Horní Čermná

Horní Čermná

Založení obce
Obec byla založena pravděpodobně koncem 13. století. První písemná zmínka je z 20. 5. 1304, kdy král Václav II. velký kolonizovaný prales s velkým počtem obcí věnoval klášteru ve Zbraslavi. Osady v pralese první němečtí osídlenci budovali podle potoků, obec Čermná je 7 km dlouhá.

Do husitských válek na tomto území vládl německý živel. Po tom co křižácká vojska prchla z Čech, nabyla naše krajina českou samostatnost. V pozemkových knihách založených roku 1568 Pernštýny, jsou uvedeni sedláci a chalupníci téměř samí Češi. Svědek z té doby je zvon sv. Jiří na katolickém kostele, který je z roku 1536 a nese český nápis. V roce 1873 byla obec Čermná prohlášena za městys.

V roce 1935 byla obec Čermná rozdělena na Horní a Dolní Čermnou. Jedním z důvodů byly dlouhotrvající neshody mezi horní a dolní částí obce v oblasti výstavby a druhým rozdíl v náboženství v obou částech, dolní část (nyní Dolní Čermná) je převážně katolická, horní je větším dílem evangelická, která se historicky hlásila k Jednotě bratrské. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se zbytky tajných nekatolíků přihlásili k církvi reformované evangelické.

V letech 1934 - 37 byly v republice zkoušeny na třech školách, z nichž jedna byla v naší obci, nové způsoby organizace výuky se žákovskou samosprávou, tzv. Komenium. Roku 1938 byla část Dolní Čermné připojena k Horní Čermné a společně zabrána do Sudet. Hranice mezi Sudety a Protektorátem vedla po hrázi rybníka a přechod byl možný jen na propustku (na pole, na hřbitov - katolický v protektorátu, evangelický v Sudetech). V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Horní Čermná a Nepomuky.

Název obce
Slovo "čermný" (původně "črmný") je téhož kmene jako slovo "čermák" a znamená totéž co červený. Je odvozeno od podstatného jména v češtině nezachovaného "črm", značícího červa vůbec, v užším smyslu tak zvaného červce nachového, z něhož se dobývala červená nachová barva. Jiné pojmenování tohoto červce je "črv", novočesky "červ", z něhož bylo odvozeno dnes užívané slovo "červený". Čermná byl název potoků a řek patrně podle jejich červené vody od onoho červa, tehdy zde snad hojně se vyskytujícího, a název ten se přenášel z potoků na osady, ležící při nich.

Památky

Mariánský poutní kostel na Vrchách
Již roku 1790 shromažďovali se na Vrchách poutníci na pouť do Maria-Zell ve Štýrsku. Roku 1813 statkář František Tscheppa postavil při cestě kříž kamenný, kde se z dalekého okolí scházívali poutníci. Vypravuje se, že v roce 1814 jel přes Klekarovu horu v noci Antonín Keprta z Kunvaldu s nákladem mlýnských kamenů. Z kopce vůz se nahnul a převrhl na Keprtu. Týž sliboval, že vykoná pouť do Maria Zell, vyvázne-li životem. Pomohli mu přicházející se světlem v ruce. Na památku zachránění pověsil na strom obraz Panny Marie.

Horlivý poutník Leopold Fiala, narozený 26. 2. 1811 na Žampachu od roku 1846 až 200 poutníků vodíval do Maria Zell. V roce 1857 na Vrších zřídil kamenný památník, který později nahradil kaplí. Fiala roku 1869 vystavěl tu skrovnou kapli Panny Marie zevnitř cele z tesaného kamene, a to pomocí dobrodinců. Přistěhoval se ke své kapli. V obecním vydání roku 1869 je 20 kr. od nesení bubnu při svěcení kaple. Byla vysvěcena dne 8. září 1869. Je na rozcestí 5 cest. Z toho roku je i pamětní kniha této kaple. Brzo ukázala se malou. Mnoho lidí ještě stávalo venku. Proto v dalších letech přikoupil pozemků. Roku 1875 o celou polovinu na způsob Mariazellenského poutního kostela kapli rozšířili. Sem přenesen obraz o zachránění Keprty.

Hlavní pouť se koná 8. září. Každoročně ten den a po mnoho nedělí sem z daleka putuje mnoho poutníků. Tato "kaple" roku 1887 pastýřským listem biskupa Haise byla vřazena do poutních míst. Křížová cesta v půlkruhu byla zřízena nákladem 1 200 zl. a byla posvěcena 26. září 1886. Postavení kaple Panny Marie zde zbožnými poutníky byl zaváděn název "Mariánská hora" místo dřívějšího "Na crchách". Zde byly dva zvony: Maria 132 kg těžký, bez ozdoby a nápisy a zvon Anna 74 kg těžký taky bez ozdoby a bez nápisu. Oba tyto zvony byly zrekvírovány roku 1916.

Stará zvonice Čepova
Stávala při dnešním čísle 90 při cestě, která vedla podle dnešní školy vzhůru. Stála proti zvonici obecní. Byla dřevěná a podobná obecní, jen byla o něco širší a s větším zvonkem, jímž zvoníval sám Tscheppa. Byla odklizena po roce 1861. Zvonek prodal do Jakubovic. Obecní na dnešním rozcestí silnic u č. 127. Jako sešlá byla opravena 1888/89.

Je vyobrazena v sedláčkových Východních Čechách. Zvonili tu Josef Marek, posledně chromý Fait 221. V pondělí o posvícení 1917 byl zde zrekvírován zvonek 42 kg těžký za 168 K. Původně byl darován obcí, měl nápis a letopočet. Fotografii má Emil Mareš 127. V roce 1920 byla rozbořena. Za šindel bylo strženo 20 Kč a dříví bylo přiděleno školám. Místo to bylo věnováno na památník s podmínkou katolíků, že poskytne se jim jiné vhodné místo k postavení kapličky nebo zvonice.

Evangelický kostel
Do roku 1788 na tom místě stávala skrovná budova, kterou církev roku 1788 adaptovala. Byl to malý dřevěný kostel za faráře Filipiho již sešlý. Nestál úplně na místě dnešního kostela, byl o několik metrů dál do pole. Plánek jeho je zachován. Brzy pomýšleli na prostrannější zděný. Proto dne 18. července 1836 položili základní kámen ke zděnému kostelu, ovšem ještě bez věže a bez východu k cestě. Byl dostavěn až roku 1839. Teprve v lednu 1884 církev žádala obec o povolení věže 5,5 x 6 x 23,4 m a krytu 12 m vysokého s břidlicí. Byla postavena nákladem 5 400 zl v letech 1884/85. Dle zápisníku Josefa Nováka 47 zl stála hvězda na věž, 81 zl báň na věž, 53 zl 63 kr bleskosvod a 14 zl přidělání bleskosvodu. Později pořízeny zvony.

Profesor Cibulka popisuje kostel takto:
Sálová stavba je ukončena 3 knochovým kněžištěm, s věží v průčelí. Loď dělena je 2 pásy vystupujících pilířů a jim odpovídajících pásů na 3 pole, sklenuta Plackami. Kněžiště je obdélné, křížem sklenuté a rozšířené 3 knochami. Okna jsou zakončena segmentem. V ose kněžiště je půlkruhové okno. Podvěží je obloukem otevřeno do lodi, v patře kruchta s rovným stropem na 2 sloupech. Kazatelna je válcovitý ambon, zdobený routami, stříška s vázou z doby kolem roku 1840.

Vnějšek je prostý. Malých varhan (asi harmonia) bylo užíváno od roku 1816 do března 1817, pak pro rozbroje byly odstraněny. Teprve dne 1. června 1857 bylo usneseno poříditi varhany, a to z dobrovolných příspěvků. Prvně bylo na ně hráno 15. srpna 1858. Dle zápisníku Josefa Nováka z roku 1861 byla jejich cena 735 zl, za montování 156 zl a ostatní výlohy činily 16 zl, celkem 915 zl. Od roku 1915 jsou v kostele varhany (již třetí v pořadí), které byly původně vyrobeny pro ruského cara. Tento nástroj mu nemohl bát dodán (vypukla I. sv .válka), a tak výrobce našel nové uplatnění v evangelickém kostele.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.hornicermna.cz, na kterých najdete další informace.