Snovídky

Snovídky

Dějiny Snovídek - z obecní kroniky
Snovídky (gen. ze Snovídek loc. ve Snovídkách) vesnice 8 km východně od Bučovic leží 246,51 m nad hladinou mořskou, při okresní silnici II. třídy z Bučovic do Koryčan a Kyjova r. 1855 vystavěné a při transversální dráze (Brno-Vlárský průsmyk) r. 1887 otevřené, 7 minut od nádraží “Nemotic” vzdálené, jest samostatná a politická obec přiřazená do Nemotic.

Leží v dolině lesnatými vrchy “Chřibů” obklopené, po pravém břehu řeky Stupavky. O založení osady nezachovalo se pražádných památek. Nejstarší domy jsou malé chaloupky, celé dřevěné, na různých místech vesnice. O původu a významu jména obce nelze ničeho zjistit a se dopátrati.

Snovídky připomínají se poprvé v listinách r. 1360 (dle Volného). Roku 1784 byly zde 44 domy a 255 obyvatel. Roku 1896 napočítáno 86 domů a 475 obyvatel. Roku 1920 bylo 105 domů a 585 obyv.

Náves tvoří skoro jedinou dlouhou a úzkou ulici, jejíž domy (slámou, křidlicí a břidlicí kryté) stojí těsně vedle sebe a do návsi průčelím.

Grunty stojí více na horním konci dědiny a částečně uprostřed a mezi nimi zde onde menší chaloupka. Nejvíce chalupníků jest na horním konci”na kopečku “ u “ kříže”za “pecama”-  po nichž ale již památky není (pálívala prý se v nich kolomaz) a na dolním konci vesnice směrem k Nemoticím.

Domy jsou bez výstupků se zahradami (nyní již většinou v pole proměněnými, poněvadž pro mokro stromy v nich růsti nechtějí) za staveními, stavěny jsou ponejvíce z kamene, pískovce a břidlice slínové a kotovic, zamítány a bíle zalíčeny.

Stodoly jsou většinou v zahradách, chlévy hned při stavení buď v úhlu pravém neb v jedné polovici celé budovy.

Obytné místnosti skládají se pouze z jedné světnice, komory a síně, jež sloužívá často i za kuchyni. Ve světnici jsou většinou stará, veliká, zelená, kachlová kamna (znojemská) s pecí, na níž děti spávají. Okolo kamen jsou lávky, v jednom koutě postel, v koutě u okna stůl s lávkami, židlí málo a to buď dřevěné, často i z ohýbaného dřeva - vše jednoduché.

Na počátku 17. stolení byly pří obci pouze 2 lány. Z polí, 30ti letou válkou zpustlých, byly obdělány pouze 4 míry II. a 4 míry III. třídy, a zůstalo ještě r 1673 pusto 124 měr II. a 124 měr III. třídy. Roku 1790 bylo zde 200 jiter rolí a 100 jiter luk.

Před válkou 30letou bylo zde 26 domku, z nichž po válce zůstalo jen 8 osazených. V několika letech byl ještě 1 příbytek obydlen, ale jeden zase znova zpustl, takže ku konci 17. století bylo zde ještě 18 domů pustých.

Roku 1924 je zde 109 domů a jeden z nich jest neobydlen.

Roku 1360 prodala Markéte ze Snovídek a její syn Stanimír Markétě z Wildenberku dědiny Snovídky a Lovišky( snad Lovčičky). Další majetníci osady se často střídali. Jmenuje se roku 1368 Pešek ze Zdetína, roku 1390 Bratři Hynek a Albert Vek z Miličína, 1392 Jaroš z Cimburka. R. 1406 Beneš z Benešova na Kvasicích prodal Snovídky se dvorem faráři v Krampsíně Zbyňkovi a jeho bratrům Janovi Krumpsínovi z Čelechovic a Janu Húsovi z Krumpsína. Roku 1437 Jindřich Húse z Krumpsína prodal osadu Kryštofovi ze Žarůšek, a ten hned ji zase prodal bratrům Mikšovi a Hynkovi z Ojnic. Potomek jejich Tas z Ojnic, byl pánem Snovídek i Bučovského panství. Od té doby měly Snovídky s Bučovicemi stejné majitele.

V novodobé historii byla obec několik let přičleněna k obci Nemotice (společný MNV) aby byla po roce 1989 opět prohlášena za obec s vlastní samosprávou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.snovidky.cz/, na kterých najdete další informace.