Kounov

Kounov

Obec Kounov se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. V příhraniční horské části okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Náchod se rozkládají Orlické hory jejíchž částí je i Chráněná krajinná oblast, která byla vyhlášena dne 28. prosince 1969 s cílem chránit a uchovat harmonicky vyváženou krajinu Orlických hor. Oblast o ploše 204 km2 se rozkládá na území okresu Rychnov nad Kněžnou, nevelkou částí 570 ha zasahuje do okresu Ústí nad Orlicí a zaujímá nejhodnotnější partie Orlických hor od Olešnice v Orlických horách až po Čihák.

Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1490.

Části obce
- Kounov
- Hluky
- Nedvězí
- Rozkoš
- Šediviny

Výlety do okolí

Obec Dobruška
Dobruška leží v kotlině pod Orlickými horami. Od města směrem východním se začínají zvedat hřbety podhůří Orlických hor. Těsně nad ním je první zlom, který je jasně patrný například při prvních sněhových nadílkách, kdy směrem k horám sníh zůstává ležet, zatím co ve městě a směrem do kraje ještě mizí. Zlom orlického podhůří přechází u Dobrušky do nížinné tabule s úrodnou údolní nivou.

Dobruškou protékají dva potoky. Zlatý potok, pramenící v Orlických horách nad Sedloňovem, protéká celou řadou vesnic, které historicky patří do spádové oblasti města Dobrušky. V minulosti právě podél tohoto vodního toku vedly komunikace, spojující město s okolními vesnicemi. Druhým potokem je Brtva pramenící pod Bačetínem. Pod Dobruškou, v Pulicích, se vlévá do Zlatého potoka a pokračuje k Českému Meziříčí, kde dostává název Dědina. U Třebechovic pod Orebem se vlévá do Orlice.

Potoky bývaly vydatným zdrojem vody jak pro obyvatelstvo, tak i (zejména od 19. století) pro místní řemeslnou a průmyslovou výrobu. Žily v nich i ryby. Současný značný stupeň znečištění však život v dobrušských vodních tocích téměř neumožňuje. Zlatý potok byl v roce 1647 rozhodnutím paní skaleckého panství Kateřiny z Vlkanova na Cháborách rozdělen. Přírodní koryto pokračuje směrem do Dobrušky; od cháborského splavu byl však v měkkých slínovcích vylámán nový umělý náhon, obohacující vody rybniční soustavy mezi Semechnicemi a Opočnem. V suchých letech probíhaly pak mezi Dobruškou a Opočnem časté spory o vodu, končící až soudními řízeními.

Geologicky je krajina Dobrušska tvořena usazeninami pradávného mořského dna, z nich se vytvořila především opuka. Ve městě samotném sahá skalní podklad značně vysoko, takže například některé sklepy domů v historickém jádru byly částečně hloubeny do skály.

Radnice
Nejvýznamnější budova našeho města pochází ze druhé poloviny 16. století. Byla postavena po velkém požáru v roce 1565. Její dějiny jsou úzce spjaty s dějinami města a těžko bychom hledali událost, která se neodehrála v ní, nebo v její blízkosti. V roce 1628 táhly kolem radnice selské povstalecké houfy, směřující k opočenskému a později novoměstskému zámku. Po porážce povstání proběhly v prostorách radnice také výslechy a soudy zajatých sedláků. V dobrušské radnici totiž sídlil hrdelní soud, a to až do roku 1765, kdy byla tehdejší soudní organizace zrušena. Jedna památka na hrdelní soudnictví v Dobrušce se zachovala přímo na radnici. Je jí zvonek, zavěšený nad vnějším schodištěm, který doprovázel odsouzence na jejich poslední cestě. Nese na sobě německý nápis "Jsi-li soudcem, suď spravedlivě. Bůh je tvůj soudce, ty jsi jeho sluha".

Radnice také přežila dva největší požáry v dějinách města. Oba se odehrály v 19. století, a to v letech 1806 a 1866. Ač značně poničena, byla vždy jako jedna z prvních budov ve městě obnovena. Přitom se (podle momentálně panující módy) měnil tvar její střechy. Dnešní podobu získal po posledním uvedeném požáru, ve druhé polovině 19. století. Až do století minulého byla radnice sídlem městské samosprávy.

Radnice sloužila především jako sídlo městské samosprávy. Ve středověku zde zasedal již zmíněný hrdelní soud. V radničním sklípku byl sklad soli, vína a kořalky. Přízemní prostory plnily za první republiky funkci městské šatlavy a později zde byl umístěn městský archiv. Na opačném konci radniční věže se u ochozu choulila skromná komůrka hlásného.

Po poslední rekonstrukci byla v prostorách radnice upravena reprezentativní obřadní síň, sloužící svatbám, vítání nových občánků města i přijímání vzácných hostů. V těchto prostorách našla svůj útulek také románská křtitelnice, nejstarší hmotná památka města, a prvotiny světového malíře Františka Kupky. Ve věži radnice jsou instalovány expozice muzea, věnované dějinám města a hrdelnímu právu a vystoupíte-li až na radniční ochoz, budete odměněni výhledem na krásu panoramatu Orlických hor.

Kostel svatého Václava
Děkanský kostel je jedním ze svědků nejstarší minulosti Dobrušky. Jeho paměť sahá až do dob, kdy naše město vznikalo. Pravděpodobně již tehdy byl spolu s prvními domy postaven kostel, zasvěcený zřejmě již od počátku Panně Marii a svatému Václavu.

Jak vypadal původní kostel, dnes nevíme. Je možné, že ten úplně první byl pouze dřevěný. Ale ještě ve středověku jej nahradila stavba kamenná. Důkazem vysokých stavebních kvalit dobrušského děkanského kostela je nedávno nalezený kamenný svorník, zdobený soukenickým znakem.

V letech 1709 až 1724 je děkanský chrám svatého Václava přestavěn do barokní podoby. Autorem tohoto architektonického díla je stavitel, jehož jméno prozrazuje italský původ - Mikuláš Rossi.

Monumentální stavba, navozující svým interiérem pocit Boží velikosti a slávy, vyrostla pravděpodobně na základech předchozí kostelní budovy.

Stará kostelní krypta dosud ukrývá pozůstatky nejstarších donátorů - pánů z Dobrušky a prvních Trčků z Lípy. Druhá pohřební krypta sloužila jako místo poslední místo odpočinku duchovních. Dnešní podoba průčelí byla zřejmě v 18. století bohatší o řadu ozdobných barokních stavebních prvků.

Na místě dřevěné vyrostla nová kamenná zvonice. Původní podkladové kameny jsou zabudovány v jejích nárožích. Zvony, které v ní vyzváněly, padly za oběť dvěma světovým válkám. Do požáru v roce 1806 byla zvonice kryta cibulovitou pozlacenou bání. Protože stejně vyhlížela i radnice, obě věže ve slunci do daleka zářily.

Pohromou pro dobrušský kostel svatého Václava byl již zmíněný velký požár města dne 9. května 1806, který vedle celého historického jádra zničil i tuto stavbu. Obnova trvala pro nedostatek finančních prostředků poměrně dlouhou dobu. Navíc nebyla stavbě vrácena její barokní krása v dřívější plné míře. V rekonstruované stavbě našly své hojné uplatnění stavební prvky tehdy módního klasicistního slohu.

Děkanský chrám svatého Václava není jen tichým svědkem minulosti. Tak jako v celých svých dějinách je i dnes především místem setkávání lidí s živým Bohem.

Od roku 1969, s nucenou přestávkou v období tzv. normalizace, se zde uskutečňují i časté ekumenické bohoslužby, na nichž se podílí i pět dalších křesťanských církví, které v Dobrušce působí. Pod jeho klenbou se konají i četné kulturní akce, především koncerty vážné hudby. Vystupoval zde i soubor světové proslulosti Schola gregoriana Pragensis, vedený Davidem Ebenem. Každoročně se zde konají koncerty Orlicko-kladského varhanního festivalu. Kostel svatého Václava je tak nejen architektonickou dominantou města, ale také významným střediskem duchovního života Dobrušky i širokého okolí.

Orlické hory
Orlické hory se rozkládají v severní části východních Čech. Tvoří část severní hranice České republiky s Polskem. Jako samostatný geomorfologický celek jsou geologicky součástí velké jednotky, tvořící orlicko-kladskou klenbu. Geomorfologicky patří do Sudetské soustavy, podsoustava Střední Sudety. Staré pohoří, tvořené většinou přeměněnými horninami, bylo rozlámáno a jeho jednotlivé části vystoupily podél zlomů. Mezi nimi vznikla Kladská kotlina, která k nám zasahuje Králickou brázdou. Severovýchodní svah Orlických hor k údolí řeky Divoká Orlice je zlomového původu a je velmi prudký.

Do nitra Čech se svažují pozvolna a postupně přecházejí do členitého podhůří, budovaného na mnoha místech křídovými sedimenty. Celé pásmo hor je 55 km dlouhé a jeho šířka kolísá v rozmezí 3 - 8 km. Průměrná nadmořská výška je 789 m.n.m. Nejvyšší a plošně nejrozsáhlejší část Orlických hor tvoří severozápadně Deštenská hornatina. Hřeben tvoří od severu Vrchmezí (1084 m), Šerlich (1027 m), Malá Deštná (1090 m), Velká Deštná (1115 m - nejvyšší hora Orlických hor), Jelenka (1097 m), Koruna (1099 m), Homole (1001 m), Tetřevec (1043 m), Kunštátská kaple (1035 m) a Anenský vrch (995 m). Severovýchodní příkrý svah je založen na zlomové tektonické linii. Jihozápadní svahy vybíhají rozsochami, např. Sedloňovský vrch (1050 m), Maruša (1042 m) a Zakletý (991 m - v obci Říčky, 5 km od Rokytnice v O. h.), oddělenými přítoky horní Bělé, Zdobnice a Říčky.

Hlavními horninami jsou krystalické břidlice (ruly a svory), vzácněji kvarcity a krystalické vápence. V Orlickozáhorské brázdě se zachovaly křídové sedimenty. Řeky Divoká a Tichá Orlice prorážejí pohoří průlomovými údolími. Nejjižněji zasahují Orlické hory pásmem Suchého vrchu. Podnebí je drsné s dostatkem srážek. Sněhová pokrývka leží asi 4 měsíce. Sever odvodňuje řeka Metuje a její přítoky, jih Tichá a Divoká Orlice. Sjízdné jsou za vysokého stavu vody. Na Divoké Orlici byla v roce 1939 vybudována přehradní nádrž Pastviny (98 ha). Zadržuje povodňovou vodu a slouží k rekreaci.

Po stránce botanické a zoologické představuje CHKO poměrně bohatý celek s řadou dnes již vzácných a chráněných druhů. Proto bylo na území CHKO vyhlášeno 16 maloplošných chráněných území, z toho 5 státních přírodních rezervací, 1 chráněné naleziště a 11 chráněných přírodních výtvorů. Území CHKO pro svou atraktivnost přitahuje nejen z hlediska přírodovědného, ale je zajímavé pro širokou veřejnost z hlediska sportovních možností. Letní sportovní a rekreační činností je zejména pěší turistika a cykloturistika.

Atraktivitu oblasti protkané značenými turistickými stezkami podtrhuje samostatný architektonický prvek, kterým je soustava vojenského opevnění ze třicátých let. V zimě jsou terény oblasti využívány pro sjezdové a běžecké lyžování. Velká lyžařská střediska jsou v Deštném a Říčkách. Nutno podotknout, že spolu s vlivy současného životního prostředí znamená i sportovní využívání CHKO její značné zatížení. Na druhé straně nedostatek jiných pracovních příležitostí ve zdejší oblasti znamená postupný rozvoj právě služeb v cestovním ruchu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.mestodobruska.cz, na kterých najdete další informace.