Terezín

Terezín

Terezín leží v nížině dolního povodí řeky Ohře v okrese Litoměřice v krajině chráněné valem České Středohoří. Historie tohoto města je velice bohatá, přestože se odehrála během krátkých 220 let jeho existence.

Historie
Protože dosavadní obranný systém Rakouských severních hranic se ukázal jako nevyhovující, dala Marie Terezie (1740 - 1780) podnět k vybudování mohutné pevnosti poblíž soutoku Ohře a Labe. Hlavním cílem obrany bylo zabezpečení důležitých přístupových cest k Praze, zajišťování skladu potravin a válečného materiálu. Základní kámen pevnosti položil císař Josef II. v roce 1780. Jádro opevnění tvoří Velká pevnost, postavená ve tvaru osmiúhelníkové hvězdice s pětibokými bastiony, spojených vnitřním valem. Hluboké vodní příkopy s možností zatopit okolní kotliny doplňovaly pevnostní stavbu. V bažinatém terénu bylo nutno užít roštů ke zpevnění základů staveb. Celkový rozsah opevnění dosáhl 398 ha. Výstavba trvala 10 let a stála 11 -12 milionů zlatých. Na počest Marie Terezie dostalo město název Theresienstadt. Terezínské ulice jsou přímé, pravoúhlé, směřují ze severu na jih, ze západu na východ. Objekty určené pro ubytování vojáků byly rozmístěny na okrajích města. Již roku 1782 byl Terezín prohlášen svobodným královským městem.

O terezínskou pevnost se nikdy nebojovalo, pruská armáda se raději Terezínu vyhnula. Ukázalo se, že nákladná pevnost pozbyla účelu. Pevnostní určení města bylo v roce 1888 zrušeno. Terezín zůstal však nadále posádkovým městem. Dokončila se výstavba města, postavila se škola, spořitelna a pošta. Převládající způsob obživy civilního obyvatelstva představovalo řemeslo a obchod. O bohatém společenském ruchu svědčí to, že v Terezíně bylo zaznamenáno 39 hospod, 19 kořalen, 5 vináren a obchody všeho druhu. Vojenské úřady využívaly Malé pevnosti jako vojenské věznice a trestnice. Byli zde vězněni účastníci sarajevského atentátu s Gavrilem Principem, účastníci rumburské vzpoury. Od počátku války byl v Terezíně zřízen největší zajatecký tábor v Čechách, většinu vězňů tvořili Rusové.

Po vyhlášení samostatnosti v roce 1918 řídila město místní správní komise až do prvních voleb 1919. V 30. letech se dotkla Terezína hospodářská krize. V té době jíž v pohraničních okresech narůstalo nacistické hnutí. Část litoměřického okresu se stala součástí sudet a Terezín poskytl azyl mnohým uprchlíkům z pohraničí. V březnu 1939 byl zabrán zbytek okresu a říšskoněmecké vojsko převzalo vojenské objekty v Terezíně. Válka a okupace postihly Terezín těžce. V roce 1940 zřídilo pražské gestapo v Malé pevnosti policejní věznici.

Z Terezína se stává ghetto na podzim 1941. První pracovní transport přijel do Terezína v listopadu 1941. V únoru 1942 bylo nařízeno zrušení města Terezína a obyvatelé se museli vystěhovat. Do prázdného města přijížděly transporty Židů, Terezín se stal většinou přestupní stanicí do vyhlazovacích táborů, převážně do Osvětimi. Dějiny města v letech 1940-1945 jsou otřesným svědectvím zotročení člověka člověkem, varujícím mementem krachu lidských hodnot. Obyvatelé ghetta, mezi nimiž bylo mnoho židovské inteligence, si zoufalé podmínky přesto dokázali obohatit každodenními přednáškami, kurzy, koncerty a divadelními představeními. Z Terezína bylo vypraveno celkem 43 transportů, jimiž odešlo na 87 tisíc vězňů. Přežilo jen 3000.

Terezín byl osvobozen 8. května 1945. Po odchodu posledních vězňů a zdolání tyfové infekce zůstalo město prázdné. Civilní obyvatelstvo se mohlo vrátit až na jaře roku 1946. Začátky obnovy byly svízelné. I když nechybělo nadšení a snaha vrátit městu předválečnou podobu, opravy brzdil stálý nedostatek finančních prostředků. Do města se vrátila vojenská posádka, otevřela se škola. Přes velké potíže zaznamenal vývoj i společenský a kulturní život. Byla obnovena činnost spolků a zájmových organizací, znovu spatřil světlo světa pomník Mistra Jana Husa, po dobu války ukrytý v hradbách.

V roce 1970 měl Terezín jíž 2 797 obyvatel. O tri roky později byla otevřena nová základní škola s tělocvičnou a bazénem, rozlehlý školní areál se záhy rozšířil o stavbu nové pavilónové mateřské školy. S postupným osidlováním Terezína se rozvíjel kulturní a společenský život. Každoročně se konaly Husovy oslavy a oslavy významných výročí. Ve městě působilo divadlo, loutkové divadélko pro děti, úspěšně pracoval pěvecký sbor Smetana. Přínosné byly kulturní akce pořádané Posádkovým domem armády. V roce 1955 dokončili občané svépomocí vybudovanou sokolovnu a hřiště.

Pevnost i město jsou významnou památkou tzv. mezierské fortifikační školy. Mezi architektonicky cenné budovy se řadí velitelství pevnosti, důstojnický pavilon, Wiesnerův dům, kostel Vzkříšení Páně z roku 1805 a radnice z roku 1841. K nejpodmanivějším prostorům patří terezínská jízdárna s vnitřní dřevěnou obloukovitou vazbou. Převládající panorama města tvoří domy vystavěné v klasicistním slohu, pozdější stavby nesou znaky empíru.

Od roku 1992 je Terezín městskou památkovou rezervací díky programu regenerace se podařilo zrekonstruovat kostel, jehož oprava si vyžádala 6,5 milionu korun. Také střechy a fasády občanských domů doznávají změn k lepšímu. Rok 1996 přinesl Terezínu obrovskou změnu; Ministerstvo obrany vydalo rozhodnutí o zrušení posádky. Město, od svého zrodu provázené armádou, se do roka téměř vylidnilo. Odešly odsud 3 tisíce vojáků i civilních zaměstnanců, zvýšila se nezaměstnanost, ulice města se již poněkolikáté v historii vyprázdnily, usnuly.

Nové možnosti a cesty vývoje města naznačila mezinárodní konference "Terezín po roce 2000", která se konala v listopadu 1997. Struktura města by se měla přeorientovat na turistický ruch, kulturní a setkávací centrum, univerzitní město. K záchraně a obnově architektonického dědictví vznikla Nadace Terezín, jejímž cílem je do opuštěných prostor po armádě vnést život; a to v souladu s architekturou, historií, ale i s potřebami současného života ve městě.

Ve městě působí Nadační fond Hanse Krásy, který se orientuje na koncerty vážné hudby především od autorů vězněných v terezínském ghettu. Dále zde najdeme Klub přátel Československé Armády, který se zasluhuje o čištění pevnostního systému. Výborné pověsti se těší kromě moderně vybavené základní školy s rozšířenou výukou jazyků a hudební výchovy také zájmové aktivity: Skauti, Pionýři a terezínský Sokol. Významných úspěchů zaznamenali terezínští cyklisté (mistr sportu L. Heller v reprezentačním družstvu Závodu míru), kteří každoročně organizují Závod míru juniorů s mezinárodní účastí.

Terezín dnes čeká především na vyřešení majetkoprávních vztahů a předání opuštěných vojenských objektů, které již několik let neutěšeně chátrají. Cesta, kterou se bude ubírat je zatím zahalena mlhou tajemství. Jeho unikátní architektura, historická zkušenost i poloha v podhůří Českého středohoří jej předurčuje stát se cílem turistických výprav. Prostory, které se po letech otevírají veřejnosti, nabízejí možnost uspořádat velkolepé i komorní výstavy, koncerty, semináře, festivaly, divadelní představení. Vhodnou přestavbou kasárenských bloků na byty, studentské koleje nebo univerzitu by ožila krásná představa pulzujícího města plného mladých lidí, proudícího života, vzdělanosti a kultury.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.terezin.cz, na kterých najdete další informace.