Smilkov

Smilkov

Historie

První zmínky - 14. stol.
Smilkov založil v neznámé době (12. - 13. stol.) vladyka Smilek, po němž se zprvu jmenovala Smilkuov - Smilkův dvůr, později Smilkov. Jisté je, že v polovici 14. století tu stála tvrz, podle níž psali se zdejší vladykové ze  Smilkova. Podle Sedláčka (XV, 293) koupili tvrz smilkovskou bratří z mlékovic - Vrativoj, Stibor, a Bohuněk.

Kromě toho se připomíná  v letech 1384 - 1389 pan Rynart ze Smilkova, jehož potomci se zvali Sádlové ze Smilkova. Jan Sádlo vynikal velkou učeností a byl za panování  Václava IV. Václav ze Smilkova - podepsal s mnohými okolními rytíři stížný list v roce 1415 proti upálení Mistra Jana Husa. Z toho rodu nejproslulejší byl jiný Jan Sádlo, snad bratranec prve jmenovaného Jana. Těšil se jako komoří a důvěrník krále Václava IV. velké vážnosti a měl značný vliv na tehdejší náboženské poměry v Čechách

16. - 17. století
Na začátku 16. století byl majetkem sousedních rytířů - Vejhákůn z Koutů. Od roku 1525 hospodařil tu Jan Vejhák z Koutů s bratrem Vilémem, jemuž patřila v roce 1528 část statku smilkovského. Jan Vejhák byl dlužen rytíři Bohuslavu Těmínovi z Těmic 200 kop grošů, za kterýžto dluh postoupil mu v roce 1537 tvrz a vesnici Smilkov.

Po smrti Bohuslavově zdědil Smilkov syn Jiří Těmín. Po Saskovi měl Smilkov od roku 1590 Jan Beřkovský ze Šebířova, od roku 1596 Mikuláš Voračický z Paběnic a od roku1599 Štěpán Jiří ze Štemberka a na Voticích, který přikoupil ještě téhož roku statek Chotětice. Dlouhou dobu však statků nepodržel.

Prodal je na začátku roku 1601  a Janovi z Tálmberka a na Ryzmburce a jeho manželce Anně Kunce z Říčan. Zůstavil po sobě tři dcery a syny Viléma , Václava a Františka z Tálemberka. Smilkova a Vlčkovic se ujal ještě za života otcova syn Jan Maxmilián.

18. století
Roku 1701 získal Smilkov Kryštof Karel Voračický z Paběnic. Po jeho smrti roku 1716 rozdělili se o dědictví dva synové. Smilkov koupil 11. 12. 1721 Emerich Karel, baron Metternich z Vinnenburku, ale již roku 1724 jej postoupil Františku Karlu Pacelliovi u Aldersheimu, kterému ještě patřily Petrovice.

19. - 20. století
Roku 1930 koupil smilkovský velkostatek asi za čtyři miliony dvě stě tisíc korun František Kořán, majitel továrny na uzenářské zboží v Praze - Karlíně.

Památky

Zámecký park
Zámecký park byl ve Smilkově založen v druhé polovině 18. století Janem Jindřichem z Bissingen Svažitý terén východně od zámku byl upraven do teras, které jsou dodnes poměrně dobře zachovalé. Nejhodnotnější součástí parku je theatron pocházející z roku 1750.

Theatron
Důležitá je v parku i sochařská výzdoba Lazara Widmana a jeho místního pomocníka Tomáše Hatláka (v současné době jsou poničené sochy nahrazovány kopiemi), která se na smilkovském panství neomezila jen na park, překročila jeho zeď a našla své uplatnění i ve volné přírodě.

Barokní theatron v zámeckém parku pochází z doby kolem roku 1750. Představoval unikátní terasovou zahradní kompozici divadelního charakteru. Bohatá sochařská figurální a dekorativní výzdoba byla dílem právě Lazara Widmana a Tomáše Hatláka.

Protože theatron je v Čechách mimořádným příkladem barokní zahrady italského typu, dotvářené originálním sadovnickým řešením, ráda bych se na tomto místě stručně zmínila o barokní zahradě.
Barokní zahrada.

Parter, zdobený fontánami a plastikami, je obklopen kulisou vysoké zeleně, obvykle výrazně tvarované, která zdůrazňuje hlavní záměry prostorové koncepce a zároveň skrývá intimní zákoutí pravidelných bosketů.

Stříhaná vysoká zeleň vytváří daleké průhledy mezi svými stěnami, architekti využívají ohradních zdí, jež člení arkádami či nikami, staví kolonády, letohrádky, kašny nebo zaměřuje pohledové osy k sochařským dílům, která bohatě dekorují park mytologickými postavami bohů nebo zvířat.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://home.tiscali.cz/cz201317/OU_Smilkov.htm, na kterých najdete další informace.