Sopotice

Sopotice

Zajímavosti
Sporný je výklad samotného jména vsi. Nejpravděpodobnější je výklad, s kterým již v 19. století vystopil J. Jireček, že jméno je odvozeni od staročeského slova sopot = pramen, neboť v katastru vsi skutečně pramení několik potůčků. Další možnost, kterou uvádí A. Profous, že název je odvozen od potoka prudce tekoucího přes skalnaté řečiště (sopot = peřeje), jak je tomu například u Sopot na Chotěbořsku podle toku řeky Doubravy. Tato varianta je ale podle chrakteru řečiště potoka tekoucího přes Sopotnici nepravděpodobná.

Vývoj školství a vzdělanosti
Škola byla na naší české vesnici vždy přirozeným centrem a ohniskem poznání a pokroku. Toto její poslání přirozeně platí i pro údobí po buržoazně demokratické revoluci r. 1848. Urychlený rozvoj a pronikání kapitalistických výrobních sil do společenského organismu si kladlo rostoucí nároky na úroveň vzdělanosti obyvatelstva. I když trvalo ještě řadu let, než se školství, jeho organizace, obsah výuky i jeho řízení zbavilo poplatnosti dosavadnímu feudálnímu systému, byl tento proces nezadržitelný.

Zpočátku, v padesátých letech, byl ovšem přibrzděn a zpomalen zpátečnickým bachovským absolutismem, který v boji proti demokratickým idejím nalezl oporu zejména v katolické reakci. Mezi habsburskou vládou a papežskou stolicí byla uzavřena dohoda, konkordát, na jejímž základě získala církev opět právo přímého dozoru nad veškerým nižším školstvím.

V roce 1840 si rostoucí počty dětí vynucují rozšíření dosavadní sopotnické jednotřídky na školu dvoutřídní. V roce 1848 měla škola 190 žáků, které tehdy vyučoval Josef Šafránek a k němu přidělený podučitel.

Od roku 1848 zůstala učitelovi jen jedna správní funkce - udržovat v patrnosti stav obyvatel obce. Proto konal každoročně vždy počátkem jara zápis, jehož bezprostředním cílem byla evidence dětí školou povinných, dalším účelem výkaz o pohybu počtu obyvatel vůbec.

Dozor církve končí v roce 1869 současně s vydáním zákonů, převádějící školy pod dozor státu, v okrese lanškrounském pod správu c. k. okresní školní rady. Od roku 1869 byla zavedena povinná školní docházka do 14 let.

O tom, jak vypadalo samo vyučování, nás informují některé úřední školní dokumenty, zejména výkazy a třídní knihy. V polovině století mají ještě školní výkazy zápisy německé, i česká jména žáků jsou v německém přepisu: Anna Pracharz, Josef Jenitcech. Vedle běžných a četných Martinců, Prachařů a dalších příjmení, které se vyskytují dodnes, najdeme ve školních výkazech té doby i taková, která bychom v dnešním sopotnickém rejstříku už nenašli - Boháč, Klec, Petránek, Sochůrek, Kroupa, Hylák, Rákosník, Resl, Antl, Šreiber, Pazourek, Radil, Vavřín, Hýbl, Horníček, Minařík apod.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sopotnice.cz/, na kterých najdete další informace.