce a pomáhají při přestavbě zbrojnice.

Obec je položena mezi nejvyššími kopci Českého Středohoří Milešovkou, Kletečnou, Lovošem. Leží při silnici z Velemína do Litochovic. Protéká jí potok Chotiměřský pramenící na Hrušovce ,který se v opárenském údolí vlévá do potoka Milešovského.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=353 , na kterých najdete další informace.