Pustiměř

Pustiměř

Historie

Jméno obce
Pustiměř (Pustoměř). Pochází jméno obce od osobního jména Pustimir? (Bylo kdy takové jméno) To by nasvědčovalo tomu, že zdejší krajina byla osídlena teprve se Slovany. Pustimir (ať už jako jméno osobní nebo jiné) je jméno slovanské. Ve farních pečetích střídá se jméno Pustoměř i Pustiměř. Farní pečeť, která se používá ještě začátkem 20 století je se jménem Pustoměř, jež důsledně píší církevní úřady. Politický úřad však v roce1906 přijal a zavedl jméno Pustiměř. Ještě v roce 1906 byl na poštovním razítku Pustomierch - Pustiměř. Jméno Pustiměř je nepřeložitelné. Od roku 1924 je i na farní pečeti jméno Pustiměř.

Nejstarší dějiny obce a okolí
Archeologii Pustiměřska lze prakticky odvíjet již od mladší doby kamenné. V této době, kdy velká část Moravy byla pokryta hustými lesy, se usazovali lovci a pastevci jen v nížinách a okrajových částech pahorkatin. Tehdy byly již osídleny svahy u Pustiměře, o čemž svědčí  četné archeologické nálezy. Přítomnost lidí v mladší době kamenné zde dokumentuje několik desítek drobných střepů nalezených pri archeologickém výzkumu.

Intenzivní osídlení nastalo na začátku doby bronzové. Tehdy, kolem roku 2000 př. n. l. , došlo na pustiměřsku k přirozené lokalizaci osídlení na území u dnešní obce Zelená hora na bezejmenné ostrožně 40 m vysoké.  Ostrožna (pahorek) se nachází asi kilometr západně od dnešní Pustiměře a v historické literatuře je označováno jako "Hradisko u Zelené Hory". Při archeologických výzkumech v letech 1963 - 1964 zde byly získány tisíce střepů, kamenné nástroje, korálky a poměrně vzácný měděný náramek.

Ze sídlištních jam z období 1600 let př. n. l. pocházejí tenkostěnné nádoby únětické kultury, kostěná šídla, kamenné nástroje, jantarový korálek a bronzová jehlice. Dle archeologických nálezů datovaných do doby 1050 - 450 př. n. l. se usuzuje, že na kopci vyrostlo již mohutné sídliště. V sídlištních vrstvách se nalezly četné zlomky nádob, některé tuhované a bohatě zdobené. Dále byla nalezena zuhelnatělá obilná zrnka a drobná hliněná figurka představující medvěda.

Osídlení prostoru Vyškovské brány ve kterém se nachází dnešní pustiměřsko, lze za období 5. století př. n. l.  až 5 století našeho letopočtu vzhledem k rozsáhlým archeologickým výzkumům velmi dobře zmapovat. Na pustiměřsku byl průzkum prováděn na  úseku dlouhém 3 km a přinesl dobré výsledky. Nad soutokem Melického a Pustiměřského potoka bylo při průzkumech zjištěno laténské sídliště (datováno asi 500 let př. n. l. - začátek n. l.) situované na úpatí svahového hřbetu s jižní orientací, o 1,5 km dále pak sídliště ze starší doby římské. Při stavbě dálnice byla porušena okrajová část sídliště a byly zjištěny  dvě zahloubené roubené dřevěné stavby a další pozůstatky sídlištních objektů.

Vstup slovanského obyvatelstva na území dnešního Pustiměřska nastal po období keltském a germánském. V soudobých písemných pramenech není pro počátky slovanských dějin na území dnešních Čech a Moravy přesných zpráv.

Se Slovany na území dnešních Čech a Moravy se setkáváme teprve v době jejich bojů s Avary a Franky v 7. stol. Po bojích s Avary, na sklonku 8. století se naši předkové ocitli v přímém boji s mocnou  říší Karla Velikého a tím vzbudili zájem franských analistů a kronikářů, kteří zaznamenali vývoj Sámovy říše.

Pustiměřsko, umístěné ve středu dnešní Moravy, nabývalo však již v období 5. - 7. stol. význam jako historická jednotka. Rozvinulo se jako opevněné hradisko u dnešní obce Zelená Hora v bezprostřední blízkosti dálkové cesty, která tehdy Moravou procházela. Význam hradiska u Zelené Hory opravňuje historické badatele k závěru, že již tehdy bylo důležitou součástí moravských a evropských dějin.

Rozvoj hradiska s dvojím opevněním nastal v období Sámovy říše, pokračoval v době velkomoravské, v období Přemyslovských dějin i moravského markrabství a vrcholném středověku. Jeho význam se v průběhu doby mění. Rozsah jeho působnosti odrážel vznik osídlených středisek kolem hradiska, kde se usazovalo slovanské obyvatelstvo jako pastevci a zemědělci. Takto vzniklé obce patřili knížeti sídlícímu na hradisku a každé středisko bylo zásobitelem pro hradisko a součastně samozásobitelem. Vyrábělo se vše , co bylo zapotřebí k životu. Procházeli - li kolem těchto středisek kupci, po dálkových cestách , jejich výrobky mohla koupit pouze knížata sídlící na hradisku.

Památky

Rotunda sv. Pantaleona
Rotunda sv. Pantaleona v počátcích své existence tvořila protipól pustiměřskému hradu. Ani několikráte důkladně prokopané okolí rotundy i rotunda samotná přesvědčivě nezodpovědělo otázku, kdy vlastně stavba vznikla. Vrstevnatě kladené zdivo zbytku severní poloviny obvodové zdi a části severní apsidy se typologicky připisuje starším rotundám. Existence rotundy v polovině 12. století je přesvědčivě podepřena nálezy dvou stříbrných mincí uvnitř stavby, jednak stříbrného denáru Oty II. Černého (údělného olomouckého knížete), zemřel r. 1126, jednak moravského denáru Vladislavova z doby, kdy byl ještě knížetem (to je do r. 1158). Datování dřívější umožňuje nález 6 hrobů v těsné blízkosti kostela. Bylo běžné, že okolí kostela sloužilo jako pohřebiště. Nálezy z hrobů dovolují posunout vznik svatostánku před konec 11. století.

Dr. Procházková ve svojí hypotéze dokonce předpokládá vznik kostela v době, kdy byl moravským knížetem Vratislav II. a kdy se na čas na Moravu vrátil slovanský bohoslužebný jazyk, což ovšem nemělo dlouhého trvání, protože když Vratislav II. r. 1085 z rukou papeže Řehoře VII. přijímá historicky první českou královskou korunu, musí se slovanských modloslužeb vzdát. Pustiměřská rotunda podle této teorie měla vzniknout právě jako nové centrum slovanských liturgií.

Pro české země netradiční zasvěcení svatostánku sv. Pantaleonovi prý vzniklo na základě obliby tohoto východního světce biskupem Jindřichem Zdíkem. Sv. Pantaleon byl ochráncem zdravotníků a zdravotnictví a biskup Zdík po prodělané těžké nemoci přislíbil zasvětit světci kostel. Dr. Procházková naopak tvrdí, že se vysvěcení sakrální stavby opírá o skutečnost, že ostatky výše jmenovaného světce přinesla na Moravu třetí žena Vratislava II. Svatava. A protože právě Pustiměř se měla stát slovanským náboženským střediskem, byla rotunda zasvěcena světci z východu. Jak to bylo ve skutečnosti, bůh suď.

Historické prameny se o rotundě zmiňují až mnohem později, než jsme se až doposud pohybovali, k roku 1243. Víme totiž, že se tohoto roku v Pustiměři konala biskupská synoda, což mimo jiné také dokládá, že rotunda přešla do rukou biskupa. Po založení kláštera v Pustiměři v roce 1340 se rotunda stala součástí kláštera.

Rotunda v Pustiměři nemohla ležet na nevýznamném a zapomenutém místě, protože se jedná o stavbu svého druhu v Čechách a na Moravě největší. Dle odhadů se do kruhovité stavby (dnes částečně dochované asi do poloviny svojí původní výšky) s jednou apsidou, hranolovou věží v protilehlé straně (na východě, kde byl vstup) a panskou tribunou pro významnější věřící, mohlo vejít více než 200 lidí.

Pustiměřský hrad
Pustiměřský hrad v Melicích je též nazýván jako Horní Melice. Dolní Melice byl pak hrad u Zelené Hory. Zřejmě již správci obou hradů byli lenní páni až do husitských válek. Lenní půni na obou hradech u pustiměře se nazývali páni z Melic. Oba hrady byly zbořeny za těžkých bojů olomouckého biskupa Jana Železného s Husity v letech 1429 - 1431 a nebyly již obnoveny.

Kostel v Pustiměři
V roce 1894 objevily ve klenbě kostela nad oltářem trhliny. Zatím klenbu kostela v ohrožených místech podepřeli. Tohoto roku se také opravovala kaple sv. Anny. Byla vyměněna střecha za plechovou a vnitřek byl vymalován olejovými barvami. Také byl zbudován oltář.

V listopadu 1894 bylo rozebráno klenutí kostela nad prebyteriem a bylo odděleno od lodi dřevěnou přehradou. Služby Boží se konaly do konce ledna 1895 v lodi chrámové, a když byl kostel úředně zavřen sloužily se mše v kapli sv. Anny. Uvažovalo se zda kostel opravit nebo postavit nový. Na podzim roku 1895 byla před vchodem do kaple postavena dřevěná předsíň. Dne 21. června roku 1895 byl vysvěcen nový hřbitov zřízený za kostelem v horní části panského pole "chmelnice", vedle starého hřbitova.

Nový kostel
Teprve na podzim roku 1898 dozrály ve farnosti úvahy a porady o otázce kostela. V obci se usnesli, že postaví nový kostel na místo starého. V roce 1900 byl starý kostel zbořen, a na jaře se započalo se stavbou kostela nového. Do podzimu byla stavba pod střechou. Na jaře roku 1901 se práce znovu rozběhly.  V neděli dne 24. července  1901 benedikoval rajhradský prelát P. Benedikt Korčián nový chrám Páně.

Od toho dne byla opuštěna kaple sv. Anny a po 6 letech a 6 měsících  se opět konaly bohoslužby v kostele. Kostel posvětil  arcibiskup olomoucký Dr. Theodor Kohn.