Voděrady

Voděrady

Obec Voděrady leží v Královéhradeckém kraji, v okrese Rychnov nad Kněžnou, v podhůří Orlických hor poblíž města Opočna v nadmořské výšce 362 m a zahrnuje celkem šest vesnic.

Části obce:
- Voděrady
- Ježkovice
- Nová Ves
- Uhřínovice
- Vojenice
- Vyhnanice

Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1355.

Archeologické nálezy, dokazující přítomnost našich nejstarších předchůdců (člověk vzpřímený, 900 000 - 200 000 let př. n. l.) v Podorlicku, pocházejí z Dobrušky a Českého Meziříčí. Mnohem později zde žili tzv. neandrtálci - nálezy z tohoto období (200 000 - 40 000 let př. n. l.)  Člověk dnešního typu, který se objevil na počátku mladého paleolitu (40 000 - 12 000 let př. n. l.), je široké veřejnosti znám jako tzv. „lovec mamutů“. Zdejší krajina ho přitahovala bohatstvím zvěře a ryb. Pozůstatky činnosti mladopaleolitických lovců byly nalezeny např. v Českém Meziříčí, Dobrušce, Křovicích, Pohoří ale i v Semechnicích a Třebešově.

Osídlení Podorlicka v následujícím pozdním paleolitu (12 000 - 8 000 let př. n. l.) je doloženo ve Vojenicích. Štípané kamenné nástroje, nalezené ve Voděradech, jsou obtížně datovatelné. Mohou pocházet z mezolitu (8 000 - 5 000 let př. n. l.), možná jsou mladší.

V následující mladší době kamenné (neolit, 5 000 - 3 500 let př. n. l.) došlo k obrovské změně v životě lidí. Člověk se stal zemědělcem, objevila se první řemesla. Z Lična známe pazourkové čepelky, ve Vojenicích u vodárny byla nalezena kamenná sekera.

Velký nástup zemědělského obyvatelstva přinesla Podorlicku ve svém závěru doba bronzová (1 000 - 700 let př. n. l.). Vedle známých pohřebišť tzv. lidu popelnicových polí v Třebešově a Kostelci n. O. je prokázáno osídlení v katastru obce Voděrady. Sídliště se nacházelo nedaleko dnešní silnice k Trnovu. Pohřebiště z přelomu doby bronzové a železné (kolem r. 700 př. n. l.) bylo amatérsky zkoumáno v Dříznech u Vojenic. Ve Dříznech se zachoval mohylník.

Podorlicko patřilo v období formování českého státu do zájmové sféry rodu Slavníkovců. Po jejich likvidaci ze strany Přemyslovce Boleslava II.(r. 995) se stalo pohraniční oblastí středověkých Čech. K roku 1068 máme v Opočně doložený knížecí hrad, jenž byl jedním ze středisek tehdejší hradské správy v Čechách. Dostali jsme se do středověkých Čech, které žily christianizací obyvatelstva a pozdější kolonizací pohraničí. Někde v této době jsou ukryty počátky dnešních Voděrad.

Během 12. a 13. století nastal ekonomický i politický rozmach českého státu. Do rozsáhlých zalesněných oblastí v pohraničí proudili kolonisté, kteří zde v zájmu panovníka, šlechtických rodů i církve zakládali vesnice a města.

V této době již Voděrady patrně existovaly. Podle mínění historiků snad vznikly někdy na přelomu 11. a 12. století jako osada závislá na knížecím hradě v Opočně nebo Hradci Králové. Souvisí to s místním jménem „Voděrady“, jehož původ je vysvětlován tak, že obyvatelé osady vykonávali pro správní knížecí středisko práce při údržbě vodních toků.

Některý z předáků knížecích služebníků se během 12. století zřejmě společensky vypracoval mezi příslušníky tehdy vznikající nižší šlechty a tak vznikl místní zemanský rod.

Jako jeho prvního příslušníka známe až Radslava z Voděrad, který dne 15. května 1355 vystupuje jako patron kostela. Prvním známým duchovním správcem (plebánem) byl „Jan řečený Slavik“ („Iohannes dictus Slavik“). Voděradský kněz byl tehdy podřízen děkanátu v Dobrušce. Miroslav „řečený Šíp z Voděrad“ byl Radslavovým synem a v roce 1368 patronem kostela ve Voděradech.

Písemně je tedy existence plně fungující vsi s kostelem prokázána až ve 14. století. Zemané z Voděrad o vesnici krátce poté přišli - v roce 1380 byl zdejší vrchností Vznata ze Skuhrova. Od roku 1387 se ves společně s panstvím Skuhrov dostala do rukou mocných Půtů z Častolovic. Ještě v roce 1429 Půta nejmladší z Častolovic do Voděrad dosadil plebána Jana, ale téhož roku zde byla katolická duchovní správa nadlouho přerušena.

Husitské hnutí, které v této době dosáhlo svého vrcholu, se patrně prosadilo i ve Voděradech, neboť sem přišli kněží podobojí. Kališnictví bylo ve Voděradech v převaze po celá desetiletí, ale jména duchovních kroniky neuvádějí. Voděrady se nadlouho staly majetkem pánů „podobojí“. Prvním z nich byl husitský hejtman Hynek Krušina z Lichtemburka, od roku 1454 přešly společně s potštejnským panstvím do rukou Jiřího z Poděbrad. Od roku 1471 se Voděrady v rámci rozsáhlého území Podorlicka staly majetkem Jiříkova syna Bočka z Kunštátu, pak je získal jeho bratr Jindřich, kníže misterberský.

V letech 1495 až 1556 byla vesnice součástí obrovského panství pánů z Pernštejna, jedné z nejbohatších šlechtických rodin v tehdejším českém království. Právě v tomto období došlo k návratu ke katolické víře. V roce 1537 se totiž zdejší kostel sv. Petra a Pavla stal filiálkou zřízené katolické fary v Častolovicích.. K častolovickému panství pak Voděrady patřily až do r. 1848.

V roce 1582 byl ve vesnici postaven nový kostel, do kterého častolovická vrchnost dodala křtitelnici.

Celé 16. a začátek 17. století je obdobím prudkého rozvoje šlechtického podnikání a postupného zavádění nových robotních povinností pro poddané. Zdá se však, že Voděrady po několik desetiletí nebyly organickou součástí častolovického dominia. Roku 1592 se zde totiž objevil rytíř Jan Švík z Lukonos, který byl závislý na pánovi Častolovic. Používal přídomek „na Voděradech“, stejně jako jeho syn Jiří. Ten prodal statek za 800 kop gr. českých Melicharu Ullmannovi. Značná částka napovídá, že se jednalo o velkou usedlost, v jejímž středu bychom mohli hledat bývalou Voděradskou tvrz s hospodářským dvorem.

Můžeme se však s jistou dávkou fantazie domnívat, že právě „Na Horce“ se v roce 1639 odehrála jedna z četných tragédií třicetileté války. Voděrady tehdy vydrancovali Švédové, nazývaní obyvatelstvem „černí Němci“. Jejich obětí se stal výše zmíněný statkář Melichar Ullmann, jehož nájezdníci odvlekli do Solnice a umučili k smrti. Předpokládáme, že právě s touto událostí souvisí zničení zemanského sídla a s ním sousedících hospodářských budov.

Vrchnosti se ve 2. polovině 17. století většinou snažily nahradit nedostatek pracovních sil ve válkou zdecimovaných českých zemích zvýšením robotních povinností poddaných. V roce 1684 koupil častolovické dominium Tomáš Černín z Chudenic. Roku 1695 se změnila vrchnost. Panství Častolovice koupil hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka. Voděradští se stali poddanými Šternberků a byli jimi až do roku 1848.

Dostali jsme se do doby velkých reforem Marie Terezie a Josefa II. Ve Voděradech vznikla triviální škola (trivium: čtení, psaní, počítání). Soukromý učitel Mikuláš Kováříček vyučoval v chalupě č. 26 „Na Kukačce“. V roce 1791 si Voděradští postavili školu. Byla to dřevěná přízemní stavba s jednou třídou.

Revoluční události roku 1848 přinesly v habsburské monarchii ukončení feudálních poměrů - z poddaných se stali svobodní lidé. Roboty a další povinnosti vůči velkostatkům byly odbourány. Před venkovským obyvatelstvem se otevřela perspektiva hospodářského i duchovního vzestupu.

Zajímavosti

Rozhledna Osičina
Na území  obce se nachází kopec Osičina, na kterém je rozhledna nově postavená v roce 2002. Z její plošiny je krásný výhled na celé Orlické hory, Kralický Sněžník, Železné Hory, Krkonoše a nejvyšší horu Sněžku a je možné zahlédnout i Kunětickou horu nedaleko Pardubic. Pod rozhlednou se pro návštěvníky nabízí stánek s občerstvením, kde můžete zakoupit i turistickou známku.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.obec-voderady.cz, na kterých najdete další informace.