Dolní Kralovice

Dolní Kralovice

O obci a současnost
Současné městečko je raritou nejen ve zdejším kraji. Nenajdete zde budovu starší čtyřiceti let. Vše bylo totiž postaveno nově, poté co původní Dolní Kralovice ustoupily stavbě vodní nádrže Želivka. Historická kontinuita ale nebyla zpřetrhána, i většina obyvatelstva přišla ze starých Dolních Kralovic.

Původní obec patřila k nejstarším v kraji. Koncem 11. století jsou již Dolní Kralovice uváděny jako správní středisko Svatavina Újezdu patřícího vyšehradské kapitule.

Když byl v roce 1963 schválen projekt stavby přehrady na Želivce, znamenalo to začátek likvidace Dolních Kralovic, které se nacházely v zátopovém pásmu. Zánik postihl i obci Horní Kralovice, která byla od roku 1960 součástí Dolních Kralovic. Současně se u osady Vraždovy Lhotice započalo s výstavbou nové obce, která si ponechala původní jméno Dolní Kralovice i původní městský znak se stříbrnou rybkou. Tato nová obec se stala domovem části obyvatel původního města. Roku 1972 došlo k napuštění přehradního jezera a nad posledními zbytky původního města se rozlila do plochy více než 1400 ha vodní hladina.

V obci byla vybudována čtvrť rodinných domků, několik bytových domů, mateřská i základní škola, zdravotní středisko, lékárna, kulturní dům a knihovna.

Historie
Název obce je zřejmě odvozen z toho, že byla založena na královském zboží. Břehy rybnaté řeky Želivky byly příhodným místem pro rybářskou osadu. To se odráží i v městském znaku, ve kterém je na modrém štítu pod zlatou pětilistou růží zobrazen stříbrný jelec (jelec tloušť - Leuciscus cephalus).

První zpráva o Kralovicích je z konce 11. století, kdy byly správním střediskem Svatavina újezdu. Ten dostala darem od královny Svatavy, manželky prvního českého krále Vratislava vyšehradská kapitula. Její vlastnictví potvrzuje i stvrzovací listina Karla IV. z roku 1352. To pozbyla až v době husitských válek.

Osada zřejmě vznikla z rybářských chýší, postavených na březích rybnaté řeky Želivky. Stříbrná rybka je ostatně dodnes ve znaku Dolních Kralovic.Od císaře Zikmunda získal v roce 1336 Kralovice rytíř Oldřich Močihub z Horních Kralovic a ten je o čtyři roky později prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Trčkové drželi Dolnokralovicko více než sto let. V roce 1547 kupuje Kralovice rytíř Andreáš Strojetický ze Strojetic, děděním a sňatky přešly na konci století do rukou rytíře Petra Salavy z Lípy a na Bykánci.Do roku 1669, ve kterém koupil Kralovice Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic na Proseku a Čížkově vystřídalo město další čtyři majitele. Jiří Voračický rozšířil panství o Borovsko a Všebořice a z jeho doby pochází také první zmínka o farní škole, která stávala už v roce 1683 nedaleko kostela a vyučoval v ní Ulrich Raich.

Už na konci 17. století získal Dolní Kralovice, opět po rychlejším střídání majitelů, Jan Leopold Donát z Trausonu a Falkenštejna, který se stal zakladatelem rozsáhlého dolnokralovického panství.

K Dolním Kralovicům a Martinicím připojil Křivsoudov, Keblov, Zahrádku a Kaliště a jeho syn Vilém ještě Vlastějovice. Středisko panství přenesl z Čechtic do Dolních Kralovic. Roku 1766 prodali panství knížeti Karlu Josefu Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Tento rod dokázal ve třech generacích panství zadlužit a ve veřejné dražbě ho roku 1844 koupil Vilém Vincenc, kníže z Auerspergu. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1942, kdy rod vymřel po meči.

Dědici, hraběti Trautensdorfovi bylo panství v roce 1945 znárodněno. V letech 1880 a 1907 i zde vznikly místní organizace dobrovolných hasičů a Sokola. Za druhé světové války zanikla zdejší židovská komunita, která zde byla již od středověku. Ze 147 odtransportovaných do koncentračního tábora se po válce vrátili čtyři lidé. Zdejší hřbitov pocházel z 15. století, synagoga ze 16. století. Ta po několika přestavbách sloužila v letech 1951 až 1969 jako modlitebna Československé církve husitské. Před zatopením města byly nejcennější stély ze hřbitova převezeny na židovský hřbitov v Trhovém Štěpánově. Nad starými Dolními Kralovicemi se voda zavřela v roce 1974.

Památky
Mezi významné stavby starých Dolních Kralovic patřil původně románský, vícekrát přestavovaný kostel sv. Jana Křtitele, který byl zbořen. Některé cenné stavební a umělecké prvky byly ještě před odstřelem kostela přeneseny. Jedná se o fragmenty nástěnných gotických maleb, dva postranní novogotické oltáře - nyní v kostele v Číhošti, barokní oltář s obrazem sv. Jana Křtitele byl přenesen do kostela v Kondrátu u Vlašimi, gotickou sošku Madony dostal kostel v Křivsoudově. Velký kostelní zvon Petr a Pavel z roku 1551 byl převezen do kostela v Keblově. Také ostatní přenesení schopná umělecká díla byla přenesena, například socha Panny Marie z 18. století stojí dnes u hřbitova nově postavené obce.