Jamné nad Orlicí

Jamné nad Orlicí

O obci
Obec Jamné nad Orlicí má přibližně 700 obyvatel. Sousedí s městečkem Jablonné nad Orlicí, které je pro okolní vesnice přirozeným kulturně - hospodářským střediskem. Obec se rozkládá v délce 4 km po obou stranách Jamenského potoka, který se vlévá v dolním okraji obce do Tiché Orlice.

Nadmořská výška obce má rozpětí od 420 do 700 m.

V obci je železniční zastávka a autobusová linka se sedmi zastávkami.

Ve středu obce, nad školou, stojí od roku 1882 kostel Nejsvětější Trojice. Na zdejším hřbitově je pochován jamenský rodák, msgre Dominik Filip, pozdější prelát v Meránu, který byl největším dobrodincem zdejšího kostela.

Na protilehlé stráni je zachovalé, asi 800 - 900 let staré torzo tisu, stromu opředeného mnoha pověstmi, nedaleko je restaurační a ubytovací zařízení "U Tisu".

Od roku 1929 je v obci vybudován spádový vodovod, který zásobuje vodou výborné kvality řadu okolních obcí i měst. Sběrné prameny jsou v lese pod Suchým vrchem, který je s výškou 995 m n. m. nejvyšším bodem v okolí. Zde byla v roce 1928 vybudována horská chata, ke které byla v roce 1933 přistavěna 33 m vysoká rozhledna. Na horním konci obce vlevo stojí v na vrcholu Černovického údolí hájovna. v místě po zaniklé osadě Hynkovice.

V místě i v okolí je dispozici mnoho zajímavých míst ať již k výletům nebo pro sportovní vyžití v létě i v zimě. Samozřejmostí a podmínkou jsou ubytovací kapacity, které je možné využít pro kratší i delší pobyty v naší obci.

Společenský život
V obci aktivně pracuje tělovýchovná jednota, hasiči, myslivci a zahrádkáři.

Historie
První zachovaná písemná zpráva o Jamném je z roku 1336 v listině nalezené mezi jinými historickými památkami ve věži lanškrounského hradu. Touto listinou, kde je jmenována i naše obec, odňal Jan Lucemburský panství landšperské zbraslavskému klášteru a uložil poddaným novou daň.

V roce 1358 patřilo zdejší panství litomyšlskému biskupství. Ve zmatcích husitských válek se několikrát změnili majitelé. Roku 1409 zastavil biskup Jan V. městečko Jablonné, vsi Výprachtice, Jamnou, Horní a Dolní Heřmanice a pusté vsi Čenkovice a Orličku Janovi ze Strýčkova.

Po roce 1521 patřilo okolí rodu z Peštýna. V Zemských deskách je dále zapsáno, že 14. března 1544 byl Landšperk s okolím, mezi vesnicemi je uvedeno i Jamné, prodán za 8 000 kop gr. č. Bohdaneckému z Hodkova.

Roku 1588 bylo panství Landšperské prodáno za 45 300 kop gr. č.(mezi vyjmenovanými obcemi je Jamná) Hrzánovi z Harasova. Následovala vláda pánů z Harasu, kdy vznikla další písemná zmínka o Jamném, a to v roce 1614, při porovnávání mezí a hranic mezi občany jablonskými a jamenskými.

Dne 7. července 1622 koupil panství Lanškrounské a Landšperské Karel Lichtenšteinský. Knížatům z Lichtenšteinu patřilo panství až do vzniku samostatné republiky v roce 1918.

Kolaudace nové silnice se uskutečnila v prosinci 1906. Od 16. června 1914 je v naší obci Poštovní úřad Jamné. Od 10. října 1928 měla polovina obce až po školu vodu z vodovodu. Zbytek obce užívá vodovod od jara 1929. Dne 20. února 1929 se v Jamném prvně rozsvítily žárovky a roztočily motory.

Od 1. prosince 1934 byla povolena železniční zastávka. Nástupiště bylo zřízeno na náklady obce.
Jméno obce mělo podobu Jamná, Jamný, Jamné až dne 23. února 1922 byl výnosem ministerstva vnitra určen název Jamné nad Orlicí.

K 31. 12. 2000 bylo v naší obci hlášeno k trvalému pobytu celkem 687 obyvatel, z toho 351 žen a 336 mužů. Průměrný věk je 36,1 roku.

Počátky hromadného školního vyučování v naší obci spadají do doby kolem roku 1750. Prvním učitelem byl vysloužilec Josef Kvasnička, který ve válce přišel o ruku. V roce 1807 vystavěla si obec školu. V nově vystavené škole již vyučoval "zkoušený" učitel Ignác Bárta. Školních dětí přibývalo, a když jich bylo přes 300, počalo se uvažovat o stavbě nové školy. Stavba byla po tříletém úsilí dokončena v roce 1862.

V roce 1910 nastoupil do zdejší školy bezruký chlapec František Filip, který vešel do povědomí lidí jako "Bezruký Frantík". Aby se mohl naučit psát nohou, byla ve škole pro něho zhotovena zvláštní lavice, která je uložena na Obecním úřadě. V dospělosti sám o sobě a svém životě napsal několik knih.

Turistické zajímavosti

Suchý vrch
Víte o Suchém vrchu, že svými 995 m je nejvyšší bod Bukovohorské hornatiny, že z jeho vrcholu je krásný pohled do Východních Čech, na skupinu Králického Sněžníku a za jasného počasí i Hrubého Jeseníku s Pradědem? V r. 1925 zde byla nákladem 10.000 Kčs postavena dřevěnná bouda pro turisty k ochraně před nepohodou.

Péčí Klubu čsl. turistů (dále jen KČT) byla zde později postavena chata a pojmenována Kramářova. Základní kámen byl položen 22.8.1926. Na úhradu stavebních nákladů vydalo předsednictvo tohoto klubu v Jablonném 15. 5. 1925 zúročitelné dlužní úpisy po Kčs 100. Otevření se konalo za dva roky 6. 7. 1928 za velké účasti okolního obyvatelstva.

S chatou je spojena vyhlídková věž 33 m vysoká. Ta byla vybudována v létech 1931 - 1932 a sloužila jako věž vodárenská. Poslední oprava byla dokončena na podzim r. 1986. Má nyní tvar komolého kužele se zaskleným ochozem a pokryta je měď. plechem. Dne 26. 8. 1937 se na chatě zastavil na oběd prezident Dr. E. Beneš se svým štábem při inspekční cestě po opevnění.

Prvním nájemcem chaty byl Jan Černý, druhým Jan Telecký až do okupace. 15.března 1939 byla obsazena Němci a byla tu zřízena zotavovna raněných něm. důstojníků.

Po osvobození 1.6.1945 byla chata znovu otevřena. Převzalo ji družstvo Vzlet, oblastní správa tělovýchovy Pardubice. Byla přejmenována na Tyršovu a správcem ustanoven Leo Víšek. 31 .7. 1953 převzala chatu čsl. armáda pro rekreaci voj. gažistů výměnou za Luční boudu v Krkonoších. Byla zasklena dolní terasa spojující chatu s rozhlednou a postaveny 2 finské domky pro personál.

V září 1984 zde byla postavena ocelová, šestiboká věž 48 m vysoká, jako telekomunikační zařízení. V červenci 1986 přibyla další 30 m vysoká ocelová věž pro potřeby VaK, jako součást kontrolního dispečinku umístěného v budově VaK, který obsáhne přibližně 50 čerpacích stanic celého okresu. Bohužel v současné době je chata mimo provoz a funguje jen rozhledna a bufetem.

Tvrz Bouda
Asi 2 km od chaty na Suchém vrchu směrem k Těchonínu je na vrchu Bouda (845 m) udržovaná dělostřelecká tvrz "Bouda" - v létě přístupná veřejnosti - jako bývalá součást odolného pilíře těžkého opevnění, uzavírajícího kladský výběžek.

Je a zůstane i jedním z největších zimovišť netopýrů ve východních Čechách. Proto veškeré úpravy, které SPČO (Společnost přátel československého opevnění) provádí, jsou konzultovány a schváleny dnešním Ústavem ochrany přírody v Pardubicích, aby nedošlo ke střetům zájmů SPČO a ochránců přírody. Vnitřní zařízení je pečlivě udržované a přístupné veřejnosti od května do září každou sobotu, v červnu, červenci a srpnu denně.

Tvrz Bouda je návaznosti na další těžké opevnění, a to západně na tvrz Hanička (je po modernizaci od poloviny 90. let otevřena) a východně na tvrz Adam (stále ještě v držení armády).

Výlet K zemské Bráně
Oblíbeným a málo namáhavým výletem je Čihák a Zemská brána. Ať již půjdete pešky ze zastávky ČSD v Mladkově, nebo pojedete autem od Mladkova, zastavíte se jistě nad obcí Petrovičky (dříve Německými Petrovicemi) tedy téměř na vrcholu stoupání, abyste se rozhlédli do Kladské nížiny (kdysi do r. 1742 součástí České koruny).

Stávala tu za první republiky - již na německé straně hospoda "zum Steinschulzen", kde se dal nakoupit "paš" - cukerin, tabák, zapalovače, atd. - tedy pro nás zajímavé zboží. Osada dolů do údolí byl německý Steinbach - dnes polský Kamienczyk. Na Adamu, v nadmořské výšce 740 m byl Čechem Tomanem postaven v r. 1933 - 35 hostinec, který r. 1935 odkoupil královéhradecký odbor KČT za přispění Orlické župy a Národní jednoty severočeské. Byl přizpůsoben jako chata - otevřena byla 21. 6. 1936 a pojmenována Kašparova (podle K. Slavomíra Kašpara z Hradce Králové, předsedy Orlické župy KČT, který se zasloužil o rozvoj české turistiky v Orlických horách). Při stavbě opevnění byla využívána jako hostinec a restaurace.

Po silnici přes horní okraj Českých Petrovic dojdeme na Čihák k turistické chatě. Bylo přebudována z původního hostince, odkoupeného v r. 1930 rovněž KČT, otevřena byla 19. 6. 1932 a pojmenována na Hrádeček. Byly to tehdy akce na udržení českého pohraničí. Těsně pod terasou chaty teče Hraniční potok, tvořící státní hranici s Polskem. Asi po 1 km se u Zemské brány vlévá jako levý přítok do Divoké Orlice.

Zde začíná naučná stezka SPR Zemská brána, vyhlášená v r. 1987. Poučení a vysvětlivky jsou uvedeny na informační tabuli. Půjdeme-li po levém břehu, přijdeme asi po 500 m k "pašerácké" lávce, která byla přístupovou cestou k bývalému zámečku (zvaném německy Lusthaus - dům radosti) postaveném v empírovém slohu v r. 1806, později přeměněném na hájovnu, bývalého žamberského (Parischova) panství. Byly zde umístěny trofeje a sbírka přírodních zajímavostí těchto míst, jako samorostů, různých dřevin, šišek, brouků, motýlů i lesních škůdců. Vyhořel v r. 1936 a nebyl obnoven.

Výlet přez Sobkovice
V málokterém turistickém průvodci nebo informační brožurce o Orlických horách je uveden jejich východní konec. Orlické hory končí za Bukovou horou až na rozhraní ústeckého a šumperského okresu. Chceme-li proto celé toto panorama přehlédnout, stačí vyjít si na sobkovický - Faltusův - kopec (635 m), odkud se nám naskytne krásný výhled.

Je to otevřené místo, odkud nám nic nebrání ve výhledu na všechny strany. Stává se, že při otočení směrem k Bořitavě je za zvlášť jasného počasí - hlavně na podzim - vidět i Sněžku. Z levé strany jsou známé Studenské, nebo v místním názvosloví - Studenecké - skály, s kótou 721 m. Jsou to rulová skaliska magmatitového původu.

Dále je to vrch Adam (765 m), se známým opevněním a méně známou - původně Kašparovou - chatou, vybudovanou v r. 1933-35. Za jasného počasí pak Králický Sněžník (1 423 m), jemuž však schází dříve výrazná dominanta - rozhledna již na polské straně, postavená v létech 1895 - 1899 a zbouraná 11. X. 1973. Pokračujeme po hřebeni na obzoru, narazíme nejprve na Vysoký kámen (843 m), dále pevnost Boudu s kótou 845 m.

Dále je to Bradlo 983 m a Suchý Vrch (995 m). Přes Bukovou horu (958 pokračujeme až na Lázek (714 m), který však geograf. náleží již do Zábřežské vrchoviny. Pro méně zdatné turisty je vhodná cesta autobusem na Studené a odtud od kaple v Bořitově vede od silnice přes Faltusův kopec, asfaltová cesta přes Sobkovice.

Chceme-li uvidět i Žampach a litické lomy, stačí přejít přes vršek - směrem k Bredůvce - kde z druhé strany končila úvozová cesta od Bredůvky. Byla to původní stará "Kladská cesta" vedoucí z Kladska přes Mladkov do Kyšperka - nyní Letohradu - a dál do Čech.

Chceme-li uvidět i Žampach a litické lomy, stačí přejít přes vršek - směrem K Bredůvce - kde z druhé strany končila úvozová cesta od Bredůvky. Byla to původní stará "Kladská cesta" vedoucí z Kladska přes Mladkov do Kyšperka - nyní Letohradu - a dál do Čech.

Než však sejdeme k Sobkovicím, posadíme se na chvíli na mez a pokocháme se pohledem před námi. Horní Těchonín (Hluchov), Stanovník, Čerňovické údolí a Jamné máme jako na dlani. Rovněž na silnici od rybárny k Těchonínu můžeme pozorovat čilý ruch. Takže takto "osvěženi" krásným rozhledem i pohledem se pohodlně vydáme přes Sobkovice na zpáteční cestu.

Čerpáno z oficiálních stránek mikroregionu www.orlicko.cz/Jamne, na kterých najdete další informace.