Rokytnice v Orlických horách

Rokytnice v Orlických horách

Město Rokytnice v Orlických horách se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1318. Zakladateli tehdejší osady byli pánové z Rychnova. Ke vzniku samostatného rokytnického panství dochází v roce 1487 odtržením od dosavadního panství rychnovského. V roce 1548 získávají městečko Lickové z Rýzemburka, je započato se stavbou tvrze s vodními příkopy. Roku 1567 se majitelem Rokytnice stává německý šlechtic Joachym Mauschwitz von Armenruh a v roce 1627 ji kupuje další německý šlechtic Jan Mikuláš svobodný pán z Nostic.

Tento rod působil v Rokytnici potom až do 20. let 20. století. Roku 1852 dochází k povýšení dosavadního městysu na město. V roce 1906 byla otevřena místní dráha Doudleby nad Orlicí-Vamberk-Rokytnice. Po vzniku ČSR v roce 1918 se tehdejší většinové německé obyvatelstvo odmítlo přihlásit k novému státu a začlenilo se do separatistického celku s názvem Sudetenland. Čs. vojsko obsadilo Rokytnici 15. prosince 1918. Po mnichovské konferenci v září 1938 byla Rokytnice připojena k hitlerovské Třetí říši.

Po skončení 2. světové války dochází v Rokytnici i v okolí k velkému úbytku obyvatelstva způsobenému odsunem německého obyvatelstva. Teprve v roce 1971 byl Rokytnici znovu přiznán statut města, který po válce nebyl obnoven. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla v Rokytnici umístěna sovětská vojenská posádka, k jejímuž odsunu došlo teprve v roce 1991. Po roce 1989 se městečko rozvíjí jako turistické středisko a centrum východní části Orlických hor.

Pamětihodnosti

Dělostřelecká pevnost Hanička
Dělostřelecká tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. tých letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 Praha II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému. Haničku měl obsazovat VII. prapor 19. hraničářského pluku, v mírových podmínkách umístěný v kasárnách v Rokytnici v O.h.

Hanička na podzim roku 1938 nebyla zcela vybavena, řada jejího vnitřního zařízení ještě chyběla a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Pevnost Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěmi houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu.

Po stránce vojenské nemohla tedy pevnost splnit požadavky, které po ni byly po stránce obrany tehdejší republiky kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu. Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí. V období okupace jsou některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a je zkoušena kvalita našeho železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože.

Po válce je Hanička v majetku Československé armády a udržuje ji rokytnická posádka a zároveň je zdrojem pitné vody pro Rokytnici. Ženijní vojsko pomýšlí v padesátých letech minulého století o rozšíření podzemí pro potřeby skladů a do podzemí se dostává pouze několik vojenských delegací, či výprav studentů vojenských vysokých škol. Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropnic objektů, které pak odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc, jak němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam. Národní podnik Zelenina se pokouší vytvořit na Haničce sklady zeleniny, ovšem dostupnost v zimním období je složitá a tak se od tohoto ustupuje. V podzemí pevnosti je zkoušen i systém spojení pro Pražské metro.

V letech 1967 - 68 je redukována vojenská posádka v Rokytnici, která Haničku udržovala. Po roce 1968 kasárna obsazuje sovětské okupační vojsko a vodní zdroj je brzy označen jako nedostatečný. Od roku 1968 tedy probíhají první snahy o zpřístupnění této památky pro veřejnost, což se podaří o rok později. Na Haničce se provází nejdříve za svitu baterek, později je část trasy osvětlena agregátem. Na podzim roku 1972 se zde natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry - Dny zrady. Pro natáčení filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli návštěvníci tehdy vidět v rámci prohlídky muzea.

- Kostel Nejsvětější Trojice z roku 1604
- Kostel Všech svatých (farní) z let 1679-1684
- Židovský hřbitov
- Socha Krista Trpitele
- Sloup se sochou Panny Marie
- Empírová kašna na náměstí z roku 1886
- Zámek Rokytnice v Orlických Horách na náměstí
- Kaple svaté Anny přestavěná v první polovině 18. století
- Fara

Části města
- Rokytnice v Orlických horách
¨- Nebeská Rybná

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.rokytnice.cz, na kterých najdete další informace.