České Meziříčí

České Meziříčí

České Meziříčí se nachází na úpatí Orlických hor, mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Odtud název. Sama obec leží na Zlatém potoku, který dále přechází v řeku Dědinu. České Meziříčí je největší obcí v okrese. Osídlení prostoru obce a jeho okolí sahá hluboko do minulosti až přes 300 tis. let. Ke skutečnému založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu obchodní zemské stezky přes Zlatý potok. Stezka vedla do sousedního Opočna, Dobrušky a dále do českého Kladska a Polska. První písemná zmínka o obci se týká kostela sv. Kateřiny z r. 1352, dále pak pokračují záznamy z let 1356 a 1384.

Významnou historickou stavbou v obci je barokní kostel sv. Kateřiny z r. 1748 postavený hr. Rudolfem Colloredem na místě původního dřevěného kostela. Kostel patří k nejkrásnějším stavbám venkovské církevní architektury v kraji. Toto se týká i vnitřní výzdoby, která je velmi bohatá. Před kostelem je socha IMMACULATA (p. Marie) od Františka Pacáka, žáka Matyáše Brauna. Vedle kostela je pak historicky cenná márnice z původního hřbitova. K obci patří bývalé tvrze Vracov a Tošov. Další významnou stavbou je např. místní cukrovar.

Obec je rodištěm řady význačných osobností, jako byl odbojný sedlák Jakub Němeček, jehož dům zůstal dodnes zachován, nebo Královehradecký biskup Karel Otčenášek a další.

Památky

Kostel sv. Kateřiny
Zhruba uprostřed obce při silnici, tojí zdaleka viditelná výšková dominanta obce - farní kostel sv. Kateřiny. První zmínka o plebanii (faře) pochází z roku 1352, v roce 1384 je uváděna v seznamu desátků, vypsaných pro krále Václava, ale můžeme se oprávněně domnívat, že první, původně dřevěný kostel byl v obci postaven již kolem roku 1300. Kostel byl od husitských válek do roku 1642 utrakvistický, potom po dva roky opuštěn a od roku 1626 do roku 1630 náležel duchovní správnou do Přepych, kde sídlil tehdy jediny katolický kněz na opočenském panství.

V roce 1748 byl starý dřevěný kostel, hrozící již spadnutím, rozbořen a Rudolfem hr. Colloredem postaven nový. Dle farní pamětní knihy byl základní kámen k novému kostelu položen 8. 9. 1748 a novostavba byla posvěcena 25. listopadu 1752. Vnitřní výzdoba, hlavní otlář, kazatelna a zařízení jsou barokní, zhotovené současně se stavbou. Figurální výzdoba oltářních soch (sv. kateřiny a Barbory) a kazatelny z roku 1755 je dílem královehradeckého řezbáře Františka Deckera. Původní cínová křtitelnice z roku 1558 s českým nápisem byla roku 1796 prodána a za utržené peníze byl pořízen postranní oltář sv. Jana Křtitele, zhotovený týž rok řezbářem Bartošem z Dobrušky. Uprostřed Kostela se pod dlažbou nalézá velká krypta, v níž jsou pohřbeni někteří Meziříčtí faráři. Barokní kostel patří k nejkrásnějším stavbám venkovské církevní architektury v kraji. Byl opraven v roce 1971.

Socha Immaculata (P. Marie)
Je vzácné barokní dílo nejvýznamnějšího sochaře východních Čech, žáka M. Brauna Františka Pacáka, z roku 1749 stála až do roku 1832 nedaleko mostu přes Dědinu. Postavení nového kamenného mostu v roce 1942 a postupným zvyšováním silnice socha ztrácela na působivosti a byla proto přemístěna na starý hřbitov před kostelem. Socha světice stojí na trojbokovém volutovém podstavci, kolem je balustrové zábradlí. Barokní plastika působivě doplňuje exteriér českomeziříčského kostela.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Tato socha je umístěna na konci obce směrem k Rohenicům. Patří k typickým svatojánským sochám. Byla zhotovena v roce 1864 královehradeckým kameníkem Martinem Ježkem.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.ceskemezirici.cz, na kterých najdete další informace.