Hlubočany

Hlubočany

Historie
Hlubočany se poprvé připomínají již v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, kterou historikové datují do roku 1141 {sama není datována). V soupisu majetku katolické církve na Moravě je uvedeno, že olomouckému kostelu patřily v obci dvě popluží. Roku 1261 se v písemných pramenech vyskytuje Ludslav z Hlubočan (i když není tak zcela jisté, že se jedná o naši ves). V druhé polovině 13. století patřila ves patrně pánům z Obřan, kteří se zřejmě postarali o její kolonizaci německými přistěhovalci.

Později měl Hlubočany Jindřich z Lipé, který je roku 1325 daroval klášteru Králové na Starém Brně (zakladatelkou tohoto kláštera byla Eliška Rejčka, vdova po českých králech Václavovi II. a Rudolfu I. Habsburském). V době husitských bouří (před rokem 1424) byla ves zastavena Jindřichovi z Lipé, který tak de facto nad tímto klášterním zbožím držel ochrannou ruku.

Třicetiletá válka se na vývoji Hlubočan podepsala velmi negativním způsobem: ze 47 usedlostí bylo 13 pustých. I zde převládaly velké statky (půllány a větší). Roku 1750 byl v obci panský dvůr, osm lánů, dvacet jedna půllánů a stejný počet čtvrtlánů. Roboty byly následující: celoláník robotoval tři dny týdně se čtyřmi koni, pololáník tři dny s dvěma koni, čtvrtláník tři dny pěší roboty. Později (roku 1777) byly ustanoveny nové výměry robot: pololáník robotoval týdně tři dny s dvěma koni a od svatého Jana do svatého Václava jeden den pěšky, čtvrtláník dva dny pěšky.

Roku 1716 prodal klášter celý velkostatek (který se ovšem skládal pouze z jediné obce - Hlubočan) včetně palírny za 20 500 zlatých rýnských Bernardu Antonínovi Bravantskému z Chobřan, po jehož smrti roku 1722 zboží zdědila vdova Johanka společně se svými dcerami. Z nich statek nakonec získala Kateřina, provdaná svobodná paní d'Albon. Později byl statek, na kterém vázly velké dluhy, prodán Václavu hraběti Kořenskému z Terešova. Jeho potomci pak roku 1796 prodali celý velkostatek (Hlubočany a nyní již i Terešov) za 52 600 zlatých rýnských Arnoštovi hraběti Blankenstein. Josef hrabě Blankenstein prodal roku 1858 Hlubočany za 110 000 zlatých Arnoštoví Janovi ryt. von Herring, po jehož smrti 31.října 1871 dědili půl na půl Viktor a Arnošt sv. pánové Herring-Frankendorf. Viktor prodal roku 1876 část svého podílu Maxovi Gomperzovi a druhý (větší) díl Juliovi Gomperzovi. Celý velkostatek sloučil ve svých rukou po roce 1909 Dr. Filip ryt. Gomperz.

Obec byla osídlena převážně německými obyvateli. Roku 1869 žilo ve 118 domech 573 obyvatel. Škola (jednotřídka) byla založena v roce 1876, do té doby chodily hlubočanské děti do školy do Kučerova; česká menšinová škola zahájila výuku v roce 1919. V roce 1890 byl v Hlubočanech založen německý hasičský sbor, za první republiky v obci vyvíjel činnost i český místní odbor Národní jednoty. V obci byl rovněž mlýn a cihelna; při parcelaci za první pozemkové reformy byly z velkostatku vytvořeny statky zbytkové: Hlubočany (majitel J. Podivínský) a Terešov (majitel J. Hytych), 78 ha bylo propuštěno vlastníku a jen 15 ha rozděleno.

V roce 1930 obec sestávala ze 173 domů, ve kterých žilo celkem 747 obyvatel (514 Němců a 233 české národnosti: česká menšína tedy byla velmi početná). Ve volbách v roce 1929 zcela jasně zvítězil Bund der Landwirte (získal 199 hlasů ze 424), v roce 1935 se jasným vítězem stala Sudetendeutsche Partei (229 hlasů z 438, tedy nadpoloviční vítězství). V obou případech dosáhly ostatní strany jen poměrně nevýrazných výsledků (v pořadí druhá politická strana získala v roce 1929 47 hlasů, v roce 1935 49 hlasů).

Za okupace byly české rodiny vystěhovány, po skončení války byly v letech 1945-1946 odsunuti všichni Němci do Německa a obec osídlena českými rodinami. V prvních poválečných volbách v roce 1946 zvítězili komunisté (148 hlasů z 273) před národními socialisty (57 hlasů) a sociálními demokraty (35 hlasů).