Dražovice

Dražovice

Historie
Dražovice leží uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy představují tři moravská města Vyškov, Bučovice a Slavkov. Správní území obce se z ptačí perspektivy podobá srdcovitému útvaru o ploše 6,43 kilometrů čtverečních. Směrem od jihozápadu k severu jsou krajní body tohoto území vzdáleny asi 3,5 kilometru. V širší, severní části území, kde se mísovitá prohlubenina Dražovic otevírá k Podbřežicím a Komořanům, je mezi nejzazším bodem na východě a na západě přibližně 2,8 kilometru.

V minulosti sousedily Dražovice na všech stranách s osadami, které náležely odlišným vrchnostem, a proto bývaly jejich hranice odedávna přesně označeny "mezníky". Ty byly čas od času kontrolovány a obnovovány nebo-li "sázeny". Proto se jim říkalo "sáď " nebo "sádník".

O revizi hranic panství, která proběhla v roce 1767, svědčily v roce 1946 ještě poměrně hojné a zachovalé mezníky s biskupskou mitrou a letopočtem. O další revizi hranic mezi Dražovicemi, Lysovicemi a Letonicemi z roku 1825 vypovídá záznam v kroměřížském archívu. Nacházíme v něm podpisy tehdejších dražovských občanů - rychtáře Josefa Hály a purkmistra (zkomoleně "podmistra") Josefa Polácha. Janek Levíček se tehdy podepsal třemi křížky.

O revizi hranice s Podbřežicemi nebyl záznam nalezen, pravděpodobně proto, že obě území patřila církevním statkům (Dražovice biskupským a Podbřežice kapitulním), mezi nimiž k revizím nedocházelo. Přesto však mezi nimi existoval dlouholetý spor o pastvinu, tak zvanou "Dlouhou louku". Ta byla 20. března 1755 přiřknuta Podbřežicím.

Obraz krajiny, který uvádí popis z roku 1946, se během druhé poloviny dvacátého století zřetelně změnil. Za prvé zmizely louky. Už v roce 1946 uvádí učitel Krejčíř, že vedle 420 hektarů polí a 43 hektarů lesa je na území obce 18 hektarů luk, "jichž stále ubývá". Dnes můžeme konstatovat, že louky, které se dříve vyskytovaly na podmáčených pozemcích, jsou prakticky pryč. Byly povětšinou rozorány a v souvislosti s tím se ztratila také část potoků a legendou uváděná bažina. Prameniště ve "Studýnkách" již v důsledku růstu odběru spodní vody pro potřeby místního vodovodu neexistuje. Skomírající potok, který se mezitím stal součástí místní kanalizace, byl převeden do potrubí. Rybníky už v obci vůbec nejsou. Na jejich místě jsou dnes zemědělské a stavební pozemky "Na rybníkách" a náves zdobí namísto rybníka rozsáhlá kašna.

Charakter krajiny v okolí Dražovic do značné míry předznamenával způsob, jakým v ní lidé v minulosti hospodařili. Jejich snaha využít místní zdroje postupně vedla ke vzniku, zániku nebo střídání takových důležitých prvků krajinného obrazu, jakými byly a částečně jsou stále pastviny, rybníky, lesíky a pole.

Podloží Dražovic je tvořeno starohorními vyvřelými horninami (žuly, granodiority a jim podobné horniny), které jsou známé z dlažebních kostek, pomníků nebo obkladů významných budov. Stáří těchto hornin určené moderními metodami se pohybuje kolem 580 - 600 milonů let.

V dávné minulosti byla bažinatá půda v okolí Dražovic pokryta stepí, na níž žila stáda býložravých zvířat. Lovci, kteří tuto zvěř lovili, a kočovníci, jejichž stáda se ve stepi pásla, pravděpodobně nezakládali stálá sídla. Archeologické nálezy v blízkém okolí, například hroby ze starší doby železné (asi 700 až 400 před Kristem) v letonském hájku, svědčí o tom, že kraj nebyl liduprázdný.

Součástí krajiny v okolí Dražovic byly a dnes opět začínají být rybníky. Vedle rybníků zde byl a je les, jehož význam byl v minulosti spíše hospodářský a dnes je převážně rekreační. Voda stékající ze zvednutých okrajů mísovité prohlubně Dražovic zde zůstávala v prohlubeninách. Na takto zamokřených místech vznikaly vlhké louky nebo bažiny. Odtud také pojmenování návsi "bařinou".

Až do začátku dvacátého století se občané Dražovic živili především zemědělstvím. Bezzemků tu téměř nebylo. Vesnice byla převážně zemědělská, jen mlynář, kovář, kolář a hostinský, od roku 1848 také obchodník, krejčí, obuvník, zedník a tesař provozovali svá řemesla. Stejně však každý vlastnil pole, jinak by ho řemeslo neuživilo. Totéž platilo ve dvacátém století o dělnících, kteří přenechávali svá hospodářství ženám a odcházeli do města za prací.

Křesťanská víra se rozšířila do zdejšího kraje při postupné christianizaci Moravy a v ranném středověku. Snad už v době prvních písemných zmínek o Dražovicích je možné hovořit o obci, která nejen patřila církevním institucím, ale již také sama byla křesťanského vyznání. Po počáteční evangelizaci kraje došlo i zde k vytvoření samostatné základní církevní instituce - farnosti.