Bučina

Bučina

Do roku 1848 panství Litomyšl, kraj Chrudimský. Od roku 1848 do roku 1960 okres Vysoké Mýto, do roku 1960 okres Ústí nad Orlicí, kraj Východočeský. V současné době obec patří pod Pardubický kraj.

V roce 1997 Bučina oslavila 830. výročí první písemné zmínky o obci sjezdem rodáků a o dva roky později (6. prosince 1999) předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR předal starostovi dekret opravňující obec užívat znak a prapor. Bučina patří ke krásné krajině Litomyšlska a Vysokomýtska, nedaleko níž se nachází památný „Růžový palouček“, Nové Hrady a chráněná krajinná oblast "Toulovcových maštalí“.

Pamětihodnosti

Římskokatolický kostel sv. Jakuba Většího
Římskokatolický filiální kostel sv. Jakuba Většího v Bučině měl bohatou historii, víme však o ní dosti málo. Stál již ve 14. století, ale právem se můžeme domnívat, že kostel nebo lépe řečeno církevní stavba ve vsi byla pravděpodobně postavena krátce po vzniku Bučiny, tedy již ve století 12.

První písemná zpráva o kostele je z roku 1375, školní kronika uvádí 1349 jako rok postavení kostela a rok nato byla postavena fara patřící do děkanátu vysokomýtského. Kostel od toho roku až do poloviny 16. století (do roku 1557) byl kostelem farním. Prvním písemně doloženým duchovním v Bučině byl v roce 1374 plebán Vít.

Kostel byl kamenný, s kněžištěm s gotickou klenbou a nad lodí byl rovný strop pomalovaný obrazy svatých. Na západní straně stála nevysoká věž se špičatou střechou. Zvonová stolice zvnějšku obedněná prkny, nesla dva zvony s vročením 1558 a 1562, které odlil zvonař Jan v Hradci Králové.

Krátce předtím, asi roku 1557 kostel i s věží vyhořel, byl však důkladně opraven či snad dokonce celý přestavěn. Přesnější popis jeho dřívější podoby neznáme, snad v té době neměl ani faráře, neboť farnost byla vskutku maličká, jen samotná ves Bučina. Nově přestavěný kostel byl spravován utrakvistickými duchovními podléhající děkanátu při kostele sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, a to až do roku 1620.

Čas žní 31. července roku 1872 se stal osudným nejen pro kostel, jehož vzhled nám prozrazují dochované stavební plánky, ale i pro 19 dalších stavení v Bučině, neboť je všechny strávil velký požár, a to bohužel i s čerstvě svezenou úrodou. Byl to snad největší požár v historii Bučiny.

Po 15 letech - po této smutné události byl roku 1887 dostavěn kostel nový, podle plánů zámeckého stavitele Ing Josefa Theurera a jeho stavitele Jana Janečka v podobě, jak jej známe dnes. Zdeněk Wirth jej popisuje takto: "Podélný s polygonálně ukončeným presbytářem a hranolovitou věží vloženou do lodi. V západní části lodi dřevěná kruchta na 2 sloupech. Vnějšek členěn opěráky a hrotitými okny s kružbami. Vnitřek sklenut pseudogotickou žebrovou klenbou. Zařízení prosté pseudogotické."

Ve věži byl téhož roku zavěšen zvon odlitý Petrem Hilzerem ve Vídni a je zasvěcen sv. Janovi. Nový kostel byl postaven na základech původního velkého kostela (o délce a šířce lodě 26 a 10 m a výšce lodě 18,5 m a věže 26 m) a je o 1/3 menší. Zůstal filiálním římskokatolické farnosti kostela sv. Václava v Cerekvici nad Loučnou. Fara někdejšího kostela, jejíž podobu neznáme, stála na návsi v místě dnešního stavení č. p. 30. Kostel sv. Jakuba Většího byl v roce 1971 důkladně opraven jak stavebně, kdy dostal novou omítku, tak v interiéru, který zůstal nadále malebně prostý.

Kostel Sboru církve evangelické
Po vydání tolerančního patentu 13. října 1781 císařem Josefem II. sek evangelickému vyznání víry přihlásilo 1111 duší ze 185 domů 10 obcí litomyšlského panství a Bučina se stala střediskem hnutí za obnovu církve. Tak vysoký počet evangelíků, z nichž nejvíce bylo z Bučiny - přes 250, byl příčinou snahy převzít stávající kostel sv. Jakuba Většího pod svoji správu.

Neuspěli vša,k a tak roku 1785 se 185 rodin z Bučiny, Vysokého Mýta a dalších 11 obcí usneslo postavit v příštím roce svůj kostel a v krátké době na jeho stavbu vybralo 115 zlatých. Kámen na stavbu kostela byl vylámán v Bučině a v Javorníku a místo k jeho postavení bylo vykázáno za vsí na novém hřbitově. Základní kámen evangelické modlitebny byl položen dne 18. dubna 1786.

Modlitebna byla postavena v toleranční prostotě podél cesty k Suché Lhotě ve slušné vzdálenosti od ní. Vzhled nové budovy byl však poněkud jiný než jej známe dnes. Nízké dveře byly uprostřed boční strany, která právě jako štít, tvořila plochu úplně rovnou, jak bývalo u hospodářských stavení. Po každé straně dveří osvětlovaly vnitřek modlitebny dvě neveliká okna. Jedno okno bylo ještě vpředu, kde byla budova zakončena gotickým obloukem. Kazatelna byla vpředu na levé straně u okna, stůl Páně stál uprostřed ohraničen "zahrádkou", kruchtu pravděpodobně modlitebna ještě neměla. Takto postavený chrám Páně v Bučině posvětil a k bohoslužebným účelům předal evangelickému sboru superintendant evangelické církve František Kovacz z Velimě.

Po výstavbě modlitebny přišla na řadu stavba fary. Byla postavena na úzkém obecním pozemku proti kostelu na křižovatce cest do Suché Lhoty a Javorník. Bylo to skromné dřevěné stavení, které sloužilo evangelickým pastorům a farářům plných 80 let. Roku 1866 byla na jejím místě postavena nová prostorná jednopatrová zděná farní budova v podobě jak ji známe dnes.

V roce 1883 byl vzhled chrámu Páně v Bučině výrazně změněn. Novorenesanční štít s novým vchodem dal kostelu novou podobu, přičemž mu přidal na kráse se zachovanou skromností. Nová střecha francouzského typu stavbu povznesla, větší počet nových zvětšených oken kostel prosvětlil a ukázal i radikální změnu interiéru. Kazatelna se přestěhovala do čela kostela, před níž je stůl Páně a nad novým vchodem byla vybudována dřevěná kruchta nesoucí varhany. Vznosná, přitom prostá brána, postavená stejně jako kostelní průčelí v novorenesančním stylu, podtrhuje malebnost chrámu Páně. Tato velká přestavba kostela se udála za působení faráře Jana Rudolfa Veselého. V roce 1996 byl kostel opraven, dostal novou fasádu a interiér byl vymalován s novými biblickými nápisy.

Dvě roubená stavení „v dece“ postavená roku 1791 a 1794 udržovaná v původní podobě.

Turistická zajímavost

Soukromý zámek v Nových Hradech
Je jedinečná rokoková stavba vybudovaná v letech 1774 - 1777 hrabětem Jean-Antoine Harbuval de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel podle stavebního návrhu architekta Josefa Jägera. Pro svoji architektonickou čistotu a umístění v uměle vybudovaném přírodním areálu bývá celý zámecký komplex nazýván "Malý Schönbrunn" či " České Versailles".

Ucelený rokokový areál obsahuje vstupní bránu a francouzskou zahradu se správními budovami, špýchar a anglický park s pískovcovou křížovou cestou z r. 1767, vedoucí k pozůstatkům původního gotického hradu. Noví majitelé zámek zakoupili od restituentů v roce 1997 a od té doby prochází celý areál rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací.

Od června 2001 je objekt přístupný veřejnosti - v přízemí zámku je otevřena zámecká galerie, na nádvoří byla nově vybudována rokoková zahrada se dvěma fontánami a otevřena zámecká restaurace a vinárna. Ve výstavbě je zámecký pension, rekonstrukcí prochází špýchar i další objekty v okolí zámku. V budoucnu by měl celý renovovaný zámecký komplex sloužit jako společenské, kulturní a turistické centrum a znovu nabýt pověsti jedné z nejvýznamnějších a nejatraktivnějších památek celého regionu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.bucina.infobec.cz/, na kterých najdete další informace.