Podbřežice

Podbřežice

Malá půvabná vesnička se rozkládá 8 km jižně od Vyškova, pod břehem 268 m vysokého kopce zvaného Chřiby. Tato poloha dala vesnici název. V obci žije 240 obyvatel a katastr má rozlohu 253 ha.

Historie
První zmínka o obci je z roku 1348. Četné archeologické nálezy katastru svědčí o dřívějším obsazení obyvateli – střepy popelnic a keramiky, hroby skrčenců, zásobní obilní jámy a další. Z prvních zpráv je zřejmé o vrchnostenském vztahu obce ke kapitule olomoucké, do kterého přešla ze světských rukou a tato ji dávala v léno četným pánům. Z lenních smluv je zřejmé, že se zde nacházel panský dvůr s krčemním právem, kostelem, mlýnem a rybníkem.

Starý gotický kostelík, vystavěný z pískovcových balvanů a krytý šindelem, stával nad obcí uprostřed hřbitova. Trpěl sesuvem půdy, proto byl koncem 18. století částečně rozebrán a znovu přebudován v roce 1800. Další sesuvy půdy zapříčinily trhání zdí, a proto byl kostel v roce 1905 zbořen. Pod vedením faráře dr. Cyrila Stojana, pozdějšího olomouckého arcibiskupa, si občané vybudovali novogotický kostelík uprostřed obce, znovu zasvěcený svatému Petru a Pavlovi, do kterého byl zavěšen čtyřcentový zvon z roku 1603 ze starého kostela a později zde byl umístěn i náhrobní kámen z hrobu malíře Ondřeje Vítka z roku 1599. Je zajímavostí, že kostel byl připsán do majetku obce nikoliv církve. Za povšimnutí stojí také litinový kříž z roku 1834, vyrobený v blanenských železárnách, stojící u rozcestí bývalé cesty do Komořan.

Školní vyučování v původní jednotřídní škole bylo zahájeno v roce 1877, do té doby chodily děti nepravidelně do školy v Dražovicích. Ve staré škole se tísnilo přes osmdesát dětí, proto byla zahájena v roce 1914 výstavba nové moderní školy. Začátek první světové války zapříčinil přerušení stavby. Škola vybudovaná v hrubém zdivu a zastřešená pak byla dokončena až v roce 1924. Výuka zde probíhala až do roku 1974. V současné době je využívána jako sídlo obecního úřadu a knihovny, třídy pak jako kulturní sálek a tělocvična.

Podbřežice byly zemědělskou obcí a vždy ryze české ač byly vklíněny do vyškovského německého ostrůvku. Život zde nebyl nikdy lehký, lidi tísnila četná robota pro panstvo, války, požáry a nemoci. Obec vystavěná ve tvaru podkovy kolem potoka s typickými hanáckými chalupami se žudry, kryté slaměnými došky v roce 1834 z větší části vyhořela. Další ranou pak byla v roce 1866 zákeřná cholera, na kterou zemřelo 41 obyvatel, tedy asi osmina. Život však šel dál, přišla první světová válka a v ní přišlo o život 10 občanů, následovalo 20 let svobody, pak okupace a druhá světová válka se třemi obětmi.

Zde je potřeba se zmínit o rotném Václavu Haizlerovi-Havlíčkovi, který v roce 1943 padl v bitvě u Sokolova poblíž Kyjeva, zbylí dva zahynuli v koncentračních táborech. Jména všech padlých jsou vytesána na důstojném památníku před kostelem. Obec byla osvobozena 20. 4. 1945, následovala radostná euforie, která však po necelých třech letech skončila komunistickým pučem. Následovala nasilná kolektivizace v roce 1957, v roce 1964 obec a JZD integrovány do Komořan. Zásluhou mocipánů byla v Podbřežicích zastavena výstavba a mnoho mladých lidí se uchýlilo s výstavbou svých domů do Komořan.

Od roku 1990 jsou znovu Podbřežice samostatnou obcí. Byla provedena plynofikace obce, telefonní rozvod, oprava fasád kostela, školy, panského dvora a obnova rybníka. V současné době připravuje obec zavedení vodovodu.

V lednu 2003 schválil Parlament České republiky, na návrh heraldika Miroslava J. V. Pavlů, nový obecní znak a prapor, jenž vychází z církevních dějin obce (kostel sv. Petra a Pavla) a vztahu ke kapitule olomoucké (hvězdy a půlměsíce z erbu olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.podbrezice.cz/, na kterých najdete další informace.