Byzhradec

Byzhradec

Byzhradec leží na mírném svahu obráceném k jihu přibližně 4 km severozápadně od Solnice v nadmořské výšce 313 m.

V obci s 220 trvale žijícími obyvateli najdete kapličku Sv. Cyrila a Metoděje z r. 1869, nedávno opravenou budovu bývalé školy, která dnes slouží potřebám Obecního úřadu a knihovny a také obchod.

Z turistického hlediska je obec vyhledávaná turisty, zvláště z řad cyklistů, pro něž je zdejší okolí mimořádně příhodné, obdivován je výborný výhled na celý hřeben Orlických hor, malebný kraj v jejich podhůří a za dobré viditelnosti i na hřbety Krkonoš.

Historie
Založení obce Byzhradec spadá do dávných a neznámých dob. Pojmenování obce se měnilo. Původní název byl Bisraz, později Bisradec a Bizhradec a nyní Byzhradec. Datum vzniku obce nebyl zatím dokumentárně doložen.

První písemné historické zprávy o vesnici jsou v prodejní smlouvě z roku 1495, kterou Jindřich starší z Kunštátu, syn Jiřího z Poděbrad prodává pro nepříznivé finanční poměry své litické a potštejnské panství s Černíkovicemi nejbohatšímu tehdy pánu východních Čech, Vilémovi z Pernštejna, který v letech 1483-1490 byl nejvyšším maršálkem země české. Prodejní smlouva z 24. 10. 1495 obsahuje názvy všech měst a vesnic, které v té době náležely k litickému panství. Bylo jich dohromady na šedesát (včetně Bisraz).

Černíkovice s Byzhradcem a Třebešovem koupil v roce 1558 Mikuláš Dobeš z Olbramovic. Tak se obec dostala pod panství černíkovické, kde se vystřídalo mnoho pánů, jako Trčkové, Jan Jetřich ze Žerotína, Hendrich Kraft z Lammendorfu, Mikuláš Aleš Vít ze Rzavého a na Chotovinách. Po nástupu Kolowratů 26. února 1676 připojuje František Karel Libštejnský Černíkovice k panství rychnovskému, u něhož zůstaly i s poddanými z Byzhradce až do zrušení roboty v roce 1848.

Jméno Bisraz bylo zásluhou vrchnosti překřtěno v pozdější době na Bishradec, takže s tímto názvem se setkáváme v dokladech již z roku 1713. Nynější název Byzhradec se používá od roku 1922. Tehdy na základě žádosti komisi pro stanovení úředních názvů obcí při ministerstvu vnitra občané zamítli užívat historicky doložené názvy a dohodli se na jménu obce Byzhradec.

Jméno bývá spojováno se slovem hrad, hradec, případně bývá interpretováno jako název místa bez hradu. Místí jméno však nemá se slovem hrad, hradec nic společného. Je odvozeno od osobního staročeského jména Bizrat a jeho původní forma byla Bizrac (to je Bizratův dvůr či ves).

Původním znakem obce byla brána rychnovského zámku s průjezdem, jenž dokumentoval poddanost rychnovské vrchnosti. Pozdějším znakem byl Sv. Václav, jenž držel v levé ruce korouhev a v pravé štít s orlicí.

Jako jinde, tak i poddaní v Byzhradci, byli povinni robotou na polích vrchnosti. Podle zápisů v pozemkových knihách se rozeznávala robota dvojího druhu: potažní prováděná párem volů nebo koní (krav se k potahu nepoužívalo) a robota ruční, či pěší, vyhrazená jen drobným chalupníkům a bezzemkům. Proto nás nesmí překvapovat velký počet tažného dobytka proti dobytku chovnému u všech usedlíků, neboť potahy potřeboval poddaný k vykonávání předepsaných robot. K robotě potažní byly přidávány ještě i některé dny práce pěší. Výše pracovních dnů se řídila dle velikosti gruntu.

Při každém prodeji domku nebo usedlosti je v převodní smlouvě zápis o povinnostech poddaného k vrchnosti, faráři, učiteli, nehledě k placení kontribuce určené zemi. Z pozemků, na nichž stála chalupa, se platil úrok nebo činže dle toho, zda pozemek náležel vrchnosti - do vrchnostenského důchodu, obci - do obecní kasy a jestliže náležel pozemek záduší, do zádušní pokladnice.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.byzhradec.dobruska.cz, na kterých najdete další informace.